Slavné hostiny (1. díl)

Slavné hostiny (1. díl)

Slavné hostiny (1. díl)

Hostina Baltazarova a tisíce jeho vůdců byla pokládána za nejslavnější výkon toho druhu. Je možné, že to byl úctyhodný pokus o světový rekord v jídle a pití, pravděpodobně však to byla jen událost druhého řádu, která oslnila jenom zajaté židovské kmeny. Nedochoval se ani jídelní lístek, ani podrobnější zvěsti o této hostině, takže není možno ocenit, jaký to byl nápor na babylonský žaludek.

Hostina u Trimalchiona

Ze všech národů, které jedly a odešly, dosáhli nepochybně Římané největších výkonů kuchyňské atletiky. Měli dobrá játra, byli obrovští jedlíci a dovedli nešetřit. Chtěl-li se někdo notně rozptýlit, buď vystrojil hostinu, nebo šel na hostinu. Když satirik potřeboval látku k psaní – přijal pozvání na banket. Popis jedné z nejslavnějších římských hostin je obsažen v Petroniově Hostině u Trimalchiona.

Tato nádherná večeře byla zahájena zralými i nezralými olivami jako aperitivem. S nimi přišli na stůl plchové polití medem a šťávou z máku. Pak byly podávány uzenky se syrskými slívami a se semeny granátového jablka. Na stole se objevila též dřevěná slepice, jako by seděla na vejcích, nebyla to však vejce, nýbrž skřivani obalení zvláštní pastou s vaječným žloutkem s pepřem. Další jídlo bylo podáno na kulatém stole. Skládalo se z dvanácti mís, na nichž každá představovala jedno znamení zvířetníku, znázorněné na každé míse symbolickým předmětem.

A zatímco hosté dávali najevo upjatostí své zklamání nad tak hubeným chodem, zdvihla se horní část stolu, tak jako kdyby se odklopila poklice, a objevila se bohatá náplň masa, zvěřiny a ryb. Nejnápadnější úpravou se vyznačoval zajíc tak připravený, že symbolizoval Pegasa. Ve čtyřech rozích podnosu byly sošky satyrů nalévajících jakousi omáčku na rybu, která plavala v nádobě u jejich nohou jako v jezeře.

Pak přišla obrovská svině, z jejíchž útrob vylétlo hejno živých drozdů a z jejíchž klů visely dva palmové košíky, naplněné datlemi. Kolem ní byla skupina selátek modelovaných z cukrového těsta. Když bylo po tomto chodu, vběhli do hodovní síně tři vepříci se zvonečky, košíky a obojky, z nichž Trimalchion vybral největšího a dal ho kuchaři, aby ho zabil. Za malou chvíli byl přinesen vepř již uvařený, netrvalo to o nic déle, nežli by obyčejný kuchař připravil kuře. Hosté však zpozorovali, že vepř byl tlustší než předtím předložená svině, a Trimalchion zjistí, že nebyl vyvržen. Pln hněvu pošle pro kuchaře, kuchař přijde, třese se strachem a omlouvá se, že nedopatřením zapomněl zvíře vyvrhnouti.

Trimalchion však pohlíží na jeho přehlédnutí velmi vážně a vyzve ho, aby odložil odznaky svého úřadu. Trimalchiův kuchař má být vydán na mučení, společnost se ho však zastane a zdvořilý hostitel mu odpustí na jeho žádost a rozkáže mu, aby otevřel vepře a napravil veřejně přede všemi svou zapomnětlivost. Kuchař dostane opět svůj nůž a svou tuniku jako odznaky kuchařského úřadu, nařízne břicho vepře, z něhož se vyhrnou na všechny strany jaterničky, paštiky a jiné dobroty. Kuchař, který tak dovedně sehrál svou úlohu, dostane stříbrný věnec a může vypít číši se společností.

Pak je podáno vařené sele. Zatímco je hosti jedí, celá místnost se otřese, praskne strop, společnost se vyděšena zvedne a otvorem ve stropě sestupuje obrovská obruč, ověšená girlandami a hruškovitými krabicemi, které vydávají nádhernou vůni. Hosté se věnčí a užívají parfémů, a při tom přicházejí na stůl drobné cukrovinky a ovoce, které při dotyku skvěle voní. Pak přijdou drobné lahůdky a malé sandwiche. Jsou to tuční kapouni, rozkrájení na porce a vykostění, kolem nich jsou kvíčaly a husí vejce s paštikovým věncem.

Dále se podává zákusek přinesený na stolech s novými výtvory kuchařského umění. Drozdi s lehkou nádivkou z bílé mouky s hrozinkami a vlašskými ořechy. Kdoule plné bodlin, které se podobaly mořským ježkům, něco na způsob piškotového ježka s mandlemi, který zdobí stůl i při některých našich hostinách. Nato byla nabízena husa, různé ryby a rozličné druhy ptáků a Trimalchion ujišťuje své užaslé hosty, že to všechno vyrobil z vepřového masa jeho dovedný kuchař.

Vyrábět jeden pokrm z druhého, to byl oblíbený trik, původně to byla asi pomoc z nouze a pak se v tomto kratochvilném kuchaření pokračovalo. Vypráví se o bithynském králi, že dostal chuť na rybu, když byl tři sta mil od moře. Jeho kuchař vyrobil mu umělou rybu, která lahodila oku i jazyku.

Zatímco se zkoumají tyto přeměnou vzniklé výrobky, vejdou do síně dva otroci v tak prudké hádce, že si nevšímají Trimalchionova rozhořčení, a jeden rozbije vázu druhého a z nádob se vyhrne množství ústřic a škeblí všeho druhu. Páže je sebere a předloží hostům. Pak za zpěvu vejde kuchař, který se tak vyzná v zakuklených jídlech, a nese na stříbrném rožni malou kouřící se škebli a to má být již konec hostiny. Avšak zrovna, když Trimalchion chce říci, že se půjde domů až ráno, zakokrhá kohout, který je ihned chycen a uvařen.

Když někdo v císařském Římě dával hostinu, postaral se také o zábavu. K hostině patřily tančící dívky; byly však hostiny, na nichž hosté musili podstoupit předčítání literárních prací. Pozvání do domu Atticova bylo v Římě nejméně žádoucí. Při jídle se u něho četly vždycky spisy jeho přítele Cicerona.

Životní styl
Tajemství odvrácené strany Měsíce Místo je místo v srdci, je to vztah

Žádné komentáře

Přidat komentář