Listnatec

Už v antice byl znám jako potravina a léčivo. Mladé výhonky se připravovaly jako chřest a květy sloužily jako náhrada za kapary. Hippokrates radil vkládat kořeny listnatce na rány a přeřezané šlachy.

Do větší známosti vstoupil listnatec díky tištěnému dílu Zahrada zdraví od Petra Schoffera z Mohuče (Garten der Gesundheit, 1484), který zdůrazňoval především hojivé působění rostliny na záněty. List, plod a kořeny byly používány proti ledvinovým kamenům, žloutence, puzení k močení, bolestem hlavy a k podpoře menstruace. Kořen platil za výtečný prostředek k čištění krve, bobule byly zpracovány jako želé a semena sloužila k náhradě kávy.

Dříve se ostnaté větve listnatce zavěšovaly k masu, aby odháněly myši a krysy. Větvičky listnatce byly používány jako metlička k čištění řeznických špalků. Odtud i jeho anglické synonymum - Butcher´s Broom ("řeznický smeták").

V Itálii se z listnatce vyráběla i košťata. Listnatec patří do čeledi liliovitých. Kvete v březnu a dubnu, květy jsou nenápadně fialově zelené. Vyskytuje se ve Středomoří a západní Evropě. Ve Švýcarsku je chráněnou rostlinou. Roste do 900 metrů nadmořské výšky na suchých kamenitých svazích v řídkých listnatých lesích.

Nejčastěji sbíráme na jaře a na podzim kořeny - jsou významné především pro vysoký obsah saponinů (hlavně ruscogenin a neoruscogenin), které  působí proti zánětu a vyvolávají zúžení cév. Zevní použití ve formě obkladů nebo sedacích koupelích je vhodné k léčbě počátečních stadií hemoroidů a křečových žil. Vnitřní užívání bobulí listnatce může vyvolat silný průjem.

Není vhodný, pokud se léčíte s vyšším krevním tlakem.

Listnatec se doporučuje jako léčivo na žíly, k prevenci proti trombóze, při zánětech a ucpání žil, křečových žilách, jejich vředech, svěděním a poruchám krevního oběhu, také zastavuje zvýšenou lomivost vlasů. Používáme raději hotové přípravky - čaj, tinkturu nebo krém. 

Archiv, časopis Krásná 2007, Obrázek: Wikipedie