Kuny a jejich příbuzenstvo

Kuny a jejich příbuzenstvo

Kuny a jejich příbuzenstvo

Kuny, lasice, tchoři, jezevci, fretky, vydry, norci, skunkové – ti všichni patří do z nejpočetnějších skupin šelem – čeledi lasicovitých. Známe jich na 65 druhů

Kuny, lasice, tchoři, jezevci, fretky, vydry, norci, skunkové – ti všichni patří do z nejpočetnějších skupin šelem – čeledi lasicovitých. Známe jich na 65 druhů. Nejmenším zástupcem je kolčava, známá spíše pod jménem lasička, která váží 30–160 g a měří 15–25 cm, největší kunovitou šelmou je severský rosomák, který může mít až 32 kg a přes jeden metr délky.

Společným znakem kunovitých šelem je protáhlé, většinou štíhlé tělo a neobyčejná vitalita. V živočišné říši patří k nejvynalézavějším a nejpřizpůsobivějším lovcům. Některé druhy mají velmi kvalitní kožešinu, a tak není divu, že se staly terčem zájmu člověka. Kvůli kožešině byli v přírodě téměř vyhubeni soboli nebo evropští norci. Některé lasicovité šelmy se ale dokázaly přítomnosti člověka dokonale přizpůsobit. Příkladem může být kuna skalní, která kdysi žila v skalnatých oblastech mimo souvislé lesy, od západní Evropy až po podhůří Himálaje. Postupně však přišla na to, že stejně dobře jako ve skalách se jí bude žít v lidských staveních a na ulicích měst, kde je navíc hojnost potravy. A nám z toho soužití občas vznikají problémy

Na půdu se nám nastěhovaly kuny, v noci řádí jako pominuté, přes den po nich není vidu ani slechu. Existuje nějaký způsob, jak se jich zbavit?

Nějaká opravdu stoprocentní rada neexistuje. Kuny skalní jsou nesmírně čilá a vychytralá zvířata. Jsou to noční chlupatí skřítkové, kteří se jen tak něčím nenechají vyvést z míry. Hluk, jenž v noci v podkroví a na půdách vyluzují, bývá opravdu nesnesitelný. Hlasitě dupou, škrabou, a v době námluv se navíc ozývají nepříjemnými skřeky. Kromě rušení nočního klidu působí problémy znečišťováním půd a zdí trusem a močí. Podle trusu také můžeme přítomnost kun velmi dobře poznat. Tvoří černé a lesklé válečky, na konci léta a na podzim s nestrávenými zbytky různých plodů, hlavně jeřabin.

Jedinou opravdu účinnou obranou proti nastěhování kun je zamezit jim přístup na půdy, což znamená dokonalé utěsnění střešních podhledů dřevem nebo plechem. Různé izolační materiály jako polystyrenové desky nebo montážní pěny nejsou pro kunu žádnou překážkou. Takové úpravy jsou ale u starších domů a chalup složité, a tak nám často nezbývá než doufat, že se kuny neusadí zrovna u nás. Pokud se tak stane, nezbývá než vyzkoušet nejrůznější možnosti. Jednou z nich je přímá fyzická likvidace huňatého vetřelce pomocí pastí nebo loveckého psa. Ročně se v České republice uloví kolem 15 tisíc kun skalních. Pro útlocitnější je ideální odchyt živé kuny do tzv. sklopce, kde zvíře zůstane živé, a my jej můžeme odvézt někam daleko a tam vypustit do přírody. Je třeba si uvědomit, že kuna skalní patří podle zákona mezi lovnou zvěř a je od 1. listopadu do konce února chráněna. I mimo tuto dobu ji smějí odchytávat pouze myslivci. Proto se daleko více využívá různých způsobů zastrašování a odpuzování.

Podle některých zkušeností pomáhá na půdě a především v místech, kudy kuny na půdu lezou, rozprašovat voňavku nebo mletý pepř, používají se dokonce i lidské vlasy. Nedávno se kdosi dotazoval v zoologické zahradě, zda by mohl získat moč rysa, protože se doslechl, že ostře páchnoucí moč nebo trus velkých šelem dokáže kuny vyděsit. Stejně dobrou službu nám ale může odvést obyčejný lovecký pes, například jezevčík, který se protáhne i do úzkých půdních zákoutí a nechá kunám pachové varování. Jeho návštěva se ale musí alespoň dvakrát týdně opakovat. Prodávají se i elektronické odpuzovače vydávající zvuky jemnému sluchu šelem nepříjemné, ale zatím se ukázalo, že fungují jen chvíli. Když kuny zjistí, že jim žádné nebezpečí nehrozí, přestanou si jich všímat.

Někdy lze kuny pořádně vylekat rozsvícením dálkově ovládaného světla v okamžiku, kdy začnou svůj noční rej. Na druhé straně bychom si měli uvědomit, že kuny skalní nejsou jenom nepříjemní společníci, ale i čilá a milá zvířata, která nám pomáhají tím, že v noci u popelnic a na skládkách loví škodlivé hlodavce, obávané potkany nevyjímaje.

Slyšeli jsme, že prý kuny s oblibou lezou do motorů zaparkovaných automobilů a tam rozkousávají kabely. Je to možné?

Motory automobilů jsou odspodu volně přístupné a v chladném počasí zůstávají příjemně teplé. To kuny pochopitelně láká, a protože jsou to tvorové zvídaví, nespokojí s nečinným poleháváním na bloku motoru a ostrými zuby zkoumají vše kolem. Lákají je hlavně hadičky a další součástky z měkčených plastů a zdá se, že jim voní a jejich žvýkání jim přináší potěšení. Poprvé se s tímto problémem setkali motoristé v západní Evropě před více než čtyřiceti roky. Automobilové koncerny investovaly nemalé sumy do výzkumu, aby se zjistilo, které plasty kunám „chutnají“. Naše staré modely škodovek s tvrdými pryžovými hadičkami kuny moc nelákaly, ale dnes v souvislosti s rychlou modernizací autoparku se s podobnými problémy setkáme stále častěji i u nás.

Je pravda, že lasice nebo kuna, které se dostanou do kurníku, zabijí všechny slepice a potom jim jen vysají krev?

Tato stará pověra je rozšířena na venkově dodnes. Původ má v silném loveckém pudu všech lasicovitých šelem, které v loveckém rozrušení útočí na vše, co se hýbe. Kolčava nebo kuna, která se dostane do zavřeného prostoru kurníku, vyplaší slepice, ty s křikem zmateně pobíhají sem a tam a nejsou schopny jako na volném prostranství uniknout. Šelma někdy útočí až do okamžiku, kdy se přestane hýbat poslední slepice. Samozřejmě že není schopna takové množství ulovené potravy zkonzumovat, a když ráno hospodář najde všechna svá zvířata zakousnutá a vykrvácená, vidí v tom důkaz, že se lasice a kuny živí jen krví. Ostatně tato vlastnost není cizí ani jiným lasicovitým šelmám. Také o vydrách je známo, že někdy také loví víc, než mohou spotřebovat, a někdy si pak s ulovenou kořistí pouze hrají.

Pel-mel
Malíř tiché uličky v době hlučného baroka Český klaun – Jan Werich (1905–1980)

Žádné komentáře

Přidat komentář