Patří zvířata do manéže? Drezura zvířat – ano, či ne?

Cirkus – co všechno se skrývá v jednom jediném slově. Oslnivá světla manéže, klauni, akrobati předvádějící vysoko v kopuli šapitó čísla, při nichž mrazí v zádech, krasojezdkyně v půvabných šatečkách posetých třpytivými flitry, tygři proskakující hořící obruče, medvědi jezdící na kole či malých motocyklech, šimpanzi, kteří za všeobecného veselí stolují, hrají tenis, kouří a popíjejí čaj. Blyštivé pozlátko tohoto zvláštního světa láká návštěvníky všech generací. Kouzlu cirkusu propadají děti i dospělí. I když dnešní doba nabízí nepřeberné množství jiných zábav a vyžití, cirkusy nezanikly a stále mají své publikum.

Drezura zvířat - ano, či ne?

Každá mince má dvě strany, tak je to i v případě drezury zvířat. Jedni v ní vidí umění, druzí ji považují za surovou a trapnou podívanou určenou vrstvám obyvatelstva s poněkud pokleslým vkusem. Asi není správné považovat všechny cirkusové drezéry za bezohledné surovce týrající zvířata jen s vidinou zisku. Většina z nich má své svěřence ráda a mnohdy je tam pevné pouto i ze strany zvířete. Práce s živými a myslícími tvory není pro každého, je to schopnost, která je do značné míry darem. Psychicky nevyvážený a nervózní člověk, člověk bez schopnosti empatie ke zvířatům toho moc nedokáže. Prokazatelných úspěchů vždy dosahovali drezéři, kteří byli s to vžít se do cítění zvířete a k požadovaným výkonům své svěřence dovedli pozvolna a co nejméně násilnou formou. Pokud zvíře považuje výcvik jako hru, nebo dokonce za rozptýlení, bývá vyhráno.

Zoologické zahrady bývají považovány ve vztahu ke zvířatům za jakýsi morální protipól cirkusů. Nebylo tomu tak vždy. I v zoologických zahradách se ještě v 60. letech pořádala čajová odpoledne se šimpanzi či orangutany v oblečkách. I dnes ještě existují představení s ryze cirkusovými prvky. Nejčastěji to bývají cvičení s lachtany nebo s delfíny. Synchronizovaný pohyb, výskoky, hra s obručemi a míčky, tleskání ploutvemi, líbání s cvičiteli či vydávání skřeků připomínajících zpěv, to všechno má u publika velký ohlas. Z ryze zoologického pohledu to sice není přirozené chování, ale pokud vychází z přirozené hravosti těchto zvířat, může jim přinést užitek – od pobavení až po udržení tělesné kondice a psychické pohody. Dnes se v zoologických zahradách stále více prosazuje tzv. enrichment, to znamená obohacování prostředí výběhů a ubikací zvířat o různé pohybové a herní prvky, které zvířata stimulují k duševní aktivitě.

Názor na cirkusy a jejich přínos, včetně drezúry zvířat, může být tedy různý. Bez ohledu na pohled a přání příznivců či odpůrců cvičení je zřejmé, že i tady se stále více prosazují změny v kontextu celospolečenského vědomí. Tendence skončit s předváděním exotických a divoce žijících druhů, jako jsou primáti nebo velké šelmy, je z hlediska morálního i ryze ochranářského bezesporu pozitivní. Pro cirkusy je to nepochybně nepříliš potěšující zpráva. Stále však mají možnost předvádět cvičení s domácími zvířaty, jako jsou koně nebo psi, nebo s již zmíněnými lachtany, tak aby vše vycházelo co nejvíce z jejich přirozených vlastností a schopností.

Když si většina veřejnosti bude přát, aby veškeré produkce se zvířaty skončily úplně, není třeba nějakých ostentativních protestů a bojkotů. Není nic jednoduššího než na takováto představení nechodit. Jestli něco z principů tržního hospodářství opravdu funguje, pak je to zákon poptávky a nabídky. To, o co není zájem, nebude nikdo provozovat. Záleží jen na tom, co je ve společnosti považováno za atraktivní, módní ale také morální. Tak jako dnes už skoro nikoho nenapadne mýt si auto na břehu potoka, tak se za pár let budeme na drezuru tygrů nebo medvědů dívat jen v pamětnických filmech a na fotografiích.

Archiv, časopis Krásná 2010, Fotografie: Pixabay