Karel Laštovka

Narodil se v Praze v rodině poštovních úředníků. Maminka Vlasta pocházela z Vídně a byla věrná, nejen svému manželovi, ale také své profesi. Celý život vydržela na poštovním úřadě, do důchodu odešla až ve svých sedmdesáti letech. Tatínek Karel na tom byl podobně – i on pracoval celý život na poště.

Laštovkovi žili v Praze-Nuslích, v ulici Pod Sokolovnou, ve velmi skrovném bytě, který sestával z pokoje, kuchyně a malého pokojíčku, jenž se stal dětským královstvím jejich jediného syna Karla. Ten pokojíček byl zvláštní, nudle, čtyři metry dlouhá a metr a půl široká. Karel tam ale byl šťastný, protože si tam mohl vytvořit vlastní svět. Mohl si v klidu malovat, rodiče ho v tom podporovali. Ale oni by ho podporovali v čemkoliv. Oba totiž svého synka absolutně zbožňovali, žili pro něho, byli schopni i v jeho dospělosti mu denně nosit obědy, jen aby nestrádal. Byl milovaný a opečovávaný.

Laštovkovi byli klasická středostavovská rodina, která sice nikdy neměla nazbyt, ale ani nikdy nestrádala. Maminka byla velmi praktická a uměla si vždy poradit, aby „její chlapci“ neměli hlad. Za války dokonce chovala králíky a slepice na nedělní obědy.

Karel se dostal na Střední výtvarnou školu, kterou úspěšně absolvoval, a přihlásil se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studoval v ročníku profesora Antonína Strnadela (1957–1963). Jeho první obraz by dnes málokdo identifikoval, je totiž namalován přesně v intencích profesora Strnadela – chaloupka a dívky v lidových krojích, vijící věnce z pampelišek.

Malování ale nebylo jeho jedinou láskou. Miloval také divadlo. Stal se členem divadla malých forem Paravan, které v letech 1959–1965 působilo v Redutě a posléze Ve Smečkách (dnes Činoherní klub). Divadlo se zaměřilo na literárně-hudební kabaret a působila tam řada vynikajících umělců, například hudebníci Jaroslav Jakoubek, Petr Hapka, Hary Macourek, zpěvačky Alena Havlíčková, Zuzana Vášová-Princová a Inkognito kvartet. Karel Laštovka byl součástí činoherní skupiny vedle Jiřího Brudera, Karla Urbánka nebo Jiřího Hálka.

Díky svému příteli Ivanu Lukešovi, mimovi, se dostal do Divadla Na zábradlí. Tam vystupoval společně s mnoha tehdejšími hvězdami, například s Ljubou Hermanovou a také s Jiřím Suchým. Když Jiří Suchý odešel, aby založil vlastní divadlo Semafor, převzal po něm jeho role.

Divadlo se stalo základem i jeho výtvarné tvorby. Existuje soubor kreseb z představení Divadla Na zábradlí. Díky divadlu poznával herce, herečky, zpěváky, zpěvačky a tanečníky, které postupně portrétoval. Divadlo bylo jeho svět, který nikdy neopustil. Návrhy na plakáty k divadelním hrám považoval za svou hlavní divadelní tvorbu, své činoherní role bral spíše jako legraci.

Pověstné byly jeho večírky, jimž se říkalo Laštovkovy salony. Začal s nimi v dobách svého divadelního účinkování a miloval je natolik, že jim někdy dával přednost před vlastní tvorbou. V té době sotva stačil kreslit, do větších věcí se nepouštěl. S olejem začal až později, někdy kolem roku 1967, kdy si vzal použité plátno a vznikl první obraz.

Karel Laštovka byl originál. Velká osobnost, která velmi výrazně poznamenala kulturní život Prahy ve druhé polovině dvacátého století. Byl svobodomyslný a nerad se nechával omezovat. Dokonce nikdy nevstoupil ani do Svazu výtvarných umělců.

Zemřel na rakovinu v osmačtyřiceti letech.

Archiv, časopis Krásná 2010