Červená řepa

Červená řepa má samozřejmě svou historii. Její původ je ve Středomoří a v atlantském prostředí. Je známá a oblíbená jak v Evropě, tak v Severní Americe a mnoha asijských zemích. První záznamy o červené řepě jsou staré asi 3000 let a pocházejí od Římanů. Ti už ji tehdy bohatě využívali, jednak jako jídlo, ale zejména jako lék. Bulva se užívala mimo jiné k léčbě bolestí hlavy a bolavých zubů. Listy se připravovaly podobně jako špenát či zelí. Pro Slovany byla červená řepa nedílnou součástí jídelníčku, nahrazovala brambory, které ji však svým příchodem částečně vytlačily.

Červená řepa má své místo i v dnešní kuchyni. Je nezastupitelná v mnoha pokrmech, zasloužila by si však mnohem více pozornosti. Dnešní výzkumy totiž prokázaly, že je v ní nesmírně vysoký podíl zdraví prospěšných látek, zvláště minerálů. Obsahuje také značné množství rostlinných pigmentů a některé vitaminy – zvláště B, C a provitamin A. Značný je podíl kyseliny listové, ta aktivuje tzv. metionin (aminokyselina), který kromě jiného přivádí síru, jež je důležitá pro kvalitu vlasů, nehtů a kůže. Za pozornost stojí také obsah betakarotenu, který má charakter a účinky jako cytostatikum. To znamená, že pomáhá proti rakovinnému bujení a některým druhům leukémie. Šťáva z červené řepy působí účinně protirevmaticky, významně detoxikuje játra, snižuje hladinu cholesterolu, působí antiskleroticky. Podporuje i látkovou výměnu a zlepšuje trávení. Lze ji také používat při některých kožních chorobách. Značně zlepšuje zdravotní stav lidí postižených borreliozou a klíšťovou encefalitidou, má nejspíš virostatický efekt. Účinky šťávy z červené řepy se projevily také u chudokrevných lidí. Červená řepa obsahuje substance, které mají schopnost rozpouštět a odstraňovat nestravitelné zbytky v mozku a nervových buňkách. Znamená to, že po její konzumaci se člověk cítí lépe, je svěží, čilý. Obecně platí, že červená řepa je mimořádně ceněna téměř při všech chorobách krve. Je tedy velmi vhodná při menstruačních a klimakterických obtížích. Tak jako ostatní zelenina také červená řepa osahuje cennou vlákninu, která stimuluje a čistí střeva. Pro lidský organismus jsou prospěšné i v ní obsažené organické kyseliny. Především kyselina jablečná, vinná, citronová a šťavelová. Ty také ovlivňují typickou chuť červené řepy.

Jistě dostatečný (i když ne úplný) výčet příznivých vlastností a účinků červené řepy stojí za to, abychom ji do jídelníčku zařazovali mnohem častěji. Řepa lze konzumovat syrová, pečená, je možné ji také dobře konzervovat, a to jak samotnou, tak v kombinaci s jinou zeleninou. Červená řepa se samozřejmě vaří. Doba vaření odpovídá velikosti bulvy, zpravidla je to asi 45 minut. Zajímavé je, že vařená neztrácí svoji hodnotu, obsah minerálních látek se dokonce zvýší. Netřeba poznamenávat, že řepa se vaří se slupkou a částí stvolů, oloupaná totiž ztrácí barvu i chuť. V kuchyni se dá použít jako příloha, do mnoha salátů a polévek, těmi nejznámějšími jsou německý eintopf a ruský boršč. Někomu červená řepa ani šťáva z ní příliš nechutná, chuť se však dá vylepšit přidáním šťávy z mrkve. V Německu a Rakousku se běžně prodává syrovátka z červené řepy a ta chutná skvěle. Typická řepová chuť je trochu „sražena“ nějakou voňavou ingrediencí – zajisté zdravou.

A jak co nejlépe využít červenou řepu coby pokrm? Třeba do následující pomazánky: tvaroh, lučina, pepř, sůl, strouhaný křen, smetanový zákys a jemně nastrouhaná řepa. Poměry mezi jednotlivými přísadami si každý určí sám. Chutný je také salát z červené řepy. Hrubě nastrouhaná řepa, majolka, smetanový zákys, poslouží i bílý jogurt, sůl a česnek. Do třetice něco trochu neobvyklého: s vařenou řepou nakrájenou na tenké plátky se zachází jako s plátky masa na carpaccio. Závěrem poněkud intimní poznámka – po požití šťávy a syrovátky z červené řepy je načervenalá moč, tak se nevyděste.

Archiv, časopis Krásná, Fotografie: Pixabay