Lilek jedlý: baklažán
Řekne-li se lilek či baklažán, mnozí možná nebudou vědět, že se jedná o plodovou zeleninu, možná že se vůbec jedná o zeleninu. To proto, že zmíněná rostlina má svůj domov daleko v teplých východních oblastech Indie a její cesta do našich krajin trvala poměrně dlouho. Ve své domovině byl lilek původně pěstován pouze pro svůj zajímavý vzhled.
Velké, minimálně 20 cm dlouhé, ale také mnohem větší a delší dekorativní plody upoutají na první pohled svými tvary, bývají kulaté, oválné, podlouhlé i hruškovitého tvaru. Nejnápadnější je jejich barva. Nejkrásnější jsou tmavě fialové a jakoby vyleštěné. Existují však i žíhané druhy, bílé v kombinaci se zelenou nebo fialovou. Dužnina bývá bílá, u některých druhů nazelenalá.
Lilek je jedlý, jak ostatně vyplývá z jeho názvu, ale jeho nadměrná konzumace vyvolávala kdysi dávno u lidí zvláštní psychické stavy. Věřilo se, že připravuje člověka o rozum. Staří Řekové lilek nazývali jablkem bláznů. Tento mýtus má zcela reálnou podstatu – lilek totiž obsahuje jedovatý solanin. Navzdory mýtu se rostlina rozšířila i do Evropy, nejprve tam, kde jsou pro pěstování vhodné podmínky, tedy hlavně teplo.
Asi od 13. století se lilek začal postupně pěstovat v Itálii, Španělsku, Francii, Řecku, Bulharsku a v dalších zemích. Dnes se pěstuje téměř ve všech kontinentech, které splňují dané klimatické podmínky.
Výše zmiňované negativní účinky však lidé dokázali zdůvodnit a odstranit: tepelně upravený lilek solanin neobsahuje. U nás jeho spotřeba roste jen pomalu, rozhodně nepředčí ani rajčata, ani papriky. A to i přesto, že se jedná o zeleninu, která nevyžaduje žádné zvláštní složité úpravy, na trhu je k dostání po celý rok, jeho cena je také dostupná.
Lilek obsahuje vlákninu (i když menší množství než ostatní zelenina), více je jí ve slupce a semenech. Je zdrojem vitaminů, zejména A a C, hojným zdrojem minerálů, zvláště draslíku. Zanedbatelný však není ani obsah fosforu, vápníku, hořčíku, železa, zinku, sodíku, mědi, manganu a dalších minerálů. Z toho je patrné, že konzumovat lilek je zdraví velmi prospěšné. Má ale projímavé účinky, usnadňuje zažívání, příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi. Je to tedy vyloženě dietní potravina.
V kuchyni má lilek bohaté uplatnění, kombinuje se skvěle s ostatními druhy zeleniny – rajčaty, paprikou, česnekem atd. Chutná také v kombinaci s různými druhy masa. V Evropě je populární tzv. kaviár chudých. Opečené lilky se oloupají, dužnina se rozmixuje, promíchá s olejem, solí, opepří se, přidá se citronová šťáva, drobně nasekaná cibule a trochu papriky. Vznikne z toho výtečná pomazánka.
Existuje celá řada receptů - lilek je výborný do salátů, vařený, plněný, zapékaný. V Česku je nejznámější grilovaný. Takto připravený je chutný teplý i studený. Někomu může připomínat chuť hub, někomu chuť masa – zvláště je-li dobře okořeněný. Pozor – než se lilek griluje, musí se nechat tzv. vypotit, tj. zbavit vlhkosti. Je důležité také vědět, že se konzumuje se slupkou a že nejchutnější jsou menší a tvrdší plody, jejichž dužnina je křehká. Větší plody mívají dužninu nahořklou, hořká jsou zejména semena. Lze tomu částečně předejít tak, že se lilek vloží do vody s citronovou šťávou. Z mnoha receptů je populární jeden z jižní Francie – ratatouille.
Na olivovém oleji se lehce orestují větší kusy rajčat, paprik, cuket, cibule a samozřejmě lilku. Přidá se trochu česneku, vše se osolí a opepří. Vzniklá zeleninová směs je křupavá a podává se jako předkrm nebo i jako hlavní jídlo. K tomu samozřejmě nějaká příloha.
Na závěr jen malou perličku, která s kulinářstvím nemá nic společného: do rozpůleného plodu lilku se vloží nějaká bankovka, obě půlky se spojí a všechno se zakope do země. Ten, kdo to udělá, získá jisto jistě nějaké peníze, zkrátka zbohatne.
Archiv, časopis Krásná
