Zpěvy staré Číny

Zpěvy staré Číny

Zpěvy staré Číny

Bohumil Mathesius (1882–1952) přinesl do Čech Zpěv y staré Číny, aniž by
se trápil tím, že jeho překlady jsou (slu šně řečeno) „volné“. Nadchl české
publikum i české básníky (Ja n Skácel např.) a připomněl nám, že země,
jejíž síla je dnes mimořádná, byla mimořádná i v čase, kdy čínskou poezii
ovliv ňovali (mj.) Li Po, Tu Fu a Chan Šan. Mluvíme o čase mezi lety 710 až
760 po K r ist u. Nabízíme vám koláž z příběhů a básní, které nejsou výlučně
Mathesiovy, ale jsou pěkné. Posuďte sami.



Li Po (701-762) si získal zá sluhy o stát a císa řovu přízeň, dokonce byl jmenován dvorním
básníkem. Kvůli intrikám dvořanů se však po čase rozhodl z paláce odejít. Císař
mu tedy daroval zlatou destičku, na níž byl božskou rukou císařskou napsán
tento vzkaz: „Jmenujeme LiPoa bezstarostným básníkem naší říše a tuláckým,
opilým bakalářem. V každém výčepu nechť mu nalijí zdarma a každá pokladna
nechť mu vyplatí tyto sumy: krajský úřad tisíc svazů měďáků, okresní úřad
pětset . Kdokoli z civilních a vojenských hodnostářů, vojáků i prostého lidu se
nebude k němu chovat s povinnou úctou, bude potrestán pro neuposlechnutí
císařského rozkazu…“

(Jaroslav Průšek: O čínském písemnictví a vzdělano sti, Praha 1947)


Volavka stříbřitá
Hladina vodní v dálku rozlitá,
volavka nad ní krouží stříbřitá.
Na hrázi stojím oči rukou stíně.
Dívám se tiše po krajině.

Věčná písmena
V bambusech,
čeřených větrem
před mými okny,
šumí vodopád.
Lupínek květů švestkových
za lupínkem
na sníh –
tak padají má písmena
na papír.
Mandarinek vůně
vyprchá,
jínění v slunci
pohasne –
jen písmena,
jež tady maluji,
jsou věčná.
To vím já:

(Přeložil Bohumil Mathesius)


V obručí poezie
Anna Berkovccová: Vychovatelka profesionálních zahradnic Nejtěžší věcí na světě je znát sebe sama

Žádné komentáře

Přidat komentář