Úvod Magazín Feminismus není sprosté slovo - Boj za práva baculek

Feminismus není sprosté slovo - Boj za práva baculek

„Je to tak a nic s tím prostě neuděláte.“ Věta plná bezmoci. A možná i vzteku, lítosti a smutku. K čemu se váže? Válka? Hladomor v zemích třetího světa? Týrání dětí? Ne. Správná odpověď zní: baculaté plnoštíhlé ženy. Mají baculky právo na bezva život?

Nejprve si definujme, kdo je baculka? Baculka je žena neměřící 90–60–90. Je to žena, dívka, holka či děvče oblékající velikost 38 nebo i větší. Je tak nějak velká. Do všech tří rozměrů a prostorů. Že je vzdělaná, že je čestná, že je milá, že je komunikativní, že je na ni spoleh, je asi úplně fuk. Je prostě baculkou. Sice chodí, dýchá, srdce pumpuje krev, plíce okysličují organismus, kosti podpírají tělo, mozek řídí fungování celého kolosu, ale je to baculka. A proto má menší právo na skvělý život.

Skvělý život = milá chápající rodina + smysluplná a dobře oceněná práce + podporující partner + spolehliví kamarádi. Asi tak nějak. Inu, podívejme se blíže na jednotlivé konstanty naší rovnice.

Rodina. Maminka je kulatá, tatínek je obrovsky kulatý, prostě rádi dobře jíme. Máme to v genech. Andulko, tady máš ještě kousek uzeného, přidej si knedlíček, jsi nějaká hubená, to jsi nemocná? Přece víme, že kdo je tlustý, bude hubený, kdo je hubený, bude studený (rozuměj mrtvý)! Musíme ukázat sousedům, že se máme dobře, mámo, podej nám ještě koláčky, ať si osladíme život. Andulce zabal co největší svačinku, ať netrpí hladem.

Práce. Statistikové kroutí hlavami. Jak je možné, že většina žen ve vedoucím postavení má maximálně velikost 38? Nechme promluvit šéfa personalistiky: „Když si vybíráme mezi hubenou a plnoštíhlou, pak se rozhodujeme pro útlou ženu. Když už musíme ženu… Štíhlá žena je totiž více ctižádostivá, více na sobě pracuje, je pro klienty více zajímavá. Více jí padnou pracovní uniformy. Štíhlá žena totiž umí sama sebe kontrolovat, je výkonnější, ambicióznější a pilnější. Mohli byste důvěřovat otylé ženě?“ Jak k takovému názoru proboha přišel? Jednoduše. Podle přijmu kilojoulů na den. Štíhlá žena si přece umí poručit, odepřít si potěšení z jídla, sama sebe motivuje, umí se obětovat ve prospěch nákupu skoro dětských velikostí. Baculka si klidně dá zákusek, aniž by si to uměla zakázat nebo toho litovala! Dámy a paní, slečny a dívky, taky se divíte, jak nám může rakvička se šlehačkou nebo tiramisu zkazit život a kariéru? Nemluvě o tom, že musíme myslet na zákazníky. Klientovi přece nemůžeme ukazovat špeky. Jen ať se navnadí nějakou roztomilou prsatě dopumpovanou vyzáblinou. U továrního pásu může mít pracovnice klidně metrák.

Partner. Manžel či přítel je pro nás důležitý. Podpoří, pohladí, potěší. On je pro nás ten jediný báječný Pan Božský a jeho vyvolená je pro něj tou nejkrásnější princeznou. Kdy se princezně říká: Miláčku, nějak jsi přibrala, co s tím uděláš? Lásko, tyhle špeky na stehnech snad nemyslíš vážně, už sis nasadila dietu? Cože, drahoušku, ty si dáváš druhou večeři, to se ti ta pneumatika kolem pasu nezmenší. Milá moje, snad nechceš, abych s tebou měl nějakou intimní chvilku, nebo dokonce sex? Vždyť ty se nehýbáš, ty jen tečeš! Nehlas se ke mně, děláš mi jen ostudu, co kdybych raději na pracovní večeři místo tebe vzal svou sekretářku? Ty bys ani večeřet neměla a já nebudu mít ostudu, že mám s sebou sádelnatou škatuli! Tohle se prostě princeznám neříká. Nikdy neříká.

A proto hurá do boje za práva baculek! Máme zapotřebí nechat se ponižovat úšklebky prodavaček, když se pídíme po normální velikosti 40? Musíme poslouchat rádobyvtipné narážky číšníka na nevhodnost zákusku se šlehačkou a čokoládou po dvacáté druhé hodině večerní? Máme si odpírat milování kvůli kulatému bříšku a oblým stehnům Venuše? Ne, nemusíme a nebudeme jen oběťmi podivného pohledu na ženskou krásu a úspěch. Velím do zbraně. Holky, dámy, slečny, velikosti L, XL, XXL, my prostě umíme pracovat, žít a bavit se. Máme krásnou hladkou pleť, nádherný úsměv a šíříme pohodičku kolem sebe. A občas umíme i zatraceně dobře vařit. O pečení se už nezmiňuji, to je překvapení na ráno ke snídani.

PS: Kamarád Vojta má svou ženu. Miluje ji, má ji rád, obdivuje ji a vloni jí dal svou ledvinu. Jenže. Je to velký podnikatel a na reprezentaci si najímá Alexandru. Ta ho doprovází, ta propůjčuje tvář jeho firmě, ta vítá jeho hosty na firemní party. Tuhle se na mne Vojta obrátil: To si necháte, vy feministky líbit? Vždyť to je nefér, moje Leninka je nejbáječnější ženská na světě. Sakra, co děláte, když neděláte, co by Leninku udělalo královnou?!

Archiv, časopis Krásná 2008

Fejetony
Proč máme jíst - brambory Zakázaná láska (1. díl)