Jak si zkazit výlet

Jak si zkazit výlet

Jak si  zkazit  výlet

Taky máte kamarádku, která je sice strašně fajn, ale člověk to zjistí, teprve až když ji trochu pozná? Je jednou z těch lidí, kteří vzbuzují naprosto mylný první dojem, a zůstanou tak proto většinou „kolemjdoucích“ nedoceněni? Přesně takové pocity mívám někdy s městem New York. Je to ten typ města, který vás při prvním pokusu o seznámení mnohdy zmate a udolá, a vy pak odjíždíte s jakýmsi zkresleným obrazem, s minimální šancí na nápravu.

Taky máte kamarádku, která je sice strašně fajn, ale člověk to zjistí, teprve až když ji trochu pozná? Je jednou z těch lidí, kteří vzbuzují naprosto mylný první dojem, a zůstanou tak proto většinou „kolemjdoucích“ nedoceněni? Přesně takové pocity mívám někdy s městem New York. Je to ten typ města, který vás při prvním pokusu o seznámení mnohdy zmate a udolá, a vy pak odjíždíte s jakýmsi zkresleným obrazem, s minimální šancí na nápravu.

Velmi často v letadle vidím spolucestovatele, nadšené z nadcházející návštěvy N.Y., kteří ze sedadel po přistání prakticky vyskakují a čekají, že hned v terminálu „to“ všechno začne. Chyba! První dvě hodiny po příletu (a to nejen do New Yorku, ale v podstatě na jakékoli mezinárodní letiště v USA) je potřeba překonat speciální taktikou zvanou tohle-se-mi-jen-zdá-a-hlavně-to-snad-už-brzy-skočí. Na dorazivší totiž čekají procedury spojené s „imigrační“ neboli pasovou kontrolou a pak kontrolou celní. Do slova a do písmene cirkus a musím dodat, že ne zrovna jeden z těch, kde je o zvířata dobře postaráno. Pokud se náhodou rozhodnete mít při tomto zážitku zapnuté vnímání, můžu vám zaručit, že vás natolik vyčerpá a znechutí, že New Yorku, čekajícímu na druhém konci hororových front, už nedáte šanci.

Začínat s čistým stolem spolu nebudete ani v případě, že je váš hotel v oblasti, která je tak nepříjemná a „nepražská“ jako dlouhé lány kasin, kabaretů a směnáren u Václavského náměstí, ale současně natolik známá, že turisté nikdy nepochopí, že se jí mají radši vyhnout. Do této kategorie spadá celá past okolo Times Square a Empire State Building.

Jakmile mi známí hlásí, že našli levný hotel v této čtvrti (zvané Midtown), vím, že jim předem můžu dát písemně, co mi asi řeknou na konci návštěvy. Totiž to, co vám řekne po pár dnech bloudění mezi mrakodrapy, stánky s párky, hlučnými taxíky, nejhoršími restauracemi a bufety ve městě a spěchajícími nešťastníky, jejichž kancelář musí být zrovna tady, každý: Jak v tomhle městě můžeš bydlet?

Podotýkám, že to řeknou stejným tónem, jakým někdo negativně ohodnotí onu, už zmíněnou, kamarádku, pokud mu ji představím nevyspalou, hladovou, vystresovanou, a ještě k tomu v momentu, kdy zjistila, že nedopne džíny.

New York má nádherné parky, dech beroucí výhled na dvě řeky, rezidenční čtvrti s historickými domky, zapadlé restaurace, o kterých se Římu a Paříži může jen zdát, galerie a zmrzlinářství a jazz kluby v Brooklynu a ve West Village. Ale těm se většina turistů prostě nikdy nepřiblíží, protože jakoukoli energii mají už dávno vysátou čekáním na frapuccino v kelímku Starbucks na Times Square.

Existuje ještě jeden způsob, jak zaručeně dospět k názoru že N.Y. za nic nestojí, a ten, dovolím si říct, dotahují k dokonalosti právě návštěvníci z bývalého Československa. Zřejmě ještě postiženi obdobím, kdy každý, kdo měl aspoň trochu šanci, vozil vše pro všechny „z venku“, přijíždějí do Ameriky se seznamem naprostých pitomin: vánočními dárky pro neteř sousedky počínaje a golfovou obuví pro bývalého manžela kolegyně konče. Neumím spočítat, kolik Čechů si zcela zkazilo dojem z návštěvy tím, že místo procházky po Chelsea zuřivě lítali od obřího výprodeje po mega-turbo-slevo-obchod v těch nejméně útulných zákoutích, neboť je kdosi požádal o to, aby mu dovezli zlevněnou bundu Armani z loňské kolekce a o 30 korun levnější nabíječku na iPod. V době internetových obchodů a otevřených hranic, neřkuli příplatku za každý gram nadváhy kufrů, považuji požadavek „přivez mi prosím z New Yorku…“ v podstatě za omezování lidských práv.

Město, které nikdy nespí, si místo toho zaslouží, abyste si s ním v klidu sedli na kávu a nechali ho trochu rozpovídat.

Archiv, časopis Krásná 2012

Fejetony
Dobroty pro mlsný carský jazyk - Špargl (chřest) vařený v páře přelitý holandskou sýrovou omáčkou V kuchyni s Julií Child - Těstovinový salát s čerstvými rajčaty a bazalkou

Žádné komentáře

Přidat komentář