Úvod Magazín Kamarádi

Kamarádi

Každý z nás má známé (těch je vždycky nejvíc). Pak má přátele (těch je většinou méně) a pak má kamarády (těch už bývá poskrovnu). Pojďme se na chvíli zastavit u těch, kterých bývá nejmíň. Kamarádi jsou totiž naprosto nezbytní k životu. Kdo je nemá, je ošizený o něco moc podstatného.

Každý z nás má známé (těch je vždycky nejvíc). Pak má přátele (těch je většinou méně) a pak má kamarády (těch už bývá poskrovnu). Pojďme se na chvíli zastavit u těch, kterých bývá nejmíň. Kamarádi jsou totiž naprosto nezbytní k životu. Kdo je nemá, je ošizený o něco moc podstatného. Proč vlastně? To je špatná otázka. Kamarádi nejsou užitkové zboží. Nejsou tu jen proto, abych na ně mohla hodit své problémy, abych je využívala, když jde život „štrekou“, abych se jim mohla vypovídat. Zkrátka kamarád tu není jenom proto, aby byl po ruce, když se vám zachce. Vztah musí být oboustranný, a na to spousta lidí trochu zapomíná. Ber, ale taky dávej.

Mám pár kamarádů a v těžkých dobách takový vztah nemůže zničit ani bolševik. Měla jsem jednoho snad vůbec největšího kamaráda v životě, bohužel už není. Byl to můj celoživotní kolega v práci a můj největší kamarád v životě. A pak že neexistuje kamarádství mezi mužským a ženskou. Nikdy to nikam nesklouzlo. Mohli jsme na sebe hodit cokoliv, a vždycky jsme si nějak pomohli. Mohli jsme si cokoli říct a ani já, ani on jsme se nikdy neurazili, naopak moc jsme si toho považovali. Pomáhali jsme si v dobrém i ve zlém. Prožili jsme spolu v tom nádherném kamarádství velkou část života. Když měl problémy on, podržela jsem ho já a opačně. A že toho nebylo málo! Richarde, scházíš mi a někdy se mi po tobě moc a moc stýská.

Kamarád je zcela určitě ten, s kým se nevidíme třeba léta, a pak snadno navážeme řeč, jako bychom spolu klábosili včera. Měla jsem takovou kamarádku a ani ona už bohužel není. V šedesátém osmém roce emigrovala a celých jednadvacet let jsme se neviděli. Po devadesátém roce jsem za ní po všech těch letech přijela do Francie a zdálo se, jako bychom byly spolu včera večer. Ani těch jednadvacet let to nezničilo. A že jsme v té době žily každá něco úplně jiného.

Kamarádství je dar a jsem moc ráda, že jsem ho od pána boha dostala. Kamarád mívá stejnou krevní skupinu. Není třeba mu dlouze vysvětlovat, že to, co jste právě řekli, jste nemysleli jinak. Chápe to správně a sám a hned. Dobrý kamarád má být i nemilosrdný. Řekne vám na rovinu, co jste zvorali, a buďte rádi, že to slyšíte právě od něho, a nezlobte se proto. Zkrátka kamarády je třeba mít i v tomto nervózním uspěchaném světě. Ten, kdo je nemá, bývá někdy strašlivě sám.

Archiv, časopis Krásná 2007

Fejetony
Violanta – Cecilie a Tizian Vítejte v… Sobotka