Evropské souvislosti: kolik nás žilo v Evropě, kolik žije a proč? (2. díl)
Čas od času proběhne sdělovacími prostředk zpráva o tom, že se v Česku rodí málo dětí. Následuje více či méně zasvěcený komentář. Občas se tématu nízké porodnosti chytí politici a někdy při tom nestačíme zírat.
Ve středověku byly všude v Evropě dívky ve věku 14 až 18 let provdávána za muže o šest až deset let starší. V devatenáctém století v západní Evropě bylo "průměrné nevěstě" 24 let a jejímu ženichovi 26, ve východní Evropě jim bylo 22 a 24 let. Pro ty, kterám leží na srdci pozice Čech, mám dobrou zprávu - reprodukční chování prapradědů a praprababiček se nelišilo od jejich sousedů v západní Evropě.
Při studiu starých záznamů v matrikách lze zjistit, že dříve se rodila drtivá většina dětí v manželství. V Anglii v letech 1600-1800 se narodilo jen 2 až 4 procenta nemanželských dětí, ve Švédsku a Finsku v 18. století to byla 3 procenta, ve Francii, Itálii a Španělsku v 18. století jedno procento. Farní matriky však prozrazují, že značná část prvorozených dětí byla počata už před svatbou. Ve Francii, Anglii a Německu v 18. století bylo takových dětí 10 až 30 procent.
Čerpáno z knihy: Bacci, Massimo Livi (2003): Populace v evropské historii, nakladatelství Lidové noviny, 272 stran z iralského originálu, který vyšel roku 1998, přeložil Tomáš Tatranský
Počátky plánovaného rodičosvství
Začalo to ve Francii právě okolo roku 1800. Lidé začali plánovat počet dětí a o ty, které se jim narodily, lépe pečovali. Tehdy započatý trend snižování porodnosti se rozšířil do celé Evropy a prakticky nikdy se již nezastavil.
V roce 1900 se jedné ženě narodily v průměru tři děti. Dnes je to o něco více než jedno dítě. Jen v některých diktaturách - Mussoliniho Itálii a Hitlerové Německu - došlo k nárůstu porodnosti vlivem masivní podpory státu. Tento nárust ale nikdy dlouho nevydržel. Zdá se, že občané si do svého reprodukčního chování nenechají od politiků příliš mluvit.
Místo dětí přistěhovalci
I pro naši zemi je typická nízká porodnost - dnes se u nás rodí téměř nejméně dětí v rámci nejen evropských, ale i světových srovnání. Myslím, že české ženy tak po svém zareagovaly na ostrou změnu životních podmínek po roce 1989.
Chybějící obycatelstvo je nahrazováno přistěhovalci. A pozor! Nejedná se o žádný nový jev, jak by se mohlo na první pohled zdát. Demograf Bacci svými statistickými daty týkajícími se uplynulého tisíce let v Eropě dokládá, že přistěhovalectví tu existovalo vždy. Lidé z území, kde roční přírustek obyvatelstva byl relativně vyšší, odcházeli za prací nebo novým životem do míst, kde byl roční přírustek relativně nižší nebo záporný. Stálé přistěhovatelství bylo typické pro středověká i novověká města, ve kterých se vlivem nedostatečné hygieny a vysoké koncentrace obyvatelstva vyskytovaly častěji nemoci a úmrtí.
"Sezonní migrace vedly k dodatečnému příjmu rodin a přispívaly k demografické rovnováze rozsáhlých evropských území", píše Bacci a my s ním doufáme, že totéž platí i pro naši zami.
Archiv, časopis Krásná 2007, Fotografie: Pixabay
