Jakub Polanka: Krásné je vše, co je pravdivé

Jakub Polanka: Krásné je vše, co je pravdivé

Jakub Polanka: Krásné je vše, co je pravdivé

Narodil se 20. 10. 1979. V současné době patří k nejúspěšnějším mladým návrhářům nejen u nás, ale i ve světě. Je absolventem VŠUP v Praze, obor design oděvu a oděvních doplňků. Získal stipendium na prestižní návrhářské škole IFM v Paříži. Výtvarník sezony 2001 na Stylu Brno. Spolupracuje s módními domy světového jména, jako je Hermes, Louis Vuitton, Starck.

Kromě velice originálního, excentrického výtvarného oděvu, jenž má vždy filozofický základ i příběh, navrhuje divadelní kostýmy, design náramkových hodinek, módních doplňků a šperky. Své modely prezentoval mnohokrát v Praze a Paříži, naposledy v Japonsku.

Přehlídky Jakuba Polanky jsou velice nekonvenční. Pro značku Olo Dressing vytvořil např. kolekci oděvů Vice Versa, která byla předváděna formou performance inspirované českými filmy a byla komentována stylizovaným textem. Kolekce byla určena pro ideální ženu se smyslem pro humor a tomu odpovídal i úplně odlišný způsob předvádění modelů: modelky byly spíše hravé performerky. Jakub Polanka se o tom vyjádřil: „V době nadprodukce jakéhokoli zboží, v tomto případě zejména oděvního, vzniká jakási uniformita potírající individualitu člověka. I přesto, že je na trhu dostatek čehokoliv, po bližším seznámení s nabízenými produkty zjistíme, že všechny značky mají v zásadě to samé, jen s nepatrnou obměnou. Kolekce Vice Versa nediktuje, uvolňuje, existuje. Už samotná konstrukce jednotlivých kusů je od počátku citlivou hrou s materiály, dialogem při zpracování a také pohodlím při setkání s novým nositelem. Oděv nesmí omezovat, musí svému nositeli dát dobrý pocit a měl by ho podpořit v jeho konání.“

V jiné úspěšné kolekci z roku 2005, nazvané Čakry a prezentované kromě jiného stejně jako předešlá kolekce ve Studiu Liběny Rochové, si návrhář hraje s barvami – energiemi. Stejně jako je v lidském těle sedm vibrujících vitálních center – čaker – a každé odpovídá jedna barva, jeden členitý tvar a jeden druh vyzařování, je v této kolekci sedm střihových a koloristických řešení sedmi dílů oděvů v důmyslných kombinacích, variacích a permutacích. Tento originální projekt dostal ve spolupráci s Clad video podobu působivé videoprojekce a dále se rozvinul do velkoformátových textilních tisků.

Jakub Polanka v současnosti pracuje v Paříži v trend studiu Peclers, jehož zaměstnanci utvářejí trendové katalogy na několik sezon dopředu. Aby „byli v obraze“ pro tento prognostický, občas přímo věštecký úkol, podrobně studují multikulturní aspekty, filozofii, politiku i módu. Protože oděv s tím vším souvisí.

Tak to je úspěch za úspěchem! Jak se člověk může dopracovat k takovým výšinám?

Úspěch je pouze bonus. Je třeba mít opravdu rád to, co děláte. A pak makat, makat, makat.

Jak vlastně úspěch chutná?

Úspěch je bez chuti a nevytváří domov ani zázemí, ani radost Nemůže tedy inspirovat ku kráse. Kulajda od mámy chutná lépe. Až opravdový úspěch pocítím, tak vám to řeknu.

Vy jste už jako tříleté dítě věděl, že budete oděvním návrhářem! To je velice neobvyklé – vyrůstal jste zjevně v prostředí, které vás k tomu inspirovalo. Jaké jste měl dětství?

Jsem ze Sušice. Město v údolí mezi šumavskými lesy… Mám skvělé rodiče a měl jsem úžasné dětství. To mám vlastně pokaždé, když se vrátím domů. Navíc mám několik opravdu dobrých přátel, kteří za mnou stojí a věří ve mě. To vše mě asi formovalo a vytvářelo mé hodnoty.

Navrhoval jste už v dětství? Jen na papíře, nebo jste si troufl své návrhy vytvářet přímo v materiálu? A s jakým výsledkem?

Kreslit mě bavilo, ale mnohem více mě těšilo hrát si s materiálem. Většinou to byl obdélník z úpletu s dírou na ruku postupně upnutý či naaranžovaný na tělo. Po letech ve svých kolekcích zjišťuji, jak nadčasový přístup to byl. Navíc ještě donedávna náš koberec nesl stopy mé tvorby – neumělá záplata na koberci, který jsem propálil žehličkou, a snažil se to skrýt stejně jako barevné skvrny. Obdivuji trpělivost svých rodičů – dodnes.

Jste nejspíš od mala přímo předurčen k takovému druhu tvorby. Dovedete si představit, že byste dělal něco jiného?

Baví mne vařit a jíst. Mohl bych být profesionální pojídač zapečených brambor, myslím.

Vaše kolekce ale často mívají filozofický podtext. Jaká je to filozofie?

Téma každé kolekce je jiné, nicméně často je propojuje červená linka: tvořím pro ženu energickou, se silným charakterem, která přesto neztrácí svou křehkost. Myslím, že každá žena – ale i muž – by měla cítit, co chce, a měla by si být vědoma své výjimečné krásy a síly. A pokud bude součástí jejího názoru to, že nosí ráda oblečení od Polanky, tak je ženou, pro kterou tvořím. Pracuji často s kontrasty jak v materiálu – splývavost hedvábí, tuhost kůže či neoprenu –, tak i ve formách – drapérie a čistá architektonická forma například.

Takže kontrasty materiálů, nezvyklá členění – kam na to chodíte?

To kdybych věděl… Je možné, že spojování kontrastu je jen další formou, jak vyjádřit svou touhu po harmonii. Snad i to, že jsem zrozen ve Vahách.

Jste vlastně vynálezce nezvyklých tvarů a postupů dosud nepoužívaných pro oděv. Dá se takový vynález patentovat?

Záleží na tom, co to je. Mám ve firmě Starck celosvětově patentované designové systémy. Nicméně patentovat tvar límce či umístění řasení je nesmysl.

Nacházíte u nás vhodné typy pro to, co vytváříte? Vně i uvnitř?

Neexistuje vhodný typ ženy… Každá žena je jedinečná a má své kouzlo a svou moc. Jen je musí objevit.

Píše se o vás, že vaše oděvy žijí svůj vlastní život. Je to tím, že mají duši? Že to jsou vaše oživlé výtvory? Dáváte jim šém jako Golemovi? Za měsíčních nocí si s vámi povídají?

Ne, tak to asi není myšleno… Ty věci ožívají společně s nositelem. Záleží jen na něm, jaký charakter jim chce dát či jak se jejich pomocí chce vyjádřit… Mám rád, když si člověk s oděvem hraje, hledá jeho další polohy a prostřednictvím této hry nachází i své vlastní skryté tváře…

V jedné z nedávných kolekcí jste měl hodně šedivých odstínů kombinovaných s pastely. Je to vaše oblíbená barevnost všeobecně, nebo barvy volíte pro každou kolekci jinak?

Barevnost kolekce volím podle toho, jaký je koncept, ale také podle toho, jaké jsou možnosti na textilním trhu. Nejsem firma, která si může nechat udělat dvě stě metrů materiálu na zakázku pro tuhle sezonu a pak jej nechat ležet na skladě.

Tvořil a žil byste raději v Paříži nebo u nás – či někde úplně jinde? Bylo by to kvůli lidem nebo atmosféře, geniu loci?

Po šesti letech v Paříži a šesti letech hledání, kde chci nejraději žít, jsem zjistil, že mohu žít kdekoli a kdykoli podle toho, jak se mi to bude hodit a jak mi to bude vyhovovat. Když mám chuť na kulajdu, jedu do Sušice, když mám chuť na portské, jedu do Paříže, a když mám chuť na pivo, tak jedu do Prahy.

Co nutně potřebujete k životu a bez čeho byste se klidně obešel?

Potřebuji světlo, své blízké, svobodu, lásku… Obešel bych se určitě bez politiků a bez hlouposti.

Jaká je vaše životní filozofie?

Krásné je vše, co je pravdivé samo k sobě… A taky když nejde o život, tak jde o h…

Kdyby mohl existovat ideální svět, jak byste si ho představoval?

Já v ideálním světě žiju, jen ty ideály jsou pro každého jiné a tam to skřípe.

Archiv, časopis Krásná 2009

Osobnosti a rozhovory
Poslední procházka Jan Davídek má rád rafinovanost kulinářských detailů

Žádné komentáře

Přidat komentář