Hotový zpěvák Martin Chodúr (1. díl)

Jak reagoval Karel Gott na tvou prosbu mít ho za kmotra?

Naštěstí kladně. I přes neuvěřitelnou vytíženost si našel čas přijít. Byla to pro mě velká čest.

Karel na křtu řekl, že jsi hotový zpěvák, ale musíš ještě něco prožít, abys měl ten správný feeling. Souhlasíš s tím a víš, o čem vlastně mluvil?

Samozřejmě. Člověk se mění a s ním se mění i jeho projev. Za dvacet let budu zpívat určitě jinak.

Obal pro své debutové album jsi jel nafotografovat až do Las Vegas. Proč tak daleko?

Mimo focení jsem si jel do Las Vegas i trochu odpočinout, vždy jsem se tam chtěl podívat. Nicméně prvotní záměr byl udělat ve Vegas fotky na booklet. Las Vegas je nejen městem her, ale především zpěvu a takové snímky by se nám nepodařilo nikde jinde nafotit. Neměly by tu správnou atmosféru. Moc se mi tam líbilo. Bylo zajímavé vidět ty hotely, kde vystupoval třeba Elvis Presley nebo Frank Sinatra. Bylo úžasné se městem jen tak procházet a představovat si, jak to tam muselo v té době vypadat.

A co nějaký zážitek z výletu?

 Hledal jsem tam obchod s vinyly a našel ho přímo v centru. Ale uvnitř mi řekli, že všechny desky Toma Jonese jsou v jiném obchodě, že se to tam nevešlo. Tak jsem si našel adresu druhého obchodu, že si zavolám taxi a pojedu tam. Taxi přijelo a vyrazili jsme, ale když jsem asi 40 minut pořád seděl v autě a jeli jsme pořád dál, začal jsem se bát, že je nějaký problém. Asi po 50 minutách jsme tam dojeli a taxikář se mi omlouval, že nevěděl, že je to tak daleko. Naštěstí na mě počkal a svezl mě i zpět. Takže jsem měl jen půl hodiny, což bylo docela málo na to, ocitnout se „v sedmém nebi“.

Stihl sis z toho „sedmého nebe“ něco odvézt?

Samozřejmě Toma Jonese, originály Glena Campbella. Všechny desky tam byly strašně levné, každá stála jen jeden dolar.

Proč máš rád hudbu právě z té doby? Pouštěli si ji vaši, když jsi byl malý, nebo ses k ní dostal jinak?

K té hudbě jsem se dostal přirozenou selekcí. Buď se mi hudba líbí, nebo ne. Nejsem však jednostranně zaměřený na tuto hudbu. Můj otec je rocker, takže doma nám spíše hráli Deep Purple než Frank Sinatra.

Jak bys charakterizoval styl svého debutového alba?

Jako moderní retro. Chtěli jsme zvuk mé desky vztáhnout k 60. letům, ale přijali jsme tam modernější zvuk. Samy o sobě jsou skladby zastaralé, takže jsme to potřebovali nějak nakopnout moderní úpravou, je tam spousta elektroniky, smyček a zároveň jsme tam nechali živé dechy, nástroje.

Stojí za tebou velké vydavatelství. Nepřesvědčovali tě, že máš něco předělat nebo udělat?

Sony Music se můj materiál líbil. Líbil se i Danu Hádlovi, který se mnou na desce dělal. Takže spokojenost byla na všech frontách. Na albu je i něco popu, který by mohl oslovit řadu lidí, takže nebylo potřeba dělat žádné kompromisy. Udělal jsem pouze jeden a to, když jsem předělal jednu skladbu do češtiny. 

Proč je vlastně většina desky v angličtině?

Melodie i text mě napadají zároveň a většinou z toho vyjde lépe ta angličtina, protože rytmika té řeči je úplně jiná. Pokud bych psal melodii na české texty, tak by musel být trochu jiný i styl hudby. Moje hudba vychází z amerických kořenů a to je pak těžké aplikovat na češtinu.

Kdy ses začal učit anglicky?

Ve čtvrté třídě jsem donesl na hodinu angličtiny do třídy cédéčko a chtěl jsem vědět, o čem se na něm zpívá. Učitel mi řekl, že to nejde, že bych musel žít v anglicky mluvící zemi, abych tomu rozuměl. Ale s tím jsem se nechtěl smířit, tak jsem se začal jazyku intenzivně věnovat, číst anglické knížky, dívat se na filmy atd. Takže jsem se naučil používat věty v určitém kontextu a zpětně jsem se pak učil gramatiku.

Na kolik nástrojů umíš hrát?

Na klarinet, kytaru, klavír, ale není to na té úrovni, na které bych chtěl. Považuji se spíš za zpěváka, který se dovede doprovodit na nástroj.

Jak to, že je ve tvém jméně čárka nad ú, když by tam podle pravidel měl být kroužek?

Babička je Češka a dědeček původem Slovák. Proto je jméno podle slovenských pravidel s čárkovaným ú. Náš rod pochází z oblasti Holíka okres Senica.

Novináři tě překřtili na „českého Toma Jonese“. Vadí ti to?

Tom Jones je jedním z mých vzorů, takže pokračuji v nějaké jeho linii, stejně jako on navazoval na své předchůdce. Ale mám i mnoho jiných vzorů, takže bych to neomezoval jen na něj. Samozřejmě mi ale lichotí, že mi někdo říká český Tom Jones, ale rozhodně to může být i svazující škatulka.

Archiv, časopis Krásná 2010, Fotografie: Martin Chodúr (via Wikipedie)