Sandra

Sandra

Sandra

Jak ji popsat? Štíhlá, dlouhonohá, nesmírně vzdělaná dáma s očima egyptské sfingy. Je to dáma v letech, která jsou vidět na jejích krásných rukou, plných prstenů. Ruce zakleté magií, kouzly… A hlava plná vědomostí, které by zaplnily stránky mnoha knih. Také jich už osm vydala. Dvě vyšly i v češtině. Knihy o magii, milostných rituálech, ale i o satanismu (tu vydala společně s policií jako varování). Já tu knihu mám a dost se jí bojím. Sandra se mi směje, ví, že ji mám v knihovně na místě, kam nevidím a nedosáhnu, a že jsem se jí nezbavila jen kvůli jejímu krásnému věnování. Blíže jsem si s ní na toto téma nepovídala. Jen mi řekla: „Musíš poznat to, proti čemu bojuješ.“ To mi stačilo – vím, že ví!

Vím, že je Sandra bílá čarodějka, i když chodí v černém a někteří lidé se jí bojí. Asi mají proč. Má ohromné znalosti okultních věd – kabaly, historie, politiky – prostě ví, co se děje, – je někde napojená. Sandra má malý krámek Hexenladen – je nejslavnější německá čarodějka. Podávají si u ní ruce ženy v domácnosti, krásní studenti, prostitutky, bankéři, obchodnice i politici. Barevný život, plný překvapení.

Jaká byla její cesta do tohoto mnichovského krámku? Od té atraktivní dlouhonohé tanečnice a herečky divadla Semafor. Z těch bouřlivých večírků pražské bohémy a ještě dříve z přísné výchovy tatínka – slavného předválečného filmového herce Raoula Schránila.

Krásný otec, krásná dcera – velký boj, ale také obdiv a úcta. Útěky z domova, přespávání na hřbitově, láska k vlkům. Pohádka? Nebo ne? Scénář k filmu? Kde začít? Možná úmrtností lékařů v Africe. Byla veliká. Někdy jim zemřel nemocný pod rukama a pak šel nejstarší člen pacientovy rodiny k šamanovi. Také její muž byl lékař, chirurg. Afrika byla pro lékaře žijící v komunistických zemích jednou z mála možností jak se dostat ven. Také MUDr. Pavel Šťastný tam odjel se svou třiadvacetiletou ženou a zůstal tam tři roky. Šamani si Sandru oblíbili, řekli jí, že je jednou z nich, a vzali ji do učení. Afrika zblízka, Afrika zevnitř, Afrika pod kůží a v srdci. Pavlovi se nikdy nic nestalo.

To je pravda, ale začátek byl velmi těžký, někdy jsme neměli co jíst a pít. Ještě že jsem tenkrát nekouřila,“ říká Sandra hlasem, který její vášeň nezapře. Má smích čarodějky z pohádek. „Je to nádherná země, miluji tamní přírodu a zvířata, moc ráda bych se tam jednou vrátila, k té smutné romantice západní Afriky. Žili jsme v Guineji a já stále mluvím jejich řečí. Měli jsme ohromné přátele, ale většina z nich už asi nežije. Někteří byli dokonce popraveni diktátorem Sekouturém. Hodně lidí přijelo tenkrát pomáhat Afričanům, ale oni o to vlastně nestáli. Civilizaci v našem slova smyslu vůbec nechápali. Byli pohodlní a líní. Akceptovali všechno, co přišlo. Nemoci, neštěstí, smrt a na vše měli jen jedno vysvětlení: Magie – čáry – voodoo – yoruba a konec. Je to pro ně ohromně pohodlné, nic nemusí řešit, vše řeší kouzla. Věří magii, žijí s magií, magie je přítomna na každém kroku, nesmírně hmatatelná a viditelná.“

A tam se narodila Sandra-čarodějka?

Ne, to rozhodně ne, s tou už jsem vyrůstala. V našem domě nádherně strašilo. Tatínek měl knihu o magii, kterou jsem tajně studovala, a pak jsem vykládala kamarádkám ve sklepě karty. Zkoušely jsme i jiné věci. Třeba jsme sledovaly lidi na ulici a občas nechaly někoho spadnout a měly z toho legraci, já dokázala vyhodit na dálku pojistky. Také jsem někdy viděla bytosti, které jiní neviděli. Měla jsem štěstí. Mohla jsem o tom mluvit s babičkou a maminkou, ony také viděly a byly moudré ženy.

Věděly, že lidé mají ohromné schopnosti, které nepoužívají. Schopnosti, které ztratili způsobem výchovy, diktátem materiální společnosti, která určuje jak vypadat, co znát, aby byl člověk uznáván, co je nutné vlastnit, aby byl úspěšný a obdivovaný, lidé jsou tak zaměstnaní, že tyto schopnosti úplně potlačili. Děti je ještě mají. Kde je fantazie a kde realita? Kdo si to dovolí s jistotou tvrdit? V Africe jsem si jen potvrdila to, o čem jsem tušila, že existuje, pochopila jsem své pocity a sny. Samozřejmě že jsem se přidala k tanci jednoho domorodého kmene, oblékla jsem se jako oni, tančila jako oni, přišlo mi to ohromně romantické. Bubny, oheň, tanec. Trvalo to hodiny, lidé se dostávali do transu. Úžasný zážitek. Až když mě přijal šaman a jedna čarodějnice k sobě do učení, pochopila jsem, co se to vlastně dělo, jaký to byl obřad. Smrt je v Africe na denním pořádku. Provádějí se rituály, všichni to vědí, všichni se účastní a všichni mlčí. Je to trestné. A tam jsem – panebože – viděla, jak to funguje.

Jste věřící?

Ano, jsem hluboce věřící člověk. Věřím v Universum, anděly a obrovskou sílu energie. Dobré i špatné, protože té špatné se nedá vyhnout, člověk ji potkává a musí s ní bojovat, ale také ji respektovat a někdy před ní musí i sklonit hlavu. Poučit se. Jít dál. Čarodějkou jsem se stala až v Německu. Tady jsem se dostala ke knihám, které v Čechách nebyly, tady jsem studovala, učila se. Tady jsem poznala, co jsem schopna překonat, jakou sílu má člověk. To je nejdůležitější, věřit sám sobě, nikdy se nevzdávat. To se stává spoustě lidí. Vlastně většina kapituluje sama před sebou. Proto v této době tak silně vládne závist, zášť, nenávist, je tak šílený boj o moc. Lidé jsou nedůvěřiví, agresivní. Děsí mě, že je najednou tolik mladých vrahů. Ničíme planetu a Země se brání. Myslím, že vlna tsunami byl jen začátek.

To by byl příliš depresivní rozhovor. Vraťme se k vám. Návrat z Afriky, Praha 1968, emigrace do Mnichova, rozvod.

Ano. Začátky byly velmi těžké, ale vychovala jsem tři děti a dokázala je uživit.

A dnes jste nejslavnější německá Hexe (čarodějka), máte to napsané i v dokladech. Prohlásit se za čaroděje v katolickém Bavorsku, to je odvaha!

Znáte mě, jsem rebel a chtěla jsem provokovat. Nenávidím církev za otřesné zločiny na ženách, mužích, dětech, zvířatech v době honů na čarodějnice. Dodnes se ani neomluvila, ani neprojevila lítost. Proto se ještě dnes tak málo lidí přiznává ke svým schopnostem. Mezi námi žije spousta čarodějů a čarodějek. Myslím ty opravdové, vzdělané lidi, léčitele, kteří pomáhají, pracují s energiemi, zabývají se astrologií, kabalou, sledují současnou vědu. Jsou i tací, kteří si na čaroděje hrají, udělali si z toho obchod. To se ale vždy někde projeví. Esoterika je nebezpečná! Velmi lehce se dají udělat velké chyby. Magie své zneužití trestá sama.

Ve vašem krámku jsou stále lidé. Kupují knihy, vonné oleje, svíčky, amulety, a hlavně chtějí rady a pomoc. Chodí mladí i staří, stále zvoní telefon. Jezdí za vámi lidé z celého Německa i z Česka, někdy i z větší dálky – mluvíte osmi jazyky. Mě po jednom dni ve vašem obchodě bolela hlava a ani jsem nevěděla, jak se jmenuji. Jak to zvládáte?

Musím. Už jsem s tím chtěla kolikrát praštit a jenom psát, ale nešlo to. Je to asi mé poslání. Jsem vlastně psycholog. Někdy chtějí lidé jen mluvit, někdy jsem jen informační služba. Musím vědět, kde je nejlepší chirurg, zubař, neurolog, právník, daňový poradce, kdo je nejlepší odborník na regresi. Někdy funguji také jako telefonní seznam. Vždy, když jsem chtěla přestat, začalo chodit více lidí.

A chodí v určitou dobu lidé s určitými problémy?

Ano, to souvisí s pohybem planet. Hodně výrazné to bylo asi před deseti lety. To chodili lidé z Ulmu a Stuttgartu. Šlo o ošklivé rozchody dlouhotrvajících manželství. Obě města jsou saturnová. Saturn couval. Mně stačilo podívat se jen na předvolbu, když zvonil telefon.

Děláte pro lidi různé rituály. Může přijít každý?

Může, ale já s každým nepracuji. Někdo vyzařuje velmi negativní energii a toho pošlu pryč. Když po mně někdo chce, abych někoho zničila, tak to taky nepřipadá v úvahu! Pomáhám lidem, radím – neničím.

Jste bílá čarodějka.

Já nerozlišuji magii a bílou a černou. Je jen jedna Magie. Jde o to, jak ji člověk používá, jak s ní zachází.

Chodí k vám hodně zamilovaných. I pro ty děláte rituály?

Ano, ale také ne pro každého. Musím znát situaci, vyložím karty, udělám numerologii – kabalu – pracuji se Silva Mind metodou. Mohu pomoci v případě, že vidím spojení obou, určité paralely. Pak to udělám a funguje to, to mi věř.

Sandro, slyšela jsem, že pomáháte i policii.

Ano. Někdy přijdou, když nemohou někoho najít. Už se nám společně podařilo několik lidí zachránit. Jsou i případy, kdy je pozdě. A jsou i špatné zákony. Není dostatečná ochrana proti násilí v rodině. Je to dlouhé a smutné povídání.

Bojíte se něčeho?

Ne. Ničeho. Jen finančního úřadu.

A jak vypadá daňové přiznání čarodějky?

Stejně jako všech ostatních. Také se mě už delší dobu lidé neptají, jestli bydlím v perníkové chaloupce. Jsem úplně normální samostatná žena jednadvacátého století, která věří na lidské schopnosti. Když si člověk věří, dosáhne všeho. Ostatně to stojí i v bibli: „Víra tvá tě uzdraví.“ Když si budeme vážit sami sebe, druhých, své planety, bude všechno v pořádku.

Archiv, časopis Krásná, 2006

Osobnosti a rozhovory
Mao Gua Jak se dopracovat k dobré kondici - narozeniny

Žádné komentáře

Přidat komentář