Zoologie v říši bájí a legend - Starověké pověry

Zoologie v říši bájí a legend - Starověké pověry

Zoologie v říši bájí a legend - Starověké pověry

Žádný jiný tvor na této planetě není obdařen takovým darem fantazie a představivosti jako člověk. Realitu kolem sebe nejen citlivě vnímá, ale dokáže ji i dál rozvíjet a přetvářet. Vznikají tak fenomény, které existují jen v představách a mysli člověka, jsou výplodem lidského ducha. Typickým příkladem jsou bájná zvířata, která nikdo nikdy neviděl, a přesto se stala součástí mýtů a legend různých civilizací a posléze kulturním dědictvím celého lidstva.

Středověké pověry

Až s příchodem osvícenecké doby a postupným rozvojem přírodních věd se pomalu, ale jistě začal oddělovat smyšlený svět zvířat od toho skutečného. Je zajímavé, že i význační myslitelé a badatelé renesance, kteří se intenzivně zabývali zkoumáním přírody, věřili středověkým pověrám. Geniální Leonardo da Vinci odhalil původ zkamenělin, když usoudil, že jsou to zbytky dávno vymřelých živočichů, nicméně věřil například tomu, že mlok je zvíře, které dokáže žít v plamenech.

Dokonce napsal, že se ohněm živí, a proto má po těle žlutavé skvrny v barvě plamene. Nesmyslná pověra připravila o život miliony nevinných obojživelníků, protože lidé věřili, že mloci tím, že jsou schopni pohltit plameny, mohou uhasit požár, a házeli je proto do největšího žáru. Některé ze středověkých pověr se udržely dodnes, mnoho lidí má nejistý pocit, když jim přes cestu přeběhne černá kočka.

Mnohé názvy bájných tvorů starověku a středověku se po vytvoření zoologického systému Carlem Linéem staly součástí odborných názvů reálně žijících živočišných druhů. Je to z větší části dáno tím, že předobrazem mytických tvorů byla opravdová žijící zvířata a teprve lidská představivost z nich učinila často fantastické alegorie.

Amfibiana, mytický had se dvěma hlavami, které byly schopny naráz uštknout, dodnes existuje v podobě latinského názvu Amphisbaena, což je rodový název pro dvouplazy, malé a nijak nebezpečné hádky, kteří tím, že není jasné, na kterém konci těla je hlava, klamou případné útočníky.

Hebrejským slovem béhemot byl ve starověku označován podivný kříženec hrocha a slona, neméně podivná ryba vzniklá rovněž kombinací slona a hrocha byla nazývána výrazem bahamaut. Oba zmíněné názvy můžeme slyšet v ruštině, která má pro hrocha název běgemot. Další mytickým tvorem starověku a středověku je mohutný dravý pták zvaný gryf. Ten se převtělil do vědeckého názvu největšího dravce naší planety – kondora velkého (Vultur gryphus).

Archiv, časopis Krásná 2007

Pel-mel
Jak si užít postel Josef Abrhám

Žádné komentáře

Přidat komentář