Abeceda Vánoc: Roráty
Roráty, tak se nazývá votivní mše k Panně Marii, soužená v adventní době. Název roráty či rorátní mše byl odvozen z počátečních slov vstupního zpěvu Rorate.
Kněz před mší svatou klečí na stupni před oltářem a hlasitě zpívá pasáž z Izaiáše proroka (45,8): Rosu dejte nebesa a oblaky dštěte spravedlivého, otevři se země a vypuč (vydej) nám Spasitele.
Roráty byly také nazývány mše andělská, neboť se při ní předčítá část z evangelia o archandělu Gabrielovi, který Panně Marii zvěstoval početí z Ducha svatého.
Dřív bylo zvykem sloužit rorátní mši denně nebo alespoň o některých dnech ještě za tmy jako votivní (záslibnou) slavnou mši ke slávě Bohorodičky (missae votivae solemnis) nebo jako záslibnou mši soukromou (missae votivae privatae). Většinou se slavila jako sobotní mše, ale konala se i ve všední dny adventu.
Dnes ji římská liturgie uvádí především jako votivní mši v první části adventu, tedy do 16. Prosince, kdy se věřící soustřeďují na parusii, očekávání druhého příchodu Krista na konci věků a poslední soud.
Více se o rorátech a dalších vánočních zvycích dozvíte v knize Abeceda Vánoc.
