Stejný osud čtyř uměleckých skvostů
Peter Schwarz, devětačtyřicetiletý americký podnikatel, který se rozhodl, že v USA vybuduje sbírku pražské avantgardy, získal na českých aukcích několik výjimečných obrazů – Zátiší s artyčokem a mandolínou Emila Filly, Koupel nohou Josefa Čapka, Kryptu Františka Muziky a Kopretiny Antonína Procházky.
Všechna díla potkal stejný osud. Jejich majitel je viděl jen na fotografiích a v případě Filly jednou na výstavě v Jízdárně Pražského hradu. České úřady mu je totiž zakázaly odvézt do USA.
Josef Čapek, Koupel nohou (1921)
Josef Čapek (23. března 1887 Hronov – mezi 13. a 15. dubnem 1945 Bergen-Belsen) byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel.
Fillův obraz Schwarz ochotně zapůjčil na umělcovu výstavu, kterou organizovala pražská Národní galerie. Dokonce kvůli tomu přijel do České republiky. České ministerstvo kultury pak Američanovi oznámilo, že obraz Filly je kulturní památka, a tak jej nemůže nikam vyvézt.
Stejné potíže začal mít Peter Schwartz i s obrazem Koupel nohou od Josefa Čapka, který na aukci v Praze vydražil 30. září 2006 za 9 milionů 300 tisíc korun. Bylo mu navrženo, že toto dílo může odvézt do USA na pět let a pak ho musí zase vrátit!
Antonín Procházka, Kopretiny (1922)
Antonín Procházka (5. června 1882 Vážany – 9. června 1945 Brno) byl český malíř, grafik a ilustrátor, manžel malířky Linky Procházkové. Jeho dílo je z počátku expresionistické, ovlivnil jej jako další členy Osmy převážně Edvard Munch, postupně přechází ke kubismu. Po roce 1925 opouštěl kubismus a přešel k vlastní verzi novoklasicismu.
S obrazy Filly, Čapka a dalších autorů měl Schwartz velké plány. S právníky měl domluveno, že po jeho smrti celá kolekce poputuje do pražské Národní galerie, katalog své sbírky chtěl vydat v podobě velké publikace a k popularizaci českého umění chtěl svoje obrazy pravidelně půjčovat na mezinárodní výstavy, a to i do České republiky. České úřady ale byly proti.
Emil Filla, Zátiší s artyčokem a mandolínou (1926)
Nakonec ztratil trpělivost a rozhodl se, že s českým uměním končí. Díla, která koupil, znovu prodá na aukci, již považuje za vynucený pohřeb všech svých snů. Všem teď říká: Nesbírejte české umění, budete zklamáni jako já.
František Muzika, Krypta (1945)
„Je to obrovská škoda,“ řekl při tiskové konferenci k rozprodeji Schwartzovy sbírky profesor dějin umění František Dvořák: „Bez zájmu zahraničních sběratelů se Filla, Zrzavý nebo Čapek nikdy nedostanou do velkých zahraničních galerií. To je pravidlo. Národní galerie má možná sto Fillů a většina z nich je trvale uložena v depozitáři. V Benátkách zůstalo asi jen deset Tiziánů a třicet je jich jen v madridském Pradu. A nikomu z Italů nevadí, že je vlastní Španělé. Jsou naopak hrdí na to, že jejich velkého malíře vystavuje světově proslulé muzeum výtvarného umění.“
Nejdražší obrazy, které Peter Schwartz koupil na aukcích v Praze:
- Josef Čapek, Koupel nohou (1921), vydraženo 30. září 2006 za 9 300 000 Kč.
- Antonín Procházka, Kopretiny (1922), vydraženo 2. prosince 2006 za 7 100 000 Kč.
- Emil Filla, Zátiší s artyčokem a mandolínou (1926), vydraženo 14. dubna 2007 za 5 200 000 Kč.
- František Muzika, Krypta (1945), vydraženo 2. prosince 2006 za 3 200 000 Kč.
Archiv, časopis Krásná 2007
