Marek Ztracený: frontman ze Železné Rudy (2. díl)

Marek Ztracený: frontman ze Železné Rudy (2. díl)

Marek Ztracený: frontman ze Železné Rudy (2. díl)

Od malinka hrál na piano, s tátou na kytaru a jednou chtěl být jako Freddie Mercury. Pak přišla konzervatoř a touha stát se frontmanem vlastní kapely už se nedala vydržet. Našel pár sponzorů, nahrál demo a poslal jej hledači talentů, jehož jméno našel jako první na netu.

Od malinka hrál na piano, s tátou na kytaru a jednou chtěl být jako Freddie Mercury. Pak přišla konzervatoř a touha stát se frontmanem vlastní kapely už se nedala vydržet. Našel pár sponzorů, nahrál demo a poslal jej hledači talentů, jehož jméno našel jako první na netu.

Tvé druhé album se jmenuje Pohledy do duše. Jak moc do ní dáváš posluchačům nahlédnout?

Myslím, že úplně. Nechci si nechat nic pro sebe. Je pravda, že mi občas někdo řekne, že bych toho mohl litovat. Ale já nechápu proč?

Co skrývá třináctá komnata tvé duše?

Něco, co bolí, ale nikdo za to nemůže. Jsou to takové ty neléčitelné, neviditelné věci.

Na albu je rovněž píseň Panenka Marie. Jsi věřící?

Ano, jsem. Dokonce jsem byl chvíli ministrantem, než jsem začal dostávat horší známky z chování. Pak maminka říkala, že když jsem takovej blbec, ať si pána boha udobřím hraním na varhany v kostele.

V bookletu k novému albu děkuješ těm, kteří si všimli toho, co se ti povedlo, a nikoli opaku. Co se ti podle tebe nepovedlo?

Bylo pár věcí, které jsem neudělal správně, ale doufám, že těch si nikdo nevšiml. Jsou to spíš hlouposti. Někdy napíšu pár řádek o tom, co všechno se mi stalo na pódiu nebo jinde za trapasy a jak jsem byl zoufalej, jako třeba když jsem skočil z pódia a neuvědomil si, jak je vysoké. Málem jsem se zabil a pak jsem nemohl vylézt nahoru.

Jak dlouho ti trvá napsat písničku a jak dlouho jsi psal všechny pro své aktuální album?

Miluju skládání písniček a jejich prezentování na pódiu. Když nedodělám písničku hned nebo ten den, tak už ji nedodělám nikdy. Prostě se mi zatmí a píšu a píšu.

Kde vlastně bereš inspiraci pro psaní textů?

To, co zažiju, to napíšu. Neumím si vymýšlet.

Nevyčetl ti někdo, když si napsal do textu něco, co se týkalo jen jeho a tebe?

Ne to se mi nikdy nestalo. Spíš jsem naopak udělal radost, když jsem pro někoho složil písničku.

A už jsi někdy sbalil nějakou holku na to, že jsi pro ni napsal písničku?

A kolik… Ale o tom to není. Baví mě skládat a hrát pak lidem.

S kým bys chtěl jednou natočit duet?

Třeba s Bonem Voxem nebo s Paris Hilton (vtip). Rád bych nazpíval jednu z mých písní s jednou mojí oblíbenou zpěvačkou. Jak se jmenuje, zatím neřeknu, ale schyluje se k tomu.

Jak se vyrovnáváš s negativními stránkami popularity?

Nejsem žádná megahvězda. Třeba jednou budu, ale teď se tak necítím. Je krásné, když si někdo přijde pro podpis nebo pro fotku. Je skvělé vědět, že někoho zajímá, co dělám. Novináři sice občas píšou nesmysly nebo se se mnou chce pořád někdo prát a předvést se před kamarády, ale já s tím nemám problém. Znám to zatím jen z té sympatické stránky. Jsem tady přece jen rok a půl.

Vystupuješ hodně na festivalech. Kolik jsi jich za minulý rok navštívil?

Nevím, kolik bylo festivalů, ale koncertů za minulý rok bylo asi sto dvacet. Bylo to pro mě všechno nové a byl to nejhezčí rok, co jsem zatím zažil. Sbírám zkušenosti a snažím se, co to jde, abych se líbil.

Kolik vystoupení máš v plánu letos?

Netuším, ale i tak to je málo. Nejraději bych hrál každý den dvakrát.

To znamená, že zbytek života odsouváš na vedlejší kolej?

Tohle je můj život!

Archiv, časopis Krásná 2010

Osobnosti a rozhovory
Růžovým sadem Nejkrásnější modré oči Zahradníkův máj - Požehnaný déšť

Žádné komentáře

Přidat komentář