Úvod Magazín Panta rhei – vše plyne

Panta rhei – vše plyne

V záhadném a obdivuhodném šestém století před naším letopočtem, které znamenalo zlom v myšlení lidí celého světa, se téměř současně na různých místech vyvíjely různé filozofické školy. Ve stejné době jako minule popsaný spolek pythagorejců vznikla na západním italském pobřeží, na území řecké kolonie v městě Elea, významná škola zastoupená především Parmenidem, Xenofanem a Zenonem, zatímco v maloasijské Iónii, v kvetoucím městě Efesu, se narodil jeden z nejdůležitějších zakladatelů řecké filozofie, Herakleitos, zvaný „temný filozof“.

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky - Herakleitos

V záhadném a obdivuhodném šestém století před naším letopočtem, které znamenalo zlom v myšlení lidí celého světa, se téměř současně na různých místech vyvíjely různé filozofické školy. Ve stejné době jako minule popsaný spolek pythagorejců vznikla na západním italském pobřeží, na území řecké kolonie v městě Elea, významná škola zastoupená především Parmenidem, Xenofanem a Zenonem, zatímco v maloasijské Iónii, v kvetoucím městě Efesu, se narodil jeden z nejdůležitějších zakladatelů řecké filozofie, Herakleitos, zvaný „temný filozof“.

Rebel Xenofanes se vzbouřil proti starému řeckému náboženství, ve kterém bylo velké množství nejrůznějších bohů obdařených špatnými lidskými vlastnostmi. Zazlíval slepému rapsódu Homérovi, že je ve svých eposech Ilias a Odysseia tak polidštil, vyčítal Hestodovi, že je ve svých didaktických básních podrobně popsal a roztřídil. Xenofanes si byl jist tím, že takové množství bohů, které předkládala řecká mytologie, je nesmysl: to, co je nejsilnější a nejlepší, může být přece jen jedno!

Jedním z nejváženějších filozofů starověku byl Xenofanův žák Parmenides, popírající jakoukoli změnu a rozmanitost. Nejdůležitější je pro něj otázka bytí, které přirovnává ke kouli obsahující vše: myšlení je uvnitř této koule. Nemůže existovat ani dění, ani pohyb, ani myšlení, které by bylo mimo bytí. Naše smysly nás klamou a uvádějí nás v omyl, prohlašoval.

Parmenidův žák Zenon z Eleje hájil ze všech sil myšlenky svého učitele proti všem útokům – a že jich bylo! – a naučil se přitom velice důvtipnému a rafinovanému umění důkazu: uměl téměř neprůstřelně obhájit i to, co se dnes jeví jako naprostý nesmysl (a co se tak samozřejmě muselo jevit i Zenonovi, který měl nejspíš velký smysl pro humor a názorně ukázal, jak nezáleží na skutečné pravdě). Nejvíce prosluly jeho čtyři aporie – odkazy o neexistenci pohybu. Dováděl je k naprosté absurdnosti a celé generace filozofů jimi přiváděl k šílenství. Slavné je aporium o závodě Achilla s želvou, naprosto přesvědčivě dokazující, že Achilles nemůže nikdy želvu dohonit. Nebo letící šíp, který je v Zenonově pojetí neustále v klidu, nepohybuje se! Celé tajemství tkvělo v hodnověrné argumentaci dokazující rozfázování, rozkouskování pohybu na velké množství jednotlivých nesmírně krátkých momentů, z nichž každý je bez pohybu. Což znamená, že jsou bez pohybu všechny, tudíž se nepohybuje ani Achilles, ani želva, ani šíp. Tyto aporie daly důkladně zabrat i všeznalému Aristotelovi. Prohlásil o Achillovi: „Tento důkaz předpokládá nekonečné rozdělení, je však nepravdivý, neboť rychlejší přece dohoní pomalejšího, bude-li mu dovoleno, aby překročil mez.“ Německý filozof Hegel si nad těmito nonsensy na začátku devatenáctého století také lámal hlavu a nakonec napsal: „Zde se nevyskytuje žádná absolutní mez, ale překračují se veškeré hranice. Zenon prostě předpokládá, že čas je složen z jednotlivých bodů a z toho pramení jeho omyl.“

Z rodu efeských králů pocházel Herakleitos, myslitel velké hloubky a všeobjímající šíře, známý ovšem také jako tupitel davu a nepřítel demokracie. Svou královskou hodnost přenechal svému bratrovi a sám zvolil život nejchudšího poustevníka. Je mu připisován výrok „panta rhei“ – vše plyne – i když bychom ho v dochovaných zlomcích jeho díla nenašli. Nejspíše vznikl až později syntézou jeho myšlenek do jedné přesné a výstižné formulace. Poprvé použil slovo „logos“, o kterém náš filozof Machovec napsal: „Překlenul tím mnohotvárnost dění, poněvadž interpretoval Logos jako jediný zákon, který platí nejen pro svět celé společnosti, ale také pro celý vesmír.“ Známá je také Herakleitova nauka o ohni jako pralátce, z níž pocházejí veškeré věci. „Nekonečné plápolání věcí je jediným nutným přírodním zákonem, je neodvratným osudem všech věcí, je to míra, rozum a osud. Je to jediná spravedlnost věcí, je to vlastní světový řád. Proto jest jediným možným mravním příkazem podřídit se této nutnosti a podle přírody žít, tj. prakticky vzdát se rozumu, vzdát se všeho reformního úsilí, odevzdat se slepě běhu věcí.“

Citáty

Homér:

  • Hodně mluvit a hodně říkat není totéž.
  • I sami věční bozi se nedotknou těch, kdo pod jejich ochranu prchli a zoufale prosí…
  • Nic není na světě slabšího než muž.

Xenofanes:

  • Neplač, že zapadlo slunce, neboť slzy ti zabrání vidět.

Parmenides:

  • Bůh je den i noc, zima i léto, boj i mír, nasycení i hlad. Mění se tak jako oheň, a smísí-li se s kadidly, bývá nazýván podle vůně každého z nich.
  • Vždyť myslet a být je totéž!

Herakleitos:

Boj je otcem všeho a králem všeho. Jedny činí bohy, druhé lidmi, jedny dělá otroky, druhé svobodnými.

  • Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, mají-li barbarské duše.
  • Bohu je vše krásné, dobré a spravedlivé, avšak lidé pokládají jedno za spravedlivé a druhé za nespravedlivé.
  • Suchá, ohnivá duše je nejmoudřejší a nejlepší.
  • Co lze viděti, slyšeti, poznati, tomu dávám přednost.
  • Oheň je smrtí země, vzduch je smrtí ohně, voda žije smrtí vzduchu, země smrtí vody.
  • Chladné se otepluje, teplé se ochlazuje, vlhké schne a suché vlhne.
  • Protivné se shoduje a z neshodného je nejkrásnější harmonie.
  • Cesta nahoru a dolů – jedna a táž.
  • Charakter člověka je jeho osudem.
  • Pře je rodičkou poznání.
  • Vyhnou-li se dobří boji, zvítězí špatní.
  • Nechápou, jak shodné a neshodné spolu souhlasí: zpět obrácený souhlas jako u luku a lyry.

Archiv, časopis Krásná 2011

Pel-mel
Nejznámější fotografie světa V kuchyni s Julií Child - Čerstvý citronový sorbet