Ženy a muži z pekla - Feminismus není sprosté slovo
Laura Busheikin se proslavila svou ironickou větou: „Feminismus? Nevím, sice co to je, ale říkám fuj.“ Jak to s tím feminismem je? V čem je tak moc nebezpečný, směšný a odsouzeníhodný? Všimli jste si reakcí slavných a úspěšných žen po dotazu na jejich postoj k feminismu?
Po rázném odmítnutí a jasném distancování: „Proboha, hlavně mne nemějte za feministku, nechápu je a rozhodně s nimi nemám nic společného. Jsem přece žena!“ se dotazovaná celebrita náležitě otřese, osype se kopřivkou, pokřižuje se, s modlitbou na rtech zažene démony a ze své kabelky vydoluje česnek, kdyby se náhodou někdo nebezpečný a ďábelský jen přiblížil.
Podívejme se blíže na ta podivná stvoření, kterých se ostatní buď bojí, nebo se jim vysmívají, nebo je ztrapňují, nebo je posílají do horoucích pekel. Těmto kuriózním podezřelým bytostem říkají feministky a feministé.
Radikální feminismus naplňuje vrchovatě představu satanistického sdružení. Tvrdí, že ženy jsou zcela odlišné od mužů. Dokonce možná i lepší než muži, a proto mají ovládnout svět, dobýt ho jako ho před dávnými časy dobyli muži.
Ovládnout svět? Tím mají na mysli, že by se ženy měly sjednotit, hájit globální zájmy žen bez rozdílu rasy, náboženství, majetku, profese. Je tak neuvěřitelné přijmout jejich čertovskou tezi, že muži vykořisťují ženy? Asi ano, vždyť přece my, ženy, můžeme volit. Tedy přesněji řečeno: v některých zemích. Můžeme se my, ženy, svobodně rozhodovat. Tedy v rámci možností, třeba v kuchyni. Poznáte je, někdy vypadají vskutku děsivě a prapodivně – nemyjí se, oblékají se naprosto „out“, nelíčí své obličeje, a dokonce nepěstují svá pěkná těla, nebojme se říci, že jsou i tlusté. Vrcholem je pak jejich nechutná úprava vlasů, neboť tuto korunu ženské krásy ostříhaly nakrátko. Ale ani tyto ženy nemají představu koncentračních táborů, gulagů, ghett pro muže, nebo dokonce jejich hromadné genocidy. Svět bez mužů? Asi ne. Vždyť co třeba stěhování nábytku?
Existuje i druhý opačný směr feministického „čertovského“ hnutí. Androgynní feministky a feministé mají představu vzájemné podobnosti mezi mužem a ženou. Asi se už dozvěděli, že žena se od muže liší v biologických předpokladech, ale oni mají na mysli podobnost sociální, kulturní, citovou. Ve svých rohatých hlavách nosí představu jakési neutrální androgynní osobnosti, jež není handicapována předsudky o tom, co je vhodné a nevhodné pro muže či ženu. Tato osobnost respektuje obě pohlaví. Není ani jedno lepší nebo horší, protože je to tak přirozené. Pekelně zdůrazňují, že by spolu muži a ženy neměli soutěžit a porovnávat se v nesmyslném souboji, kdo má velet, ale doplňovat se ve svých vlastnostech a jednáních. No, uznejte, není to ďábelsky odporné?
Jak definují feminismus jeho zastánci? Jako schopnost a ochotu přijmout i jiné vidění reality. A možná tady je zakopaný pes, jenž nás, feministky, pořád pronásleduje, štěká na nás, útočí a občas i rafne. Zkuste rozbít zajeté koleje. Zkuste ovlivnit přesvědčeného fanatika. A tohle bychom si právě my, čerti a čertice z feministického pekla, tolik přáli. Právo na přijetí jinakosti pohledu. Nebojte, my si nedáme pokoj, my se psů nebojíme, peklo zvané feminismus ještě dlouho nezamrzne.
Archiv, časopis Krásná 2007
