Prvomučedník sv. Štěpán

Štěpán byl podle zpráv obsažených ve Skutcích apoštolských řecky hovořícím židem. Apoštol Petr ho spolu s dalšími šesti muži ustanovil jáhnem, aby vyhověl potřebám řecky mluvících vdov žijících mezi jeruzalémskými křesťany. Za života proslul ohnivými kázáními o Kristu. Když v jednom z nich obvinil členy sanhedrinu (vysoká rada, nejvyšší židovské samosprávné těleso v Jeruzalémě) z vraždy Mesiáše, jehož příchod předpověděli proroci, popudil židovské úředníky natolik, že byl odsouzen k ukamenování. Násilný odchod ze světa z něj udělal prvního uctívaného křesťanského mučedníka.

Na Východě byl sv. Štěpán uctíván od 4. století. Západní svět přijal svatoštěpánský kult na počátku 5. století. Svátek sv. Štěpána se dodnes slaví ve všech evropských zemích. Vždyť ve středověku mu patřil obdiv německých králů a císařů a v Uhrách se stal národním světcem a patronem stejného významu, jaký má pro české země kníže sv. Václav.

Svatý Štěpán se těšil velké úctě jako patron koní. O jeho svátku jsou v Bavorsku dodnes přiváděni koně ve slavnostních průvodech před kostel, kde kněz pronese požehnání. O svátku světce si hospodáři nechávají požehnat oves a koním přilepšují trochou svěcené vody nebo soli. Jako připomínku na ukamenování sv. Štěpána házejí ještě dnes věřící při mši na kněze hrst ovsa. Časté jsou svatoštěpánské veselice s bohatou hostinou. Dříve bylo zvykem podělovat o svátku sv. Štěpána obecní chudáky, žebráky a tuláky almužnami a obdarovávat je tzv. svatoštěpánským chlebem.

Ve Francii se na sv. Štěpána žehnalo vinné révě. Podle lidové pranostiky totiž „pakli na sv. Štěpána větry uhodí, napřesrok víno špatné se urodí“. Proti zlému povětří se rozhazovala svěcená sůl a vinice se kropily vínem. Vinaři si v kostele nechávali žehnat červené víno v kalichu s kouskem kamene z vinice. O víno, připomínající barvou Štěpánovu prolitou krev, a kámen, symbol bolestivé smrti, se rovným dílem rozdělili s vinohradem: víno vypili a kámen vrátili půdě. Obyčej byl velmi starý a měl snad připomínat těžkou práci a mozoly, kterými rolníci platí za sladké plody a dobrý nápoj.

V našich zemích byl den sv. Štěpána spojen především s koledováním. Koledníci nosili skříňkové jesličky nebo velkou hvězdu ze zlatého či žlutého papíru a zpívali svatoštěpánskou koledu:

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?

Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.

Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!

Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Valburga Vavřinová

Archiv, časopis Krásná 2007