České vynálezy – hlubotisk a oblouková lampa

České vynálezy – hlubotisk a oblouková lampa

České vynálezy – hlubotisk a oblouková lampa

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země. Možná ani nevíte, které všechny známé i méně známé vynálezy a objevy dali světu lidé, kteří žili a tvořili nebo se alespoň narodili v českých zemích. Důmysl, vtip, zručnost, neúnavná práce a originální nápady nikdy nechyběly českým lidem, z nichž se mnohým podařilo nesmazatelně se zapsat mezi světové velikány svých oborů.

Tiskařská technika hlubotisku – heliogravura

Hlubotisk (lépe tisk z hloubky) je skupina tiskařských technik, při nichž místa tisknoucí (odevzdávající barvu) jsou položena hlouběji než místa netisknoucí. Při tisku se nanese na celou tiskovou plochu barva, která vyplní všechny její prohlubně. Z povrchu, jenž se tisknout nemá, se přebytek barvy odstraní. Nejstarší hlubotisk představuje mědirytina. Technický význam mají procesy, při nichž se obraz přenáší na tiskovou desku fotograficky a prohloubeniny se pak obdrží leptáním – je to tzv. heliogravura.

K dokonalosti tuto techniku přivedl český malíř Karel Klíč, který je pokládán za vynálezce novodobého hlubotisku. Je to sice tiskařská metoda nevhodná pro zobrazení písma, zejména malých velikostí, ale na druhou stranu představuje hlubotisk ideální techniku pro kvalitní tisk obrazových publikací ve velkém počtu kopií (stovky tisíc kusů). V tomto případě se používají většinou vyleptané měděné válce, ze kterých se přebytek barvy stírá ocelovými noži. Tento rotační stírací hlubotisk představuje dodnes nejlepší techniku pro sériové reprodukce kreseb, obrazů a fotografií.

Český malíř a fotograf Karel Klíč se narodil 31. května 1841 v Hostinném. Studoval pražskou Akademii, kterou musel předčasně opustit pro své výsměšné karikatury c.k. ministra. Později se mu přece jen podařilo Akademii dostudovat. Se svým otcem založil v Brně úspěšný fotografický Ateliér Raffael. Později působil jako malíř časopisů v Budapešti, poté odešel do Vídně. O silvestrovské noci 1878 dokončil vývoj své nové tiskařské techniky – heliogravury. Působil rovněž mnoho let v Anglii, kde se stal ředitelem a spolumajitelem tiskařské firmy. V roce 1897 se vrátil do Vídně, kde o mnoho let později 16. listopadu 1926 také zemřel.

Oblouková lampa, první česká elektrárna, elektrická tramvaj, světelná fontána

Za těmito a dalšími počiny se skrývá jeden z nejvýznamnějších českých vynálezců, techniků a průmyslníků – František Křižík. V roce 1881 dosáhl Křižík velkého úspěchu prezentací svého nejvýznamnějšího vynálezu, obloukové lampy se samočinnou regulací (1878), na výstavě v Paříži.

František Křižík se narodil 8. července 1847 v pošumavské Plánici v chudé ševcovské rodině. Vystudoval úspěšně českou reálku v Praze, ale finanční potíže mu nedovolily složit maturitní zkoušku.

Profesor Zenger z pražské techniky však rozpoznal jeho nadání a přijal jej ke studiu jako mimořádného posluchače. Z doby jeho studií pochází i první vynález, kdy zdokonalil zvonkovou železniční signalizaci. Po ukončení studií pracoval pro železniční telegrafní službu, kde vylepšil a navrhl několik signalizačních a bezpečnostních zařízení. V roce 1878 se na světové výstavě v Paříži poprvé setkal s elektrickou obloukovou lampou, tehdy ještě značně nedokonalou. Myšlenka na elektrické osvětlení a zdokonalení obloukové lampy se stala stěžejním impulsem v jeho životě.

V roce 1880 zavedl elektrické osvětlení v papírně Piett v Plzni a o rok později svou konstrukci obloukovky úspěšně představil v Paříži, kde za ni získal zlatou medaili. Poté pokračoval v propagaci elektrického osvětlení, ale teprve až roku 1887 získal první seriózní zakázku na městské pouliční osvětlení v Písku a Jindřichově Hradci. V roce 1888 postavil první městskou elektrárnu na pražském Žižkově a začal rozšiřovat svou výrobu o další zařízení spojená s elektrifikací (jako dynama či elektroinstalační materiál).

Velký význam v Křižíkově kariéře znamenala Jubilejní výstava na pražském výstavišti v roce 1891. Tehdy předvedl svou první elektrickou tramvajovou linku z Letné k výstavišti, jehož areál byl osvětlen jeho obloukovými lampami. Zároveň na výstavišti zbudoval světelnou fontánu, jež mu přinesla mnoho slávy a popularity.

Později se však dostal do finančních potíží, za čímž byl jeho špatný odhad vývoje ve využití stejnosměrného proudu, zatímco jeho největší konkurent Eduard Kolben prosazoval elektrifikaci střídavým proudem, jež se nakonec prosadila. Jedním z jeho posledních velkých projektů bylo v roce 1903 vybudování první elektrické železnice v Rakousku-Uhersku mezi Táborem a Bechyní.

Ke konci života se stáhl do ústraní a zemřel 22. ledna 1941 ve Stádleci u Tábora ve věku téměř 94 let. Byl pohřben s poctami českého velikána na vyšehradském Slavíně. V roce 1991, kdy se konala po 100 letech na pražském výstavišti opět Jubilejní výstava, byla na stejném místě postavena nová moderní světelná fontána, která nese Křižíkovo jméno.

Archiv, časopis Krásná, 2010

Osobnosti a rozhovory
Řeč našeho těla (1. díl) Filmové kukátko

Žádné komentáře

Přidat komentář