Návraty divokých koní

Návraty divokých koní

Návraty divokých koní

V červnu letošního roku uplyne třicet let od chvíle, kdy se po více než dvou desetiletích do Mongolska vrátili první koně Převalského. Kůň Převalského je posledním druhem divokého koně naší planety.

Všechny ostatní divoké koně, včetně evropského tarpana, člověk v průběhu staletí zcela vyhubil. Nechybělo moc a stejný osud potkal i koně Převalského. Pro svět vědy jej roku 1881 popsal ruský zoolog I. S. Poljakov, a to na základě kůže a lebky přivezené N. M. Převalským v roce 1879 do Petrohradu.

Osud nového, neznámého druhu se začal dramaticky odvíjet. Velká muzea a posléze i zoologické zahrady se snažily vědě donedávna neznámé koně získat do svých sbírek. Do oblasti obtížně přístupných končin na pomezí Mongolského Altaje a Džungarské pánve se vydalo několik ruských a německých výprav. První živí koně Převalského se v Evropě objevili až na přelomu let 1899–1900, do roku 1902 se do zajetí dostalo pouhých 54 koní. V roce 1946 odchytili Mongolové tři klisny, to byli poslední divocí koně z přírody vůbec. Od poloviny 50. let začaly stavy divokých koní v přírodě dramaticky klesat. Poslední pozorování z čínské provincie Sin-tiang jsou z roku 1966, v Mongolsku byli koně Převalského pozorováni naposledy na přelomu let 1968–69. Od té doby závisel osud divokých koní už jen na zoologických zahradách.

Česká stopa

Bez jakékoli nadsázky lze říci, že nebýt Prahy, byl by se možná osud koně Převalského naplnil. V roce 1921 se Františku Bílkovi, profesorovi ústavu plemenné biologie Zemědělské fakulty ČVUT, podařilo ze školního statku zemědělské školy v Halle získat trio koní Převalského pro naši republiku. Vzácní koně byli ustájeni na statku v Netlukách u Prahy, odkud byli v roce 1932 rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty přesunuti do nově vzniklé pražské zoo. Tak začala slavná a nejdelší nepřerušená historie chovu koní Převalského na světě vůbec. Pražský chov přestál bez úhon pohromy druhé světové války a kromě mnichovského Tieparku Hellabrunn byl posledním místem, kde zůstalo chovné stádo. Na konci 50. let se pražská zoologická zahrada stala největším chovatelem koní Převalského na světě. Za své zásluhy byla v roce 1959 pověřena uspořádáním 1. mezinárodního sympozia na záchranu koně Převalského a na něm pak vedením celosvětové plemenné knihy. V roce 1965 se Praze podařilo díky prof. Veselovskému získat do chovu hřebce Barse, syna poslední klisny odchycené v roce 1946 v přírodě. Jeho genetická hodnota byla nesmírná a v té době většina světové populace koní Převalského měla svůj původ v Praze. Ještě dnes má více než 70 procent koní Převalského, kteří žijí volně v národních parcích Mongolska a Číny, ve svém rodokmenu alespoň jednoho předka z Prahy. Koně z druhé hlavní chovné linie – mnichovské – mají dnes velké genetické problémy a na projektech návratu do domoviny svých předků už nemají velkou šanci se podílet.

Archiv, časopis Krásná 2012

Pel-mel
Žena za objektivem: Annie Liebovitz Hudba je ta nejlepší medicína!

Žádné komentáře

Přidat komentář