Feminismus není sprosté slovo - Válka pohlaví

Zkusme se podívat na historii tohoto boje mužů s ženami. Všimli jste si, že sám jazyk, češtinu nevyjímaje, je mužský, šovinistický? Ne, nebudeme tady vyjmenovávat vulgarity, ale vesměs jsou to vulgarity označující hanlivě ženské přirození. Nebo chcete muže opravdu naštvat, popudit, rozčílit? Označte ho jako zženštilou hysterku nebo babu nebo ho pošlete, ať se drží máminých sukní, atd… Prostě chovat se jako ženská je pro muže urážkou.

Odmalička je syn, budoucí muž a pán lidstva veden k tomu, že musí být fyzicky silný, že musí fyzicky ochránit sebe a své blízké. Nemá-li k tomu fyzické předpoklady, povahové rysy, pak je okolím včetně vlastní rodiny shledán špatným, protože se prostě chová jako ženská, tudíž špatně. A nemusíme se nutně jen pohybovat na ulicích mezi rvačkami. Vždyť i v práci, tj. kanceláři, obchodě, dílně, se očekává od muže, že bude plný síly a dravosti, úspěšně, třebas i bezohledně zdolávat konkurenci ostatních samců. Čím agresivnější muž, tím vyššího postu by měl dosáhnout, tím většího ohodnocení finančního nebo společenského se mu dostane. Ovšem je-li muž citlivý, neambiciozní a nedej bůh ještě nevůdčí submisivní typ, pak je to přece baba, zbabělec, chovající se prostě jako ženská, tudíž je špatný.

A žena? Tak to také víme úplně přesně, jak se má chovat, jak vypadat, co od ní očekávat. V tradičním patriarchálním, tj. dnešním světě je ideál ženy definován jako ideál matky. To znamená, že má být klidná, pokorná, trpělivá, starající se o pohodu domova. Vždyť muž – samec a lovec – je po celodenním boji tak unaven, znechucen špinavými taktikami soupeřů, že si přece zaslouží chvíli klidu a bezpečí domova. On se celý den štve, musí se rvát, útočit. A dělá to přece pro rodinu! No spíše proto, aby světu ukázal, že je chlap, aby uspokojil své ego, ale „dělat vše pro rodinu“ tak nějak lépe zní. To by přece pro něj mohla žena udělat, trochu se obětovat – emocionálně, intelektově, sexuálně, osobnostně. Vždyť je to pro ženu posláním, ji musí tato oběť obohacovat, ona musí být šťastná, když je šťastný její muž!

Narážíme všude na slovo patriarchát. Nejen zde v sloupku šílené feministky, ale i v komunikaci okolo nás. Co to vlastně je? Simone de Beauvoire ho definuje jako systém dominantního postavení muže, které je zajišťováno řadou mechanismů. Muži je určena veřejná sféra, ženě pak život v domácí sféře, tj. doma, při výchově dětí, vedení domácnosti a péči o živitele rodiny. Ve slovnících se pak dočteme:

Označuje formu společenské struktury, pro niž je charakteristická vedoucí úloha muže (otce) a dědická posloupnost v mužské linii. Antropologie definuje patriarchát poměrně úzce, a to jako společnost, v níž muži představují dominantní prvek ve veřejném politickém životě. V obecnějším, zjednodušeném významu patriarchát označuje nerovné postavení mužů a žen ve společnosti, kdy muži ovládají a vykořisťují ženy buď ekonomicky, nebo společensky.

Slova jako nerovnost postavení, vykořisťování, dominance, nesvoboda by mohla znít jako rozkaz k vojenským operacím. Pokyn k válce. A tady asi zbrojí feministé(ky). Tady nacházejí příčiny a důvody pro vedení války, nikoli proti mužům, jak se skoro celá česká společnost domnívá, ale proti systému patriarchátu, který z nás vytváří loutky, vmanipulovává nás do situací a naučených vzorců chování, diktuje nám, ať už máme dělohu nebo penis. Tedy ať žijí feministé, ať bojují za naše svobodné rozhodování!

Zdroj: Říčař, Pavel: Život žen s muži jako válka? In: Společnost žen a mužů z aspektu gender, Praha 1999

Archiv, časopis Krásná 2007