Přežitek, nebo tradice? (2. díl)

Přežitek, nebo tradice? (2. díl)

Přežitek, nebo tradice? (2. díl)

Býčí zápasy se na počátku 21. století z morálního hlediska stávají přežitkem, to je zřejmé. Je ovšem třeba poznamenat, že korida není jedinou zábavou tohoto druhu. Na podobném principu jsou založeny kohoutí nebo obzvláště surové psí zápasy. Ty jsou ve většině zemí zakázány, o to víc jsou pro určité skupiny lidí přitažlivé.

Chléb a hry, to je to, oč tu běží!

Býčí zápasy se na počátku 21. století z morálního hlediska stávají přežitkem, to je zřejmé. Je ovšem třeba poznamenat, že korida není jedinou zábavou tohoto druhu. Na podobném principu jsou založeny kohoutí nebo obzvláště surové psí zápasy. Ty jsou ve většině zemí zakázány, o to víc jsou pro určité skupiny lidí přitažlivé. Tak jako se kdysi scházeli hazardní hráči, scházejí se organizátoři psích zápasů na dobře utajených místech a to i u nás. A protože je to „zábava“ bohatých a vlivných, jen málokdy se podaří je odhalit, nebo dokonce potrestat.

Nedávný případ utýrané kočky se dostal na veřejnost čirou náhodou a je otázkou, kolik podobných surovostí zůstává neodhaleno a nepotrestáno. Ale ani duch gladiátorských představení není dnešní společnosti tak úplně cizí. Zápasy ve volném stylu, thajský box a podobné sporty útočí na ty nejprimitivnější pocity a agresivní pudy. Existují i ještě pokleslejší druhy podobné zábavy jako ženský box nebo zápasy v bahně. Bohužel tady funguje naprosto dokonale základní ekonomický zákon – kde je poptávka, je i nabídka.

V této souvislosti nesmíme zapomínat, že býčí zápasy nejsou jediným případem surového zacházení a zbytečného zabíjení zvířat, který se nedaří zastavit. I letos v březnu se do Arktidy vydali lovci tuleňů, aby pobíjeli čerstvě narozená mláďata tuleňů, a Kanada znovu jasně dala najevo, že tato jatka jsou důležitým zdrojem příjmů státu. Z japonských, norských, islandských a jihokorejských přístavů znovu vyplouvají lodě velrybářů. Věci je třeba posuzovat komplexně a ve všech souvislostech a nelze odsuzovat jen něco.

Po tisíciletí udržovaná a náležitě pěstovaná tradice má hluboké kořeny, to platí i pro býčí zápasy. Snaha zakázat býčí zápasy však není nic tak nového, jak se lze dočíst v Ottově slovníku: S počátku patřily býčí zápasy ke hrám výlučně rytířským, jichž i sami králové činně se súčastňovali; také Cid Campeador byl proslulým zápasníkem. Teprve za Filipa V., který je jako barbarský zvyk nenáviděl, pozbyly svého rytířského rázu, ale zato staly se hrami národními nad jiné oblíbenými a zůstaly jimi až do dneška, přes to, že často již i mezi Španěly samými proti nim bylo brojeno. Za Karla IV. byly přímo zakázány a papež Pius V. vydal zvláštní bullu proti nim, ale také bez výsledku.

Příkladem, jak rychle lze dnes přístup k sporným tradicím změnit, je-li podpora veřejnosti, může být Velká Británie. Tam ctihodní lordi požehnali zrušení honů na lišku. Smečka hlasitě štěkajících psů a jezdci na koních ženoucí před sebou jako bouře na smrt vyděšenou lišku – tento obrázek patřil neodmyslitelně k obrázku staré dobré Anglie. A přesto se Britové, byť mnozí asi se skřípěním zubů, dokázali s tímto dědictvím minulosti důstojně vypořádat. Možná zjistili, že místo štvané lišky se stejně pobaví při stíhání jezdce s červeným šátkem, tak jak se stalo tradicí u nás při tzv. Hubertových jízdách na zakončení jezdecké sezony.

Nutno ovšem říci, že i v zemích, kde má korida nejvíce příznivců, se blýská na lepší časy. V dubnu 2004 členové městské rady Barcelony vyhlásili katalánskou metropoli městem bez býčích zápasů. Byl to velký úspěch pro ochranu zvířat, nikoli však konečné vítězství. Dokument je sice stanoviskem obyvatel Barcelony a členů městské rady, ale jen katalánský parlament má právo býčí zápasy zakázat, a pokud tak učiní, korida se nebude moci konat ani v hlavním městě, ani kdekoli jinde v Katalánsku. Je pravděpodobné, že tento krok měl své politické pozadí v tradiční katalánské touze odlišit se od Španělů. Tím, že obyvatelé Barcelony řekli ne dalšímu pokračování býčích zápasů, získali si uznání a prestiž v zemích, kde je korida považována za surovou zábavu a týrání zvířat. Ty teď vyvíjejí nátlak na vládu v Madridu, aby příkladu Katalánska následovala.

Ještě před třemi roky se v celém Španělsku konalo ročně kolem 1700 zápasů, ve kterých bylo ubito na 10 000 býků. Zápasy se nejčastěji pořádají při příležitosti různých festivalů a svátků, často při oslavách různých svatých. Do řešení sporu se vložil i Evropský parlament, zákaz býčích zápasů však podpořilo pouze 178 poslanců z 565, 412 jich bylo pro zachování, 15 se zdrželo hlasování. Proto se milovníci koridy nemusí obávat, že by za vzrušením museli cestovat až do Latinské Ameriky, kde kampaně ochránců zvířat zatím nemají šanci. Koridu však jednou určitě nahradí jiné atrakce vlastní temperamentu románských národů, třeba obdoby populárního běhu s býky v Pamploně. I když i tady už bojovníci za práva zvířat zvedají varovně prst, vždyť býci vypuštění do úzkých ulic plných ječících a prchajících lidí musí být nutně vyděšení a stresovaní…

Ale jací by to byli Románi, aby v sobě zapřeli krev Římanů a nevymysleli nějakou jinou vzrušující zábavu. Chléb a hry, to je to, oč tu běží!

Archiv, časopis Krásná, 2008

Pel-mel
Pražská Grébovka, místo krásy, vína a velkého skandálu Zachovat vztah a rodinu za každou cenu?

Žádné komentáře

Přidat komentář