Hledači Kamene mudrců

Hledači Kamene mudrců

Hledači Kamene mudrců

Zlato vyrobené z bezcenných surovin, elixír života či kámen mudrců – to byly vždy hlavní cíle snažení všech mágů a alchymistů. Pokoušeli se je získat všemi možnými a častěji nemožnými prostředky. Tvrdili, že kámen mudrců je: „alfa a omega, panenské mléko, stín slunce, suchá voda, měsíční sliny či kámen, který není kamenem, vzácná věc bez hodnoty, věc, která má mnoho tvarů, a přece nemá tvar žádný, věc neznámá, která je známá všem“. Elixír života měl podle nich uzdravovat všechny nemoci, zvyšovat odolnost lidského organismu, a dokonce uměl prodloužit lidský život. A ti nejschopnější mágové prý odhalili tajemství postupů výroby umělého zlata, tedy kovu, který odpradávna hýbal světem.

Mezi nejpozoruhodnější kouzelníky v dějinách patřil Angličan John Dee. Narodil se blízko Londýna v roce 1527 manželce jednoho z dvořanů krále Jindřicha VIII. Proslul jako vynikající matematik, astronom, astrolog, alchymista, filozof, učitel a blízký přítel mnoha vlivných osobností. Inspiroval zřejmě i slavného Williama Shakespeara, který snad podle něj stvořil postavu Prospera ve hře Bouře. Neobyčejné schopnosti a všestranné dovednosti však nepřinesly Johnu Dee jen slávu a peníze, velmi rychle si také získal nepohodlnou pověst čaroděje. Na nějakou dobu dokonce skončil ve vězení pro vážné podezření z vraždy královny Marie. A to jen proto, že na přání princezny Alžběty sestavil horoskop anglické panovnice. Předpověděl, kdy zemře. A bohužel se nemýlil.

Své myšlenky shrnul John Dee do těžko pochopitelného díla Monas Hieroglyphica, které pojednává o kabalistické, alchymické, astrologické a numerologické magii. Termínem hieroglyf se tehdy rozumělo posvátné zobrazení určité věci, jevu či doby. Monas značí cosi nedělitelného nebo samotnou podstatu něčeho. Je kombinací astrologických znamení pro sedm planet a znamení Skopce, které reprezentuje oheň. Znázorňuje prý tajemství duchovního vývoje člověka. Podle velkého mága se spis Monas Hieroglyphica měl stát východiskem pro všechna náboženství.

Spolupráce s dobrodruhem a šarlatánem

John Dee se vášnivě zajímal i o věštění z křišťálové koule, a jelikož sám prý nebyl dostatečně senzibilní, zaměstnával profesionální jasnovidce. Od roku 1582 byl jeho hlavním spolupracovníkem i u nás dobře známý dobrodruh a šarlatán Edward Kelley, „strašlivá postava podobající se oživlé mrtvole“ či „médium obydlené zlým duchem“. Kelley skutečně nebyl žádný svatoušek. Za padělání mu dokonce byly uříznuty uši a říkalo se o něm, že pro věštecké účely neváhal vykopat mrtvolu z hrobu. Tento zvláštní muž ovlivnil život Johna Dee zásadním způsobem.

Zlato vyrobené z bezcenných surovin, elixír života či kámen mudrců – to byly vždy hlavní cíle snažení všech mágů a alchymistů. Pokoušeli se je získat všemi možnými a častěji nemožnými prostředky. Tvrdili, že kámen mudrců je: „alfa a omega, panenské mléko, stín slunce, suchá voda, měsíční sliny či kámen, který není kamenem, vzácná věc bez hodnoty, věc, která má mnoho tvarů, a přece nemá tvar žádný, věc neznámá, která je známá všem“. Elixír života měl podle nich uzdravovat všechny nemoci, zvyšovat odolnost lidského organismu, a dokonce uměl prodloužit lidský život. A ti nejschopnější mágové prý odhalili tajemství postupů výroby umělého zlata, tedy kovu, který odpradávna hýbal světem.

Prapodivný příběh obou začal podle pověsti v Anglii nálezem tajemného pergamenu. Objevil jej státní úředník jménem Talbot, který byl v minulosti obviněn z podvodů při obchodování s pozemky. Pan Talbot nebyl nikdo jiný než Edward Kelley. Při koupi rukopisu dostal od prodávajícího navíc dvě koule obsahující transmutační moučky na výrobu zlata a stříbra. Vše údajně pocházelo z hrobu bohatého biskupa. Kelley si nevěděl rady s alchymickým návodem, a proto navštívil věhlasného učeného filozofa. A návod jim údajně opravdu posloužil k vyrobení zlata. Tak začala jejich mnohaletá spolupráce. Dee a Kelley prováděli složité alchymické experimenty. Za pomoci magie a kabaly, krystalů a leštěných kamenů vedli dlouhé rozhovory s anděly. Vyvolávali je rozkazy v záhadném enochiánském jazyce. Andělské bytosti se prý zjevovaly uvnitř krystalu i mimo něj Kelleymu, který jim kladl Deeovy otázky a předával mu jejich odpovědi. Deeův zájem o nebeská stvoření byl jak vědecký, tak náboženský. Chtěl, aby mu prozradila skrytá tajemství přírody a boha, jež se mu nepodařilo najít v knihách, při studiu a rozmluvách s učenými vědci.

Pobyt na dvoře Rudolfa II.

V roce 1583 Dee a Kelley spolu s manželkami odjeli do ciziny. Zavítali i do Prahy, kde se pokusili svými schopnostmi vzbudit zájem císaře Rudolfa II., který byl pověstný kladným vztahem ke všemu, co jen trochu zavánělo tajemnem. Jeho tolerance, touha po vědění a mecenášská velkorysost přilákaly ke dvoru mnoho významných osobností té doby, mezi nimi i spoustu šarlatánů a podvodníků. Když oba Angličané navíc prohlásili, že umějí vyrobit čisté zlato, cesta ke dvoru se jim otevřela dokořán. Říká se, že za svého pobytu v Praze se Dee stýkal i s rabínem Löwem, slavným kabalistou, mágem a údajným stvořitelem Golema.

Spolupráce Kelleyho a Dee byla stále častěji narušována spory a ostrými hádkami, které vystupňoval údajný požadavek andělů, aby si oba muži navzájem vyměňovali své manželky. K tomu dal Dee souhlas jen velmi neochotně, neboť svou ženu miloval. Vyvolávání andělů a údajná výroba umělého zlata dostaly nakonec tajemné Angličany do značných problémů. Po Praze se šířily zvěsti o jejich spojení s nečistými silami a o velkých podvodech. Nesmlouvavé církevní autority žádaly přijatelné zdůvodnění přítomnosti mágů u katolického dvora. Oba cizinci, příslušníci odštěpené anglikánské církve, se navíc svými tajuplnými pokusy ani spojením s anděly netajili. 

Situace se nakonec vyhrotila do té míry, že alchymisté museli Prahu roku 1586 narychlo opustit. Azyl našli u vlivného Viléma z Rožmberka, který zabránil jejich vyhnání ze země, a navíc jim nabídl štědré pohostinství na svém panství v Třeboni. Tam skutečně žili a pracovali asi dva roky. Jejich cesty se po nuceném odchodu do jižních Čech ale brzy rozešly. Znechucený Dee se vrátil domů. Tam však musel čelit stále intenzivnějšímu podezření z čarodějnictví. Poslední léta jeho života byla opravdu neradostná. Milovanou ženu, s níž měl osm dětí, zahubil mor. Pro nenávist kolegů byl donucen opustit univerzitu a do jeho práce stále častěji zasahovala nesmlouvavá cenzura. Zemřel v chudobě, opuštěn všemi blízkými i bývalými kolegy.

Konec Edwarda Kelleyho byl daleko dramatičtější, ostatně stejně jako jeho dobrodružný život. Podle legendy ho opakovaně věznili a mučili na Křivoklátě, protože nechtěl prozradit tajemství bájného kamene mudrců. Zemřel v roce 1597 zřejmě na následky zranění, která si přivodil při pokusu o útěk. Jiné zdroje uvádějí, že se otrávil jedem vlastní výroby. Dodnes však není jisté, zda neopustil tento svět mnohem později. Ve staré zprávě ze 17. století od anonymního křesťanského misionáře se píše, že Angličan jménem Edward zemřel roku 1639 jako mnich v buddhistickém klášteře. Tento muž po sobě zanechal podivné dopisy a knihu nazvanou Kámen mudrců. Podle informací z tibetského kláštera ve Lhase Angličan strávil za zdmi kláštera třicet let a nakonec zemřel smířen se světem i sám se sebou. Pokud by to byl skutečně velký mág Kelley, museli bychom si o něm poopravit mínění. Možná to nebyl takový podvodník, jak se o něm tvrdí. Třeba opravdu objevil způsob, jak obelstít smrt a prodloužit si život.

Archiv, časopis Krásná 2012

Pel-mel
Libuše Čiháková – Náhoda na druhou Půvaby perského trhu

Žádné komentáře

Přidat komentář