Modré nádobí

Modré nádobí

Modré nádobí

Mám ráda modrou barvu ve všech tónech a odstínech, ráda maluji modré obrázky, líbí se mi modré kytky, modré nebe…

Modré nádobí

Mám ráda modrou barvu ve všech tónech a odstínech, ráda maluji modré obrázky, líbí se mi modré kytky, modré nebe…

Letos jsme natřeli na modro i domovní dveře a plot. A tak není divu, že když jsem objevila staré kobaltově modré železné či plechové nádobí, začala jsem ho kupovat a shánět do zahrady. Větší nádoby jsem osázela kytičkami, ty menší jen tak stojí na zídce a v pergole. Mám různě velké konvice, bandasky, rendlíky, trychtýře, modrý ešus či benzínový vařič. Do vařiče jsem zasadila žlutou begonii a vypadá to krásně. Většinou nesázím přímo do nádob, ale do obyčejného květináče, který se dá snadno vyndat, abych po dešti mohla vylít vodu. Ty nádoby jsou už oprýskané a děravé, ale na kráse jim to neubralo, spíš naopak.

Minulý rok jsem své modráky dovezla do Lysé nad Labem na výstavu Květy, kde byla soutěž o nejlépe osázenou nádobu, a získala jsem hlavní cenu, na kterou jsem dost pyšná. I dnes se dají na půdě či skládce najít vysloužilé prádelňáky nebo škopky na nádobí, které s pěknou kytkou nadělají v zahrádce určitě víc parády než plastový květináč.

Porcelán s třešněmi

V dobách mého mládí byl velmi módní cibulákový porcelán, který se tehdy špatně sháněl a všichni po něm toužili. Protože jsem tehdy hrála v karlovarském divadle, v podnikové prodejně porcelánky v Březové u Karlových Varů jsem si pořídila téměř celý servis s cibulákovým dekorem. Po letech ho najednou všude bylo moc, omrzel se mi, a tak jsem porcelán složila do krabice, odnesla ho do bazaru a koupila si čistě bílý, jednoduchý, bez ozdob.

Za časů našich babiček byl zřejmě stejně módní porcelán s modrými třešněmi, který má zvláštní starosvětský půvab a vyjímal se snad v každé kuchyňské kredenci první republiky. Dva takové hrnečky jsem měla po babičce, třetí jsem koupila u vetešníka a začala je sbírat. A nejen to, začali jsme ho doma běžně používat. K hrnkům přibyly třešničkové talíře, dózy, kořenky, mlýnek na kafe, a můj muž dokonce sehnal i hodiny. Každá třešnička je jinak modrá, liší se lístky, květy, tvar ouška i značka výrobce. Možná proto, že tento motiv byl tak oblíbený, začala ho vyrábět spousta českých i rakouských porcelánek. Asi nejvýznamnějším výrobcem byla továrna Krautzberger v Teplicích, založená v roce 1911, která měla symbol třešní i v tovární značce.

Vůbec nejsem znalcem porcelánu, ale v muzeu v Klášterci nad Ohří jsem si koupila skvělou příručku pro sběratele s názvem Značky českého porcelánu od Tomáše Grulicha a od té doby mne baví na blešácích a bazarech obracet staré hrnky a podle značky zjišťovat, odkud pocházejí, jak jsou zhruba staré a jestli nejsou náhodou vzácné.

Žádný výjimečně cenný jsem zatím neobjevila, ale u mých hrnečků s třešněmi je mi jedno, kolik jim je let a kde byly vyrobeny. V naší kuchyni vypadají moc pěkně a vůbec mi nezevšedněly. Je mi líto, když nějaký kousek rozbijeme. Přestože půvab modrých třešní objevila už řada sběratelů, naštěstí se stále dají někde sehnat a doplnit. Z žádného jiného hrnku mi totiž kafe tolik nechutná.

Archiv, časopis Krásná 2007

Pel-mel
V kuchyni s Julií Child - Pečená kuřecí stehna s bramborami a rajčaty Miloslav Petrusek – Nadace Vize 97

Žádné komentáře

Přidat komentář