Jilm

Jilm

Jilm patří k nejstarším stromům, které provázejí člověka v jeho vývoji. Jako strom komunikace a vnitřní pohyblivosti pomáhá provádět výměnu energie na všech úrovních lidského bytí. Spojuje láskyplnost jedle se zásadním zájmem o veškeré bytí a touhou po blízkosti ke všemu, co je. Učí nás poznávat svět srdcem a žít naplněný život, nahlížet věci, aniž bychom na nich ulpívali.

Botanika

Jilm habrolistý, latinsky Ulmus carpinifolia, je opadavý, listnatý strom, dorůstající do výšky kolem 30 metrů. Koruna je značně mnohotvárná, většinou vysoce klenutá, přitom však dosti úzká, s krátkými, silnými a téměř vodorovně odstávajícími větvemi. Kůra je hnědošedá, s dlouhými, hlubokými brázdami a hrbolatými lištami. Listy jsou proměnlivého tvaru, obvejčité nebo podlouhlé, s prodlouženou špičkou a asymetrickou bází, jemně pilovité, na líci většinou lesklé a tmavozelené. Kvete v březnu před vyrašením listů. Plodem jsou křídlaté nažky, které v době před rozvinutím listů obstarávají výživu pomocí fotosyntézy. Jilm habrolistý roste hojněji ve velkých evropských říčních údolích, v pahorkatinách stoupá maximálně do výšky 600 metrů. Dává přednost vlhkým, občas i zaplavovaným, značně zásaditým půdám bohatým na živiny.

Dalším druhem je jilm horský, latinsky Ulmus glabra. Je to statný strom se širokou korunou, dorůstající do výšky 40 metrů. Kůra je šedá, nápadně hladká a plochá, jen málo rýhovaná, listy obvejčitého tvaru jsou nepravidelně dvakrát pilovité. Kvete v únoru až březnu. Vyskytuje se v listnatých lesích, zejména ve stinných suťových lesích pahorkatin a podhorských oblastí, kde vystupuje až do výšky 1300 metrů. Stromy tohoto druhu se dožívají poměrně vysokého věku, známé jsou exempláře staré přes 400 let. Příležitostně je vysazován jako strom okrasný. Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem nebo barvou listů, stejně jako jeho kříženec jilm holandský, který je též vysazován podél silnic jako strom alejový. Roztroušeně v lužních lesích najdeme jilm vaz, který je také místy vysazován v parcích nebo ulicích. V posledních desetiletích se tyto druhy bohužel staly obětí vážné jilmové choroby nazývané grafióza jilmů, v jejímž důsledku během krátké doby odumírají i vzrostlé exempláře. Původcem této choroby je houba přenášená kůrovci.

Použití

Trvanlivé jilmové dřevo bylo ještě v nedávné době hojně užíváno ve stavebnictví a k výrobě nábytku. Dříve bylo pro svou pevnost v ohybu velmi žádané, dnes je po výrazném úhynu jilmů nahrazováno jinými materiály. Je stejně tvrdé a odolné jako dubové dřevo, ale roste dvakrát rychleji. Má krásnou, výraznou kresbu, ale díky své houževnatosti také dlouho pracuje a výrobky časem mohou praskat. V minulosti se uplatňovalo také v kolářství a při výrobě napájecích koryt a vodních kol.

Léčení

Jilmová kůra obsahuje látky působící protizánětlivě a svíravě. Užívá se zejména při poruchách trávení, překyselení žaludku nebo proti průjmu, zevně ji lze použít při ekzémech, hnisavých kožních zánětech nebo hemeroidech. Ve formě kloktadla pomáhá při zánětech dutiny ústní a hrtanu. Podává se obvykle ve formě nálevu, pro zevní použití se připravuje odvar, který se dříve používal také k léčení ran a popálenin. V gemmoterapii, léčbě pomocí pupenů, se výtažky z jilmu vazu používají jako drenážní prostředek při kožních chorobách, na ochranu sliznic, dále ke snížení dráždivost trávicího ústrojí a proti jarní únavě.

V psychické rovině nám jilm pomáhá při přetížení a znovunalezení vztahu k realitě. Hodí se pro lidi, kteří mají tendenci brát na sebe příliš mnoho závazků. Zotavuje naši sebedůvěru a umožňuje vidět věci z nadhledu. Pomáhá nám také v situacích, kdy jde všechno ztuha anebo se zdánlivě už vůbec nic neděje. Otevírá nové cesty a osvobozuje nás, když uvízneme ve vyjetých kolejích.

Energie

Jilm patří k nejstarším stromům, které provázejí člověka v jeho vývoji. Jako strom komunikace a vnitřní pohyblivosti pomáhá provádět výměnu energie na všech úrovních lidského bytí. Spojuje láskyplnost jedle se zásadním zájmem o veškeré bytí a touhou po blízkosti ke všemu, co je. Učí nás poznávat svět srdcem a žít naplněný život, nahlížet věci, aniž bychom na nich ulpívali. Dalším aspektem jilmu je otevřenost a spontánnost. Učí nás přistupovat ke všemu s odvahou a navázat kontakt se vším neznámým, co k nám přichází. Často se totiž z náhod mohou vyklubat neočekávané souvislosti a domnělý nezdar nám může přinést něco překvapivě dobrého. Podmínkou je ovšem, že zůstaneme otevření.

Jilm nás učí pružnosti v obracení polarit, učí nás představovat si zdánlivě nemyslitelné, že oklika může být zkratkou a naše slabosti mohou být ve skutečnosti našimi největšími přednostmi. Pomáhá nám zbavit se negativního očekávání, které je často příčinou hněvu a zklamání. Ukazuje nám, jak se otevřít životu a učí nás naslouchat odpovědím, neboť všechno neočekávané a náhodné jsou živé odpovědi na naše otázky. Stále jsme ve spojení s celkem a všechno, co děláme, myslíme a cítíme, má svou rezonanci ve vesmíru. Je to strom, který nám otevírá cestu k našemu vlastnímu životu.

Archiv, časopis Krásná 2007

Pel-mel
Francouzské obrazárny doby pravěku (1. díl) Sobecké geny a arogance síly

Žádné komentáře

Přidat komentář