Obávaní poslové pravěku - Štíři (1. díl)

Obávaní poslové pravěku - Štíři (1. díl)

Obávaní poslové pravěku - Štíři (1. díl)

Štíři dokázali přežít nesčetné evoluční zvraty a katastrofy a v takřka nezměněné podobě se dožili dnešních dnů. Pokusy dokázaly, že to jsou velmi pozoruhodní živočichové, dokážou například bez úhony snést poměrně vysoké dávky radioaktivního ozáření.

Štíři jsou velmi starodávné zvířecí tvary, které svým protáhlým mnohočlenným tělem upomínají ještě na nejspíše původní, ve vodě vzniknuvší klepítkace. Zajímají nás jako zbytek z dávno zašlých period Země, neboť jejich pokolení vzniklo již v době silurské a v nesmírných, na mnoho milionů let odhadovaných mezerách časových, které od té doby uplynuly, jenom málo se změnilo.“ Těmito slovy nám české vydání Brehmova života zvířat z roku 1929 přibližuje původ jedněch z nejpozoruhodnějších ale také nejobávanějších tvorů naší planety – štírů. V zoologickém systému jsou řazeni mezi členovce, do třídy pavoukovců, jsou tedy blízkými příbuznými pavouků. Je to skupina skutečně starobylá, a navíc velmi životaschopná.

Pozoruhodní živočichové

Štíři dokázali přežít nesčetné evoluční zvraty a katastrofy a v takřka nezměněné podobě se dožili dnešních dnů. Pokusy dokázaly, že to jsou velmi pozoruhodní živočichové, dokážou například bez úhony snést poměrně vysoké dávky radioaktivního ozáření. Většina lidí ovšem nadšení fyziologů a zoologů pro štíry nesdílí a spíše se jich bojí.

Příroda štíry vybavila jedovým aparátem zakončeným bodcem, kterým vpravují jed do těla kořisti či útočníka. účinky a množství jedu nejsou u všech druhů stejné, některé druhy štírů jedovou zbraň ani neužívají a pomáhají si klepítky. Ovšem jsou druhy, jejichž jed je velmi účinný, a v takových případech může skutečně jít o život už proto, že člověk (a děti obzvláště) je na jed některých druhů štírů mnohem citlivější než ostatní savci. A tak se bez štírů zákeřně číhajících v záhybech oděvu nebo v botách obejde jen málokterý dobrodružný film. Vzniká dokonce dojem, že tito živočichové nemají jiný cíl než uštknout co nejvíce lidí. Sugestivní záběry detailů útočícího štíra a následků bodnutí vzbuzují u diváků náležitý pocit hrůzy, nicméně je třeba zdůraznit, že žádný druh štíra nepovažuje člověka za kořist a ani na něj cíleně neútočí. Skoro všechna bodnutí jsou nešŤastné náhody, kdy člověk štíra nevědomky překvapí a ten se brání tak, jak umí, když se předtím snaží nepřítele varovat.

Nepravdivé legendy

Kolem štírů vznikla spousta mýtů a legend, většinou zcela nepravdivých. Po dlouhá staletí se tvrdilo, že štíři zahnaní do úzkých spáchají sebevraždu tím, že se sami bodnou a zemřou. Bývalo to demonstrováno na pokusech, kdy byl štír obklopen žhavým uhlím a po chvíli marného pobíhání zcela znehybněl. Teprve když naše poznatky o životě zvířat dosáhly určité úrovně, ukázalo se, jak je to doopravdy. Vyděšený a zmatený štír pobíhá podél hradby plamenů a bodcem seká proti neviditelnému nepříteli. Po chvíli v křečích upadne do zvláštního stavu strnulosti. Pokud zdánlivě mrtvého štíra přeneseme včas z ohnivého kruhu na chladný podklad, velmi rychle obživne a snaží se utéci.

Štír jako nechtěný suvenýr

Štíři jsou obyvatelé tropických krajin, ke svému životu potřebují teplo. Málo se ví o tom, že jeden druh štíra – štír kýlnatý – žije i u nás. Pro zoology to byla velká senzace, když jej objevili na malém území v blízkosti Slapské přehrady. Podle některých názorů tam byl zavlečen, protože tento druh žije v Rakousku. Jak je to doopravdy, nelze s určitostí říci, protože se občas stává, že si štíry kýlnaté přivezou turisté jako nechtěný suvenýr z jižní a jihovýchodní Evropy. Tam se tito tvorové zcela běžně vyskytují u lidských obydlí, jsou však neškodní. Když se čas od času, hlavně v letních měsících, v našich novinách objeví zprávy o tom, že se kdesi u Slapské přehrady skrývají obávaní „klepítkatí zabijáci“, ve všech přírodovědných institucích vyzvánějí telefony a vyděšení rekreanti se dožadují vysvětlení, jak to se štíry u nás je.

Přestože štíři patří k obávaným živočichům, i oni se stávají kořistí jiných. Zejména drobné a čilé cibetkovité šelmičky – suriakty – považují štíry za vynikající lahůdku. Hbitými tlapkami dokáží bránícího se štíra doslova ubít, a i když dojde k bodnutí, nic se jim nestane, protože jsou vůči štířímu jedu imunní.

Archiv, Krásná paní

Pel-mel
Štír o Štíru - Marie Rotrová Zříceniny - Okoř

Žádné komentáře

Přidat komentář