Jarmila Novotná: slavná pěvkyně měla svého rytíře (2. díl)

Jarmila Novotná: slavná pěvkyně měla svého rytíře (2. díl)

Jarmila Novotná:  slavná pěvkyně měla svého rytíře (2. díl)

V sedmnácti Jarmila Novotná v Mozarteu dávala první samostatný koncert, v osmnácti ve Zlaté kapličce zpívala Mařenku, o rok později ji Otakar Ostrčil, šéf opery, na první scénu přijal jako řádnou členku. Když zpívala Gildu ve Verdiho Rigolettu, posadil se do prezidentské lóže T. G. Masaryk. Držel mladým palce a republika potřebovala světu ukázat své talenty.

Kolik operních královen i zpěváckých hvězdiček v dobách slávy zapomíná na běžné stránky života, dychtí jen po potlesku. Jarmila Novotná (23. 9. 1907–9. 2. 1994), narozená ve znamení Panny, pěvkyně formátu Emy Destinnové, ty opojné pocity znala. Ale nepohrdla ani radostmi a starostmi rodinného života. Napsala knihu Byla jsem šťastná. Šťastná i z toho, že měla po boku svého rytíře.

Rychle na loď

Na dívku ze živnostenské rodiny, byť se doma zpívalo, cvičilo v Sokole, Jarmila hrála na klavír, starší sestra Pavla na citeru a obě vystupovaly v amatérském divadle, bylo té slávy najednou až moc. Přesto se jí nezatočila hlava. Za vše mluví malá anketa pro časopis Eva z třicátých let. Ve vídeňské Státní opeře se redaktorka zeptala – jak smýšlíte o Jarmile Novotné? Fotograf: „Je až podivuhodně uzpůsobena k fotografování, každý pohyb, každý kostým a v každém osvětlení je vždy jiná. Nepotřebuje nic přidávat, nepotřebuje retuš.“ Divák: „Novotná, bravo!“ Šatnářka: „Milostivá paní není ani opravdová hvězda: nikdy nesekýruje.“ Kadeřník: „To bych rád věděl, na kom si ta paní vylévá svou zlost, protože ke mně je vždycky roztomilá.“

Když se Jarmila Novotná v roce 1939 před odjezdem do Spojených států v Ostende loučila s manželem a dětmi, už byl na světě ani ne roční syn Jiří. Ohromila je zpráva, že Hitler přepadl Polsko. Válečný stav přinutil k nalodění celou skupinku. Doma nechali rodiče a přátele, pole, lesy, stáje, lihovar a pivovar a nemohli ke kontům v českých bankách, kam jako správní vlastenci ukládali peníze.

Rytíř změnil povolání

Pěvkyně nečekaně musela z honorářů živit celou rodinu včetně chůvy. Zatímco Ema Destinnová říkala, že dokud slouží umění, nemůže se vázat sňatkem, Jarmila Novotná už dávno spojila obě role, ale teď začalo být všechno obtížnější, například se musela učit anglicky.

Smlouva s Metropolitní operou začala v lednu 1940, k tomu se postupně družilo vystupování na Broadwayi, filmování a natáčení desek včetně národních písní, které po lidické tragédii vyšly pod názvem Lidické písně s klavírním doprovodem Jana Masaryka. „Jarmila Novotná byla Eurydika, pro kterou stálo za to jít do pekla,“ rozplývala se záhy média na západní polokouli.

Jiří Daubek manželku často doprovázel do společnosti – ovládal francouzštinu, němčinu, angličtinu a italštinu – a na mnoho dobročinných akcí pro sociálně slabé a na pomoc okupované vlasti. Mimo to fungoval jako muž v domácnosti. Kuchařka vařila, teta hlídala děti, na něj zbývaly starosti s nákupy a častým stěhováním. Strávil se ženou pět měsíců v Buenos Aires a v Santiagu de Chile, kde kromě ovací pod světly ramp oba zažili krásná a dojemná setkání s krajany. Jiří Daubek si tu rovněž se zájmem prohlédl statek s velkochovem dobytka. Když pak československé exilové vládě nabídl své služby jako zemědělský a ekonomický odborník a ke konci války, v třiapadesáti letech, prošel školením u počítačové firmy, aby se v míru stal jejím zástupcem pro Evropu, nenudil se už vůbec. 

Návrat domů. Domů?

Po válce na Jiřího Daubka, který se vrátil z USA v prosinci 1945 dřív než rodina, čekala spoušť. Co nezničili nacisté, dokonali rudoarmějci. Jarmila Novotná po slavném příjezdu do vlasti před patnácti lety v rozhlasu vyprávěla: „Když šel k zámku otevřít, najednou před ním stáli tři muži a říkali: To je národní majetek. Jiří oponoval: Ale to se mýlíte. Já jsem se teď vrátil zpátky a je to můj majetek. A chtěl zase tím klíčkem otevřít. Jeden z těch mužů řekl: Jak chcete, dobře, když to uděláte, tak já vás zastřelím.“ Pomohl až vliv Jana Masaryka a Edvarda Beneše, než se mohli nastěhovat aspoň do části domu.

V červnu 1947 se Jarmila Novotná jako host opět zaskvěla v Národním divadle v roli Mařenky, ale už v listopadu, když zpívala Taťánu, tušila, že se českému publiku klaní naposledy. Pro jistotu děti odvezla zpět do New Yorku. Majetek, ve vlastnictví rodiny Daubků od roku 1850, byl v březnu 1948 zkonfiskován. Ztratily se vzácné dopisy, noty a obrazy.

Pár let předtím s těžkým srdcem přijali americké občanství, kvůli svobodnějšímu pohybu po světě. Přesto se Jarmila Novotná dostala do klatby. Ač cizí občanka, nesměla čtvrt století spatřit Hradčany, nedostávala vízum, takže si musela s manželem založit nový domov poblíž Schönbrunnu. V necelých padesáti, dost brzy na operní pěvkyni, se sama přehrála do role rytířky svého muže s porouchaným zdravím. Publikum však o svou Butterfly, Rosinu, Mimi, Violettu, Donnu Elvíru, Mařenku či Rusalku zcela nepřipravila, hostovala v Evropě i v USA. Nicméně přednost dostával Jiří Daubek, jehož doprovázela na obchodních cestách.

Památku světové pěvkyně, kterou si české obecenstvo příliš neužilo, dnes připomíná společný hrob manželů Daubkových v Litni, muzeum Jarmily Novotné v liteňské historické faře a busta umělkyně v Národní divadle.

Zvládat úspěšně domácí povinnosti a profesionální kariéru je práce na 24 hodin denně. V manželství musí obě strany přispívati stejnou měrou, aby se docílilo toho, co nazýváme štěstím. A já jsem to štěstí opravdu měla v tak pozoruhodném, a hlavně mne plně chápajícím muži.

Jarmila Novotná

Archiv, časopis Krásná 2007

Osobnosti a rozhovory
Laura a Giorgione - Obraz pro mistra Giacoma Jarní očista těla i mysli

Žádné komentáře

Přidat komentář