Český klaun – Jan Werich (1905–1980)

Český klaun – Jan Werich (1905–1980)

Český klaun – Jan Werich (1905–1980)

Český herec, dramatik, spisovatel a překladatel, autor esejů, povídek, pohádek a písňových textů.

Český herec, dramatik, spisovatel a překladatel, autor esejů, povídek, pohádek a písňových textů. V roce 1927 vstoupil s Jiřím Voskovcem dadaistickou inscenací do Osvobozeného divadla. V následujících letech pro něj napsali řadu satirických revuí, ve kterých vytvářeli ústřední hereckou dvojici, oslovující originálním slovním humorem generačně spřízněné publikum.

Po uzavření divadla emigrovali společně se skladatelem a klavíristou Jaroslavem Ježkem (1906–1942) do Spojených států. Po druhé světové válce skončil jejich pokus o obnovení divadla neúspěchem, neboť společenské poměry nebyly pro politickou satiru vhodné. Působil v řadě pražských divadel a hrál v mnoha filmech. V letech 1956–61 byl ředitelem Divadla ABC. Potud slovníkové heslo, suché jako velbloudí trus.

Jan Werich (narodil se 6. února, tzn. jako Vodnář) přesahoval každá hesla a jakákoli zmínka o něm je malá tváří v tvář jeho věčné a smutné radosti. Stal se institucí, kterou být nechtěl, a svědomím národa, kterým být nemohl, protože byl z masa, krve a kostí. Miloval velké klauny, miloval jejich řemeslnou zručnost a profesionalitu. Sám byl jedním z nich a ti, kteří pod ním a s ním pracovali, vědí (či věděli, protože už umřeli), jak obtížné bylo držet s ním krok.

Nebyl básník (což nelze říci o Voskovcovi, jeho alter egu), ale kdo z nich vymyslel jaký verš v písňových textech, které nabízíme (jsou to záměrně osvědčené pecky), už nelze říct a je to tak dobře. Většina skladeb skupiny Beatles se prodává pod značkou LennonMcCartney a jen Bůh a Paul vědí, kdo co napsal. Protože po Voskovcovi a Werichovi žádný Paul nezbyl, používáme dnes texty písniček v upomínku na Jana Wericha tak, jako bychom tytéž texty použili jindy v upomínku na Jiřího Voskovce. Je poučné si je přečíst, protože z některých už známe jen refrén.

 Na shledanou v lepších časech

My dva nic nemáme
Nic neznamenáme
Ze století do století jdem
Ti co něco mají
Ti nám nic nedají
Tak hledáme zaslíbenou zem
Dokud bude země kulatá
Na chudáky bude bohatá
Jdeme dál – pořád dál
Dál a dál…

Každý z nás něco má co občas tlačívá
Co mu dělá na tvář vrásky
Každý z nás starost má v sobě ji ukrývá
Pro peníze nebo z lásky
Rozdělme bolesti rovným dílem
A pak dejme se za jedním cílem
Všichni se sejdeme až svou zem najdeme
Na shledanou v lepších časech!

Titulní ilustrace Jana Wericha: Václav Teichman

V obručí poezie
Kuny a jejich příbuzenstvo Teorie spiknutí (2. díl)

Žádné komentáře

Přidat komentář