Růžové kolo

Možná jste měli to štěstí a potkali je. Snad jste si v té chvíli poklepali na čelo, zasmáli se. Tak či tak vás zaujala. O čem je řeč? O růžových kolech. Nejde přitom o výstřelek bláznivých majitelů, za růžovým kolem se skrývá daleko víc.

V manifestu Růžového kola na stránkách www.rekola.cz stojí:

Růžové kolo je kampaň na podporu cyklistiky jako moderního způsobu dopravy ve městech. Proč zrovna růžové? Důvody jsou prosté:

a) růžové kolo je nepřehlédnutelné, díky němu je cyklista na silnicích a v ulicích viditelný. Výrazná fluorescenční barva na sebe strhává pozornost, říká, pozor, jsem tady. Růžová kola v sobě nesou vzkaz: kolo patří do města;

b) růžové kolo vám také stěží někdo ukradne. Zvláštní magie barvy je trik, který vám téměř s jistotou ochrání kolo před krádeží. Je to dar, o který marně usilují dokonalá „hi-tech security“ opatření. Dar vtipu a paradox významu… A pokud ke krádeži přece jenom dojde, mobilizují se uživatelé sítě růžových kol a pomáhají okradenému majiteli s jeho dohledáváním. Projekt staví na vzájemné pomoci a solidaritě cyklistů mezi s sebou. Stanete-li se součástí Růžového kola, získáváte (viditelné) spojence;

c) projekt Růžové kolo přímo vybízí ke kreativitě. Na své si přijdete nejen při workshopech, kde se kola barví a které jsou zajímavou společenskou událostí, ale i při jejich následném dozdobování. 

V České republice se s růžovými cyklisty můžete setkat hlavně v Praze. Průkopníkem myšlenky Růžového kola je Michal Křivohlávek z pražské iniciativy AUTO*MAT, se kterým jsme udělali krátký rozhovor:

Michale, představte nám, prosím, projekt Růžové kolo.

Růžové kolo je projekt mísící aspekty komunity, ochrany před krádeží, ochrany v provozu, kampaně a umělecké aktivity. Nejméně „vytěžovanou“ je doposud poslední složka: užité umění ve veřejném prostoru. Mrzí mě to, ale musím říci, že i lidé růžových kol si s koly málo hrají. V podstatě považuji nastříkání kola na růžovo za „napnutí malířského plátna do rámu“. Růžové kolo může být vyjádření jakéhosi rámcového společenského názoru, nemělo by se ale slít do uniformity. Proto nabádám lidi k tomu, aby na svá růžová kola umisťovali různé vzory, obrazy, motivy; jednoduše, aby je zdobili dle svého vkusu.

Jak pak taková kola vypadají?

V současnosti existují kola Pink Panter, která mají na sobě nebezpečné černé skvrny, Růžová zahrada celá opletená květy divokých růží (umělých), Malá zoo polepená obtisky nejoblíbenějších zvířátek. Dále vznikají dva koncepty: jedno kolo jako mozaika: polepené malými barevnými konfetami a chystá se kolo Kyborg celé zarostlé silikonovými ostny. Chtěl bych ale zdůraznit, že u různých lidí samozřejmě převažuje různá motivace, a tak je to v pořádku. Růžová kola rozhodně po lidech nechtějí, aby museli následovat všechno.

Kolik jich vlastně jezdí po ulicích?

V Praze čtyřicet, v celé republice jich jezdí celkem padesát, v Evropě také padesát. Předstihne Brno v sezoně Prahu? Možná by mohlo, má slušně našlápnuto.

Víme, že necháváte kolo zaparkované úplně všude, aniž byste se bál, že je někdo ukradne. Nedávno jste vyprávěl o tom, jak začalo sněžit, vy jste kolo zaparkoval u zábradlí a vrátil se pro něj za týden…

Podle mého názoru je jízdní kolo ekvivalentní dopravní prostředek k ostatním druhům dopravy. Znamená to ale také, že podmínky jeho používání musí umožnit změnu prostředku během jedné cesty (tzv. intermodalita). Potřebuji-li vyjet za nějakým účelem na okraj města, začne-li silně pršet či doprovázím-li kamaráda, který jízdní kolo u sebe nemá, potřebuji mít rychlou možnost kolo okamžitě bezpečně zaparkovat a dál použít jiný druh dopravy. Tento princip je důležitý také pro mobilitu lidí, kteří bydlí mimo dojezdovou vzdálenost na kole – například v rodinných domcích či sídlištích na okraji města. Při současném stavu uvažování nemohou jinak než být závislí na automobilu či být chronickými pasažéry veřejné dopravy. Přičemž ani jeden ze způsobů není pro život ve městě ideální. Možnost parkovat kolo u terminálu veřejné dopravy nebo garáže umožní, že vzroste jejich vnitroměstská pohyblivost a aktivita, klesnou nároky na okolí. Odpovědí na stejný požadavek ze strany cyklistické infrastruktury jsou vznikající úschovny kol (často automatizované) na nádražích.

Archiv, časopis Krásná 2007, Fotografie: Unsplash, Rekola