Arnika horská

Arnika horská, latinsky Arnica montana; lidově: arnyka, anjelský trank, bylina pádů, harnyka, chlupáček, kamzíkové koření, konilék, kořen kamzíkový, květ matonice, prha, prhovice, prhovina, smetanice, smetaník, šlakové koření, vomanovej šafrán, závraťový kořen aj.

Ve středověku se dávala arnika pod střechu proti blesku, stejně se pálily květy arniky se zaříkáním:
„Hoř, arniko, hoř, bouři rychle umoř.“ Farář Kneipp si nemohl při léčbě zranění arniku vynachválit.
Doporučil ji také ke kloktání jednomu opernímu zpěvákovi, který ztratil hlas, a rada vedla k uzdravení.
Goethe ve svém díle Báseň a pravda píše, že pil při srdečních křečích arnikový čaj.

Středoevropští horalé používají arniku jako tabák a kýchací prášek.
Kataulští indiáni v Severní Americe pijí čaj z arniky k vyléčení bolesti zad.

Arnika patří do čeledi hvězdnicovitých. Je to víceletá, 30–60 cm vysoká rostlina. Kvete od června do srpna. Roste v nadmořské výšce 600 až 2800 m. V mnohých oblastech je přísně chráněná.

Arnika má hojivé účinky, zabraňuje množení bakterií, dezinfikuje, stimuluje prokrvení, utišuje bolesti, roztahuje cévy, posiluje srdce, uvolňuje křeče, stimuluje krevní oběh. Dnes se používá výhradně zevně: obklady, omývání zředěným odvarem, masti a tinktura. V lidovém léčitelství se používala na podlitiny, vyvrknutí, při psychických šocích, fyzickém vyčerpání, závratích a mořské nemoci. Má močopudné účinky. Podporuje růst vlasů. Nepoužívat vnitřně! Nesmí se předávkovat!
Nikdy nepoužívat jako jednotlivou drogu!