Čtvero ročních období v říši zvířat - Jaro

Obraz obrozené a omlazené přírody je výlučným fenoménem mírného pásma severní nebo v opačné podobě jižní polokoule. Tropická pásma mají svá období dešťů a sucha, na rovníku panují stálé a neměnné podmínky – délka dne a noci se tu po celý rok nemění. Rozdílný roční rytmus jednotlivých klimatických pásem na naší planetě se odráží i na druhové pestrosti a způsobu života rostlin a živočichů.

Signály budícího se jara můžeme vnímat už v době, kdy krajinu ještě pokrývá sníh a svírají mrazy. Prodlužující se délka světelného dne je jasným a nekompromisním poselstvím, že odpočítávání dnů ledového království nastalo, byť po pouhých minutách. Proto byl zimní slunovrat v našich krajích jedním z nejvýznačnějších svátků. Zvířata sice neznají přísloví o Lucii, která noci upíjí, o Novém roce prodlužujícím den o slepičí krok, natož aby tušila, že v době, kdy se den prodloužil o hodinu, slavíme Hromnice. Ale jejich smysly, přesněji řečeno jejich organismus, změny vnímají a také na ně patřičně reagují.

Nejmarkantněji je to vidět u ptáků. Pro naprostou většinu ptačích druhů je jaro hektickým obdobím, kdy si musí v tvrdé konkurenci obhájit území, najít partnera, postavit hnízdo, vysedět snůšku a poté se starat o věčně nenasytné potomstvo. Nemají na vybranou – na povinnosti se musejí připravit co nejdříve. Rostoucí množství světla aktivuje podvěsek mozkový neboli hypofýzu, žlázu s vnitřní sekrecí, které jsou podřízeny další žlázy, včetně pohlavních. Tak jak se den prodlužuje, stoupá u samečků hladina testosteronu, kterému se výstižně říká hormon agrese. Chování samečků se den ze dne změní. Z prokřehlých načepýřených chomáčků se jako mávnutím proutku stanou nasupení bojovníci pozorně sledující, zda se někde nablízku neobjevil sok.

Proč ptáci zpívají

Celé předjaří můžeme v městských parcích sledovat kosí samečky, jak se navzájem prohánějí mezi keři a občas i válejí v klubku na zemi, až peří lítá. Nic ale tak nesymbolizuje v našich očích nebo lépe řečeno našich uších jaro tak jako ptačí zpěv. Zvukové projevy opeřenců lahodící lidskému vkusu vnímáme jako symbol radosti a nového života. Básníci vidí v ptačím zpěvu milostné trylky, jimiž se samečkové dvoří svým vyvoleným. Skutečnost je poněkud prozaičtější. Ptačí zpěv není oslavou jara ani přehlídkou citových emocí opeřených kavalírů. Prvotní význam je označování domovského teritoria a jeho obhajoba před případnými vetřelci nebo soky. Sameček pějící z plna hrdla dává všem příslušníkům svého druhu kolem najevo, že je v plné kondici, že je schopen uhájit si své území a je zárukou zplození kvalitního potomstva. Zákon přírodního výběru tady funguje ukázkově.

Co je pozoruhodné, je vynalézavost samečků. Někteří ve snaze upoutat co největší pozornost volí zcela nové neotřelé přístupy. Místo aby se spokojili s několika variantami nápěvů obvyklých v rámci druhu, sázejí na melodie převzaté. A tak se můžeme setkat s kosími a špaččími samečky, kteří dokonale zvládají árie pěnkav, zvonků nebo dokonce slavíků. Datli, kteří upoutávají pozornost bušením do dutých kmenů, přišli na to, že lépe než dřevo zní plech. A tak své varovné i milostné vzkazy vyluzují hlasitým bušením do střech a říms domů či stožárů pouličního osvětlení.

Přílišné zaujetí pro pěveckou produkci a okázalé předvádění může však být pro ptačího samečka někdy osudné. Číhající šelmy nebo draví ptáci dobře vědí, že pozornost a ostražitost pěvce je oslabena. Klasickou ukázkou je tok našeho největšího kurovitého ptáka tetřeva hlušce. Druhové jméno hlušec dostal podle toho, že ve vrcholné fázi svého partu, sestávajícího z nepříliš libých bublavých zvuků, zcela přestane vnímat své okolí a chová se jako hluchý. I lidé přišli na to, že právě v tom okamžiku přichází pro lovce nejpříhodnější okamžik přiblížit se k roztouženému rytíři a získat kýženou trofej. Příroda se ztrátami tokajících samečků počítá a místo neopatrného nešťastníka okamžitě zaujme některý z nezadaných mladých samců, kteří v době toku a hnízdění čekají na příležitost získat území i partnerku.

Archiv, časopis Krásná 2009