Slavné hostiny (2. díl)

Slavné hostiny (2. díl)

Slavné hostiny (2. díl)

Oč chudší než vylíčená hostina u Trimalchiona, byl královský oběd Jindřicha VIII. roku 1541, jak ho popisuje F. Lindsay ve svém románu.

Oběd Jindřicha VIII. roku 1541

Oč chudší než vylíčená hostina byl královský oběd Jindřicha VIII. roku 1541, jak ho popisuje F. Lindsay ve svém románu. Král toho strašně snědl a cpal si maso do svých malých úst nožem. Jak hltal a přehazoval maso a zeleninu od tváře k tváři, zářily jeho oči štěstím. Sahal mastným nožem do solničky, smrkal do ubrousku, plival do misky na mytí ovoce – byl to přec král. Maso bylo napito omáčkami z petržele, česneku, kdoulí, z hrušek a vína. Na stole byly velké dorty lesknoucí MOSAIKA se cukrem a kýty zvěřiny vařené, až se rozpadaly, a posypané zázvorem.

Bylo telecí vařené se šalvějem, kořeněné skořicí, hřebíčkem a šafránem, zahuštěné vejci. To vše se utápělo v paštice, z níž vykukovaly datle. Pak přišel desert skládající se z parfémovaného ovoce a kandovaných květů fialek, růží, petrklíčů a hlohu. Muži poklekali, aby mohli nabídnout více věcí než ta malá ústa mohla spolknout. Král jedl, nač se podíval. Sahal z mísy na mísu, a když byl nucen k přestávce, než se jídlo přineslo, vzal plnou hrst hrozinek nebo mandlí a nasypal si je do úst...

Západní polokoule nemá však monopol na žroutství. Vyšší třída čínská má také pověst těžkých jedlíků. Profesor H. Letheby vylíčil mandarinskou hostinu, která byla uspořádána na počest anglické společnosti a některých vznešených domorodců. Je to obraz čínského krmení hodně neobvyklý a patrně už zastaralý, umožňuje však pohled na to, čemu se nedávno na východě říkalo býti dobře živ.

Hostina začala horkým vínem vyrobeným z rýže a sladkými koláčky z pohanky. Pak přišel chod z nákypů, konservované rýže, ovoce, slaných žížal, uzených ryb a šunky a holubích vajec, jejichž skořápky byly do změknutí máčeny v octě. To vše bylo studené. Potom se nosily žraločí ploutve, ptačí hnízda, srnčí kýty a jiná jídla zvláště chutně upravená. Pak přišla vydatnější jídla jako rýže s kořenitou omáčkou curry, sekané medvědí tlapy, skopové a hovězí nakrájené na malé kousky a plovoucí v omáčce, vepřové různě připravené, maso ze štěňat a koťat vařené v buvolím mléce, bílá kapusta a brambory, drůbež rozpůlená a pečená na rožni a její játra plavala v horkém oleji. Potom přinášeli vařená vejce různého druhu, jež obsahovala ptačí zárodky.

Hlavní překvapení nedalo však na sebe dlouho čekat. Když bylo odstraněno několik váz s květinami, byla přinesena doprostřed stolu veliká přikrytá mísa, která byla odkryta na daný povel. Pohostinná tabule okamžitě se začala hemžit mladými kraby, kteří s velkou rychlostí prchali z nádoby, neboť byli vhozeni do octa, nežli hosté zasedli k jídlu. To je ovšem oživilo, hosté je však rychle chytali a cpali si je do úst a chroupali je beze všech ceremonií, polykajíce podivná rosolovitá sousta se zřejmým gustem.

Potom byl kolem podáván šoj, nápoj připravený z japonských bobů (patrně sója) za tím účelem, aby občerstvil již od jídla odřené podnebí. Následovalo několik druhů ústřic a čerstvých ryb s různými řídkými polévkami. Banket uzavírala nákladná polévka z ptačích hnízd a jako desert sloužily různé loupané plody a ořechy s horkým vínem a čajem různých značek.

Nebylo to jistě jídlo, jež by bylo možno brát na lehkou váhu, ale je pravděpodobné, že v historii nikdy nebyly překonány hostiny starých Římanů. Kdykoli se nějaká skupina lidí na světě začala blížiti vyšší kulturní úrovni, přestalo jídlo být pro ni jednoduchou věcí. Po sta let jakost jídla byla posuzována podle pracnosti detailů, podle symbolických staveb z cukru a těsta, které vyjadřovaly nesčetné hodiny práce.

Bohatí lidé nebyli už jen labužníky, nýbrž toužili po pochybném umění. Je to falešný lesk civilizace, který změnil jídlo z biologické nutnosti na jakési umění. Jako jiné věci tak i jídlo upadá do pózy a výtečnost je zaměňována s nákladností.

Záhadný Nikola Tesla (1. díl) Jak se správně saunovat

Žádné komentáře

Přidat komentář