Rady našich babiček

Rady našich babiček

Rady našich babiček

Mám ráda knížku Bohumila Hrabala Postřižiny a snad díky ní jsem před lety koupila v antikvariátu svázané Listy paní a dívek z roku 1924. Dlouho polehávaly v knihovně. Až jednou jsem na chalupě cídila jakýsi měděný kotlík, nedařilo se mi to, a tak jsem zalistovala v té tlusté bichli a návodů na čištění mědi jsem v rubrice Rádce hospodyňky našla hned několik.

Mám ráda knížku Bohumila Hrabala Postřižiny a snad díky ní jsem před lety koupila v antikvariátu svázané Listy paní a dívek z roku 1924. Dlouho polehávaly v knihovně. Až jednou jsem na chalupě cídila jakýsi měděný kotlík, nedařilo se mi to, a tak jsem zalistovala v té tlusté bichli a návodů na čištění mědi jsem v rubrice Rádce hospodyňky našla hned několik.

Zkusila jsem kašičku ze soli, octa a mouky a stal se zázrak – kotlík se v mžiku leskl!

A já se začetla. Čas se zastavil a já jsem se ocitla v dobách, kdy naše babičky větraly proužkované duchny, cídily petrolejky a vyšívaly monogramy na kapesníky. Nacházela jsem nejen poučení o šetrném a rozumném hospodaření v domácnosti, ale i odpovědi na rozličné těžké situace. Rděla jsem se studem, jak hodně mi schází do dobré hospodyně, a v upřímné snaze polepšit se jsem si zapisovala, poznamenávala, potom jsem přikoupila Šťastný domov z roku 1906, Hvězdu, Pražanku, Ladu, Domácnost… Ty úžasné recepty, jak uvařit něco, aby to chutnalo jako něco úplně jiného, jak udělati ze starého klobouku knoty do lampy či uvařiti kávu z pražených kůrek od pravé k nerozeznání.

Mám těch rad za ta léta stovky, jsou psány krásnou češtinou a nevím, jestli všechny fungují. Hodně jsem jich vyzkoušela, na některé jsem neměla odvahu – třeba čistit koberec hovězí žlučí či chránit třešně před ptáky s pomocí mrtvého raka. Jistě, je mnoho moderních publikací, které radí, jakou chemikálii kdy použít, ale to nějak není ono. Ty časopisy jsou z časů, kdy se jen zřídka projevovala touha žen po emancipaci a všechno to pečení, cídění a ažurování se dělalo s jediným cílem – učiniti manžela šťastným. Protože „Kdo radosti doma nemá, ten ji marně jinde hledá!“

Tenkrát snad i ty pendlovky tikaly pomaleji, protože na všechno byl čas.

A tak jsem se rozhodla najít si čas mezi divadlem, malováním, dětmi, vnoučky, samoobsluhou a autoservisem a ručně (protože neumím na počítači) jsem sepsala to, co se mi zdálo nejzajímavější a nejdojemnější, a vydala knížku Domácí štěstí. A taky jako oslavu našich moudřejších babiček. Myslím, že každá z nás by docela ráda toho svého neurotického manžela učinila šťastným.

Jenom na to nějak není čas…

Archiv, časopis Krásná 2007

Fejetony
Divizna velkokvětá (2. díl) Tajemství dlouhověkosti (2. díl)

Žádné komentáře

Přidat komentář