Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

Saint Laurent se narodil roku 1936 v městečku Oran ve francouzském Alžírsku a ve svých sedmnácti letech odeslal tři nákresy šatů do soutěže pro mladé módní návrháře. Vyhrál tehdy třetí místo a byl pozván na slavnostní předávání cen do Paříže. Mladičký Saint Laurent přicestoval se svou matkou a během své návštěvy se setkal s Michaelem de Brunhoffem, šéfredaktorem francouzského módního časopisu Vogue, který byl z jeho návrhů nadšen a doslova Saint Laurenta přemlouval, aby se stal módním návrhářem.

Saint Laurent se narodil roku 1936 v městečku Oran ve francouzském Alžírsku a ve svých sedmnácti letech odeslal tři nákresy šatů do soutěže pro mladé módní návrháře. Vyhrál tehdy třetí místo a byl pozván na slavnostní předávání cen do Paříže.

Mladičký Saint Laurent přicestoval se svou matkou a během své návštěvy se setkal s Michaelem de Brunhoffem, šéfredaktorem francouzského módního časopisu Vogue, který byl z jeho návrhů nadšen a doslova Saint Laurenta přemlouval, aby se stal módním návrhářem.

Na jeho radu se Saint Laurent přestěhoval do Paříže a začal studovat módní tvorbu na slavné Chambre Syndicale de la Couture. Studium ho však spíše frustrovalo a školu po pár měsících opustil. Rozhodl se zkusit štěstí na další státní soutěži, která hledala nové talenty v oblasti módního návrhářství, tentokrát vyhrál první místo a nechal za sebou mladého studenta Karla Lagerfelda, dnešního módního génia, který navrhuje pro značku Chanel. Saint Laurent s sebou přivezl skici svých návrhů a ukázal je de Brunhoffovi. Tomu výrazně připomínaly nákresy, které viděl téhož rána u Christiana Diora, a mladého Saint Laurenta za ním poslal. Dior ho okamžitě přijal.

Pod taktovkou Christiana Diora

I když Dior od začátku viděl, jaký je Saint Laurent talent, nechal ho první rok ve svém módním domě dělat pouze vedlejší práci, jakou byly návrhy doplňků a dohlížení na střihačské a šicí práce, aby Saint Laurent poznal celý proces módního řemesla. Postupně však Dior do svých kolekcí zařazoval více a více Saint Laurentových návrhů a roku 1957 Dior o Saint Laurentovi prohlásil, že si zvolil právě jeho, aby ho jednou zastoupil coby hlavního návrháře jeho slavného módního domu Dior. Všichni byli touto zprávou trochu zaskočeni, protože Diorovi bylo v té době pouhých 52 let. Ten však možná už tehdy věděl něco, co ostatní netušili, a o pár měsíců později zemřel na následek infarktu, který ho postihl během cesty do Itálie. Yves Sait Laurent se tedy ve svých 21 letech stal nástupcem jednoho z nejznámějších mužů módy a vedl jeho značku dál. Jeho jarní kolekce roku 1958 měla obrovský úspěch, jeho o trochu něžnější nový vzhled značky Dior módní dům zachránil před finančním krachem a ze Saint Laurenta udělal hvězdu. Tehdy svoje jméno (Yves Henri Donat Mathieu-Saint-Laurent) zkrátil pouze na Saint Laurent a zapsal se tak navždy do historie světové módy.

Válka, nemoc a nezávislost

V roce 1960 musel během alžírské války za nezávislost narukovat do francouzské armády, kde vydržel dvacet dní, než psychicky zkolaboval. Ve vojenské nemocnici, kde byl léčen elektrošokovou terapií a silnými antidepresivy, se dozvěděl, že dostal od nového majitele módního domu Dior výpověď, což jeho celkový stav ještě zhoršilo. Po svém propuštění značku Dior zažaloval za nedodržení dohody a soud vyhrál. Po kratší rekonvalescenci se Saint Laurent rozhodl založit se svým milencem, průmyslníkem Pierrem Bergérem vlastní módní značku a navrhovat pod svým jménem. I když se s Bergérem o 16 let později rozešli, zůstali obchodními partnery a nejlepšími přáteli až do Saint Laurentovy smrti.

V šedesátých a sedmdesátých letech se jeho značka postarala o mnoho módních trendů, jako byl například tzv. beatnický vzhled, cigaretový střih kalhot, trend kozaček k minisukním a také, dnes už ikonický, smoking a oblek pro ženy.

Specializoval se na obnovení siluet oblíbených ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech a stal se prvním módním návrhářem, který zavedl kromě řady haute couture (česky vysoké krejčovství, termín, jímž jsou celosvětově označovány módní kolekce) také řadu pret-a-porter, tedy kolekci o trochu levnější módy pro každý den.

Svůj první obchod módy pro každý den Saint Laurent otevřel 26. září 1966 a první ženou, která do něj vstoupila, byla Catherine Deneuve, jež se stala jeho pravidelnou zákaznicí. Do historie se Saint Laurent zapsal také tím, že byl první návrhář, jehož kolekce na módních přehlídkách předváděly modelky tmavé pleti a Asijky. Ne všechny jeho kolekce však byly přijaty s nadšením a některé z jeho modelů byly velmi kontroverzní. Francouzský tisk Saint Laurenta napadl, že období německé okupace Francie nebo že svými pánskými modely pro ženy provádí společenskou kastraci mužů a jejich postavení. O pozornost se také postaral svým nevázaným způsobem života, který v šedesátých a sedmdesátých letech vedl. Tehdy holdoval alkoholu i kokainu, nechyběl na žádném velkém večírku v Paříži ani New Yorku a byl stálým návštěvníkem slavného Studia 54, kde se scházeli bohémové a umělci té doby, jako byli Andy Warhol, Halston, Calvin Klein, Mick Jagger, Jerry Hall, Salvador Dalí a mnoho dalších zvučných jmen.

Konec jedné legendy

Úspěch řady módy pro každý den byl opravdu ohromný a postupem času začal Saint Laurent pociťovat velkou frustraci z toho, že musí každou sezonu připravit ne jednu kolekci, ale hned dvě, a začal se bát, že jeho výtvory najednou nebudou stačit. Díky tomu se víc a víc uchyloval ke drogám a alkoholu a na závěrečné promenádě po módním molu na konci svých přehlídek občas nedokázal ani jít rovně. Od svého krátkého pobytu v armádě také trpěl velkými depresemi a stále více času trávil uzavřený před světem ve svém letním sídle v Maroku. Roku 1987 přišla další rána. Pouze pár dní po velkém krachu na burze, známém jako Černé pondělí, předvedl bundy vyšívané šperky a drahými kameny, cena jedné bundy byla kolem 100 000 dolarů. Od tohoto fiaska přenechal navrhování módy pro každý den svým kolegům, aby si tak řada vysloužila označení „nudnější než nuda“ od francouzského tisku.

V roce 1983 byl prvním světovým žijícím návrhářem, kterému se dostalo nesmírné cti sólové výstavy jeho tvorby v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. V roce 2001 mu byl francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem udělen Řád čestné legie a o rok později ohlásil Saint Laurent svůj odchod do důchodu. 1. června 2008 Saint Laurent zemřel na rakovinu mozku. Pár dní po jeho smrti uveřejnil deník The New York Times zprávu, že se krátce před svou smrtí nechal Saint Laurent oddat se svou životní láskou a obchodním partnerem Pierrem Bergérem, se kterým se rozešel v roce 1976, v ceremonii partnerství určené gayům a lesbičkám. Jeho popel byl rozprášen v jeho oblíbené botanické zahradě v Marrakechi v Maroku, kam často chodil čerpat inspiraci. Na posledním rozloučení s módní legendou pronesl jeho partner Bergér tato slova: „Nikdy ti nepřestanu být vděčen za všechno, co ti dlužím, za bohatý a plný život, který jsi mi věnoval. Budeš mi moc chybět, než se znovu setkáme pod marockými palmami.“

V únoru 2009 proběhla aukce uměleckých předmětů, které Saint Laurent během svého života nasbíral se svým partnerem Bergérem. Ten tehdy prohlásil, že se uměleckou sbírku rozhodl prodat, „protože bez Saint Laurenta umění ztratilo svou důležitost“. Mezi 733 předměty byly například originální sochy ze starého Egypta, obrazy od Pabla Picassa a také obraz Henriho Matisse Kukačky na modrém a růžovém koberci. Obraz se prodal za 32 milionů eur, což je nejvyšší zaplacená částka za Matissovo dílo.

Prodej dvou bronzových soch čínského horoskopu z 18. století, které byly ukradeny Angličany a Francouzi během invaze do Číny v roce 1860 a jejichž prodeji se před aukcí čínská vláda snažila zabránit, nakonec povolil francouzský soudce a obě se prodaly za 15 745 000 eur. Později se však ukázalo, že sochy byly zakoupeny zastupitelem Fondu čínských národních památek, který je odhodlán dostat je zpátky do své země a odmítá za ně zaplatit. Hodnota celé Saint Laurentovy a Bergérovy sbírky přesáhla částku 300 milionů eur, které Bergér věnoval na založení nadace výzkumu a léčby AIDS.

Archiv, časopis Krásná, 2010

Osobnosti a rozhovory
Intuitivní numerologie, čísla v nás a čísla kolem nás, číslo 1 České vynálezy – lodní šroub a zákony dědičnosti

Žádné komentáře

Přidat komentář