Vzpomínky na Karla Laštovku - Libuše Márová,

Vzpomínky na Karla Laštovku - Libuše Márová,

Vzpomínky na Karla Laštovku - Libuše Márová,

Malíř Karel Laštovka byl originál. Velká osobnost, která velmi výrazně poznamenala kulturní život Prahy ve druhé polovině dvacátého století. Pověstné byly jeho večírky, jimž se říkalo Laštovkovy salony. Byl svobodomyslný a nerad se nechával omezovat. Malování ale nebylo jeho jedinou láskou. Miloval také divadlo a díky divadlu poznával herce, herečky, zpěváky, zpěvačky a tanečníky, které postupně portrétoval. Zemřel na rakovinu v osmačtyřiceti letech.

Libuše Márová, pěvkyně Národního divadla, nezapomenutelná Carmen

Můj manžel si u Karla objednal můj portrét. K tomu nás inspiroval obal desky klavíristky Valentiny Kameníkové, na němž kromě fotografie je i její překrásný portrét od malíře Karla Laštovky.

Když jsem Karla poznala osobně, potěšilo mě, že je velkým milovníkem hudby a opery zejména. Naše seznámení zprostředkoval manžel, jenž ho vyhledal a pozval k nám domů. Bydleli jsme tehdy ve Štěpánské ulici ve velkém bytě a do velké haly s klavírem jsme chtěli obraz zavěsit. Halou prakticky každý příchozí procházel, proto jsme chtěli portrét, nikoliv akt, pochopitelně.

Karel u nás byl asi třikrát, naskicoval si můj obličej a posléze mě pozval do svého ateliéru na Vinohradech. S údivem jsem hleděla na téměř hotový akt. „Ale Karlíčku, ale tohle jsme nechtěli...“ namítla jsem. Bylo to ale tak pěkné, že jsme se nakonec vyřešili jako v té pohádce o chytré horákyni. Karel mě trochu přioděl, takže nejsem ani nahá, ani oblečená.

Moje zobrazení se mi moc líbí jak kompozicí, tak barevností. Ačkoliv působím vážněji, než ve své podstatě jsem, skutečně se v něm poznávám a můj charakter je vystižen výborně. Vše jsem nechala na Karlovi, do ničeho jsem mu nemluvila, obraz je jakousi divadelní fantazií, do které se promítají i moje role.

Karel měl svůj osobitý pohled na svět, ironizující a zcela neidealizující. Vím také, že nemaloval každého. Mě si též nejdříve hodně prohlížel, a teprve až usoudil, že bych pro něho samého mohla být zajímavá, souhlasil s portrétováním. Obraz má pro mne ještě jednu hodnotu. Odstartoval krásné, byť krátké přátelství, jehož si dodnes považuji.

Karel chodil občas na má představení, byl vnímavým posluchačem i kritikem. Já zase ráda chodila na do jeho domova plného starožitností, který mě oslovil svojí neopakovatelnou atmosférou.

Archiv, časopis Krásná 2011

Osobnosti a rozhovory
Brandl jako malíř pozemských neřestí Ikonické módní doplňky - Cartier: Trinity prsten

Žádné komentáře

Přidat komentář