Kabelky

Kabelky – a nejen ty staré – mám moc ráda a dopřávám si jich. Nejsou jen schránkou na předměty potřebné či nepotřebné, ale hlavně tím nejdůležitějším a nejmilejším módním doplňkem. Pěkná kabelka dokáže udělat zázrak i z nudného oblečení.

Objevily se už v gotice jako váčky na drobné mince, připínaly se k opasku, ale asi poprvé zazářily v době rokoka. Bohatě zdobené pytlíky se zavěšovaly na ruce společně s vějířem a rukavičkami. Jméno dostaly po milence francouzského krále Ludvíka XV. – „pompadůrky“. Od těch dob se jejich tvary tisíckrát proměnily, nosily se pytlíčky, psaníčka, krabičky s ouškem, kabelky placaté i buclaté s krásnými uzávěry, sponami, řetízky i mašlemi…

Asi nejoblíbenější byly taštičky vyšívané, nejčastěji s květinovými motivy a také korálkové.

Výšivka z droboučkých korálků byla neuvěřitelně pracná a vyšívací stroj se začal používat až na začátku 20. století. Taková kabelka byla šperkem, třešničkou na dortu večerního oblečení a krásně odrážela světlo.

České korálkové kabelky byly mezi válkami proslulé po celém světě. Jejich výrobou se dodnes zabývá malířka a výtvarnice Jarmila Hlavová, která se naučila starým technikám a podle jejích návrhů dělají v Jablonci nad Nisou čarokrásné rokajlové kabelky, které okouzlují dámy všech kontinentů.

Velkým módním hitem na konci 19. století byly kabelky kovové - v pevném rámečku se síťovím drátků se tkaly buď z alpaky nebo ze stříbra. A dodnes se dají najít ve starých skříních nebo ve starožitnostech. Objevují se stále nové tvary i materiály, ale ve 20. století je jednoznačně nejoblíbenější kůže ve všech možných barvách.

Ve své sbírce mám kabelek opravdu hodně, každá je jiná a jedna krásnější než druhá. Vždycky mě překvapí, jaký měli naši předkové vkus a výtvarné cítění.

Ale ze všech nejraději mám psaníčko z krokodýlí kůže, které jsem zdědila po své babičce. Tato luxusní kabelka musela být pořádně drahá, a přestože babička s dědou neoplývali penězi, spíš naopak, dopřála si ji. Možná to byl dárek od dědy, nevím, ale dodnes ji opatruji a občas s ní vyrazím do společnosti.

Doufám, že tento klenot po prababičce bude hýčkat i má dcera, stejně jako ty ostatní z mé sbírky.

Ty kabelky jsou velmi zachovalé, protože do nich jejich majitelky necpaly tolik předmětů jako my dnes. Já nosím ráda takové, které jsou nejen výtvarně pěkné, ale vejde se do nich i mobil, parfém, hřeben, scénář i půlka chleba…

Mám ovšem i jednu parádní, kterou ukládám do obalu a nosím jen výjimečně a která stála spoustu peněz.

Toužila jsem po ní velmi silně a můj muž mi ji (sice s patřičnými poznámkami o snobech) koupil. Věřím, že mě přežije, protože je kvalitní, jednoduchá a elegantní a že se po mnoha letech stane ozdobou mé sbírky stejně jako ta krokodýlí po babičce.

Archiv, časopis Krásná 2008