U stolu prezidenta Masaryka

U stolu prezidenta Masaryka

U stolu prezidenta Masaryka

„Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism – materialism je nemyslet a jíst a pít přes míru a proti rozumu,“ řekl TGM.

Výrok prezidenta z Čapkových Hovorů s TGM nebyl pózou, T. G. Masaryk jedl skutečně střídmě a nebyl v jídle vybíravý. „Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Mnoho lidí ale nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena,“ tvrdil už v době, kdy se boubelatá postava považovala za výraz blahobytu.

Škubánky a pohádka mládí
„Chutnou kuchyni prezident Masaryk ale uměl ocenit. Heslo jeho maminky – Vařit s láskou – platilo totiž i pro nejjednodušší jídla. TGM měl rád škubánky, krupicovou kaši, bramboračku a jeho vůbec nejmilejším jídlem byly švestkové knedlíky s mákem,“ upřesňuje Mgr. Magdaléna Mikesková, vedoucí pobočky Muzea T. G. Masaryka v Lánech. Málo se také ví, že TGM byl jedním z prvních, kdo u nás snídali ovesnou kaši. Tento zvyk převzal od své americké manželky Charlotty. „Prezident Masaryk nikdy nekouřil a před padesátkou se stal přísným abstinentem. Stolníci už věděli, že mu při oficiálních přípitcích mají nalít šampaňské, ale smočil jen rty, sklenice zůstala plná,“ upozorňuje dál Mgr. Mikesková.

Vášeň pro kávu
Ale i TGM byl jen člověk, i on měl své slabůstky. V oblasti gastronomie to byla velká vášeň pro černou kávu.
„Na Hradě se tehdy při státních návštěvách pila káva spařovaná. V konvicích ji podávali dva číšníci.
Jeden zakládal šálky, druhý naléval nápoj a nabízel smetanu,“ vysvětluje mistr kuchař Jaroslav Sapík.
TGM měl rád i kávu bílou, s nalámaným rohlíkem ji považoval za svou nejoblíbenější večeři.
Byla ovšem v obráceném gardu – teplé mléko ochucené trochou kávy.

Jako u chudé nevěsty
Po vzniku republiky byl Pražský hrad co do stolního vybavení jako vymetený. Prezidentův stolník Alois Kadlec vzpomínal, že tam zbyla výbava jako pro chudou nevěstu. Vládnoucí Habsburkové totiž na Hradě nesídlili.
Když sem přijeli, obvykle si z vybavení odvezli něco do Vídně. „Návrat TGM do republiky byl přede dveřmi
a my neměli ani pořádný ubrus. Když se daly dohromady příbory, sešlo se jich dvanáct. I talířů bylo jen pár, navíc s rakouským orlíčkem, takže se na ně prostřít nemohlo. Nezbylo než si všecko půjčit z Obecního domu a pražského arcibiskupství,“ píše v pamětech Kadlec. Po příjezdu TGM bylo ve třech salonech připraveno malé občerstvení. Sešli se tu nejen hosté oficiální, ale i nezvaní. A podle toho to i vypadalo. „Nejhůř bylo, když po čaji přišly obložené chlebíčky. Jednomu nechutnala rybička, dalšímu salát, jiný měl námitky proti rajčeti.
A tak cvrnk s tím na zem. Výsledkem bylo, že se pak podlaha musela ohoblovat,“ vzpomíná stolník Kadlec.

Problém se státním znakem
Teprve po příchodu ceremoniáře dr. Gutha-Jarkovského se stolní vybavení na Hradě zlepšilo. Nejprve přišel na řadu porcelán a ubrusy se státním znakem. Jenže Slováci nebyli spokojeni neboť na něm byl jen český lev. Vše se tedy objednalo znovu, tentokrát už s velkým prezidentským znakem. Po nějaké době dostal Hrad moserovské stolní sklo. Nápojový set pro 24 osob se dával na stůl ale jen při významných recepcích. Podle informací z firmy Moser šlo o soubor Copenhagen s kapkovým kalíškem a zlacenými okraji na šestihranné nožce s dýnkem.

Zadělávaná záhada
Na svém sídle v Lánech se prezident Masaryk rád sešel u nedělního oběda s větší společností. Každý host vždy dostal vlastní jídelníček s obrázkem zámku. Na prvním místě bývala často zadělávaná polévka, recept jsme ale nenašli v santnerce ani v kuchařce od Šroubků, neuvádí jej ani paní Rettigová. Záhadu osvětlil až sběratel gastronomických kuriozit dr. Václav Šmíd. „V době prezidenta Masaryka se zadělávanou nazývala každá bílá krémová polévka. Zahušťovala se máslovou jíškou z mouky, proto se jí říkalo bílá. Zadělávaných polévek existovala celá řada, od zeleninových přes drůbeží až po aromatický husí kaldoun se širokými nudlemi,“ uvedl nás do obrazu.

Ze vzpomínek pamětníků

Úcta k chlebu. Prezident Masaryk měl velkou úctu k chlebu. Byl k ní vychován z domova, ještě víc
se prohloubila v krušných dobách jeho kovářského učení a vysokoškolského studia. Chléb, i nedojedený,
byl vždy na zvláštním talířku a vedle odloženého krajíce se nikdy nesměl položit zbytek jiného jídla.

Masarykovo cukroví. Za éry TGM bývalo o Vánocích v Lánech na stole vždy speciální cukroví podle receptu
jeho maminky. Šlo o máslová ořechová kolečka obalovaná v cukru.

Přítel bylinek. TGM byl velký ctitel bylinných čajů. Nechyběly ani při pátečních setkáních s významnými
osobnostmi vědy a umění. Traduje se, že mu k stáru pro posílení organismu namíchala speciální směs
i slavná bába z Tymákova, úspěšná léčitelka Božena Kamenická.

Dírka ve dveřích. T. G. Masaryk měl rád, když stolování probíhalo bez dlouhého čekání na jídlo. Lánští
stolníci si proto udělali do dveří otvor, jímž sledovali situaci. Jak prezident dojedl, hned nesli další chod.
TGM pak dlouho vrtalo hlavou, jak v sousední místnosti vědí, že právě skončil s polévkou.

Kastrůlek pro Černínský palác. V lánských lesích roste dodnes spousta bílých hřibů. U Masaryků milovali
houbovou omáčku. Syn Jan, tehdy tajemník ministra zahraničí Edvarda Beneše, si jí vždy odvážel
do Černínského paláce plný kastrůlek.

Životní styl
Toulavé kmeny súdánského jihu Krásná vzpomínka - Pavel Vrba

Žádné komentáře

Přidat komentář