Tatiana Kovaříková: Černá a bílá

Pomatuji si vás ještě z legendárních Bertramek osmdesátých let. Už tenkrát jste se velmi odlišovala od ostatních tvůrců, a to tam byli ti nejavantgardnější! Jak jste přišla ke své svébytné originalitě?
Na to se tak těžko odpovídá! Jsem zvyklá vyjadřovat se nikoli slovy, ale výtvarnými prostředky, ty mé pocity dokážou reprodukovat daleko lépe. Moje práce se totiž nedá dobře popsat verbálně, je to snad nějaký stav mysli, něco nedefinovatelného. Vycházelo to prostě ze mne a přetrvává to do dneška. Je v tom stálá touha
po vyjádření určité odlišnosti, která je pro mne přirozená a kterou nechci skrývat a přizpůsobovat tomu,
co je žádoucí. Já jsem byla tzv. „jiná“ od malička. Nějak se mi nepodařilo zapadnout a nebýt vidět.
Tak jsem se to snažila obrátit ve svůj prospěch.

Kde jsou zdroje a prapůvod vaší celoživotní fascinace krásným oblečením?
A proč jste si vybrala zrovna módu?
Nejvíc ze všeho mne baví hra s materiály a tvary. Jako malá jsem měla talent na spoustu věcí, ale nemohla jsem dělat všechny. A tak nakonec zvítězil oděv, který asi nejvíc splňoval moji potřebu vyjádřit své odlišení, být jiná nejen uvnitř, ale i vně. A móda je navíc něco, co mi asi nejlíp ze všeho jde! Jsem sice introvert,
ale baví mne společenský život, a to mi taky tahle profese umožňuje. Když se všechny příznivé faktory spojí dohromady a vznikne ten správný impuls, je to nepopsatelně krásné a jde to pak vlastně už samo.
Pak se dostanu do stavu, kdy mám teplé sálající ruce, skrz které to všechno jde, je to úžasný pocit
obrovské síly, neobyčejného daru. Je to talent, který se člověk musí naučit rozvinout a použít.
Ovšem bez náročné práce a hloubkového pochopení by se asi nikdy neprojevil.
Není to tedy úplně automatické, je to obrovská dřina, ale skutečně mne to fascinuje.
Kdyby mne tahle profese tak strašně nebavila, nedělala bych ji.
Vy jste svůj talent rozvíjela nejen praxí, ale i studiem. Po střední oděvní škole a mnoha přehlídkách a výstavách jste studovala scénografii na DAMU. Byl to výraz odklonu od módy a rozhodnutí věnovat se scénickému oděvu?
Vždy mne fascinoval oděv v jakékoli podobě. Současný i historický. Toužila jsem se dostat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na oděvní výtvarnictví. Ale oni mě tam nechtěli. Po čase jsem se tedy rozhodla,
že se zkusím přihlásit na scénický oděv. Jenže v té době nebyl na DAMU otevřený a já jsem se dostala
na scénografii. Po ročním studiu jsem zjistila, že mě to daleko více táhne k současnému oděvu a že scénické architektonické návrhy mi nejsou tak blízké. Tak jsem školu opustila, ale byla jsem vděčná, že jsem to mohla zkusit. Tohle studium mi dalo hodně, získala jsem především širší rozhled a více zkušeností.
Od té doby si čas od času velmi ráda udělám nějaké divadlo nebo film. Ale sama víc tíhnu k módě,
i když kombinace současnosti s historií, nadsázka a hravost jsou pro mne stále velmi přitažlivé.


Co je vlastně pro vás v módě podstatné?
Pro mne je čím dál důležitější konečný uživatel. Ten, kdo mou módu bude nosit. To ale ještě neznamená,
že ty věci jsou usedlé. Naopak! A je to taky o přesně zvolených proporcích, dobrém zpracování,
dokonalém střihu a kvalitním materiálu. Taky o barvách. A hlavně o detailech a celkovém stylu.

Sama nejraději chodíte v černé stejně jako většina návrhářek. Proč?
Já k tmavým barvám inklinuji od malička. Možná i proto, že jsem Štírka…
Pracuji stále s barvami a různými materiály a přitom sama potřebuji být oblečená pohodlně,
univerzálně a zároveň šik – to se od návrhářek čeká, ne? A černá mi toto vše poskytuje.Jakou barevnost nejvíc milujete ve svých návrzích? A jaké kombinace ráda volíte?
Kdyby to bylo jen na mně, udělala bych nejdřív celou kolekci černou – a teprve pak bych totéž dala do barev. Teď jsem ale měla kolekci, která bylá celá bílá a smetanová. Miluji barvy nebarvy, černá a bílá
jsou vlastně stíny. A co se kombinací týče, nejraději mám ty dvě dohromady. Černá s bílou je věčná
a nikdy se nemůže okoukat. Vychází z nich nekonečné množství možností a to mne inspiruje.
Baví mne taky pracovat s červenou, ale i ostatní barvy ráda používám i jako akcenty.

Pracujete nejdřív s kresbou, nebo s materiálem?
Jak kdy. Většinou nejdříve kreslím a potom buď rovnou dělám střih, nebo začínám s aranžováním materiálu na krejčovské panně. Většinou pracuji velmi spontánně. Takže co mi první padne do ruky.
A co mi v ten daný moment právě nejlépe jde.

Jaké materiály nejvíce vyhovují vašemu stylu? Po jakých nejraději saháte a jaké si nikdy nezvolíte?
V současné době jsou čím dál dokonalejší směsové materiály. Některé se blíží přírodním.
Materiál musí být v prvé řadě kvalitní. Ráda užívám splývavé materiály, musí být příjemné a pohodlné.
Sama jsem spolehlivý indikátor kvality. Materiál, který mi na omak nevyhovuje, vyřazuji.
Nejčastěji používám přírodní materiály nebo jejich směsi s novými vlákny - polyester, tactel, metal.
Na zimní kolekci upřednostňuji vlny a v létě třeba viskózy. Při večerních kolekcích užívám chifony či tafty.
Co oblečením vyjadřujete?
Ženskost a ženskou rafinovanost.

Respektujete charakter lidí, pro které navrhujete?
Podřizujete mu své návrhy, nebo je chcete někdy oblečením posunout jinam?
Zkultivovat je – nebo třeba objevit jejich skryté a doposud neobjevené klady a přednosti?
Většinou navrhuji pro lidi, kteří jsou hotové osobnosti, mají názor a většinou přesně vědí, co chtějí.
Nikdy je do ničeho nenutím, nikdy nedělám nic, co by bylo proti nim, vždy vycházím z nich.

Nezahrála jste si někdy přece jenom na Pygmaliona a nevytvořila jste z někoho novou osobnost?
Ano, pokud přijde bezradná žena a neví kudy kam – ale to se v poslední době stává čím dál méně, lidi
se orientují daleko lépe než dříve. A vlastně to, že si mě někdo vybere, znamená, že se v oděvu dost vyzná.

Jak už jste se zmínila, jste Štírka – a to určitě není jednoduché znamení.
Jeho protiklady z něj činí snad nejkomplikovanější úsek celého zvěrokruhu. Jste pravý Štír?
Já jsem se narodila první den Štíra, takže mám v sobě i něco malinko z Vah, navíc mám ascendent v Býku a podle čínského horoskopu jsem ohnivý Kůň – to víte, že holčičky v tomhle roce zrozené v Číně kdysi topili, protože to byla pohroma pro rodinu? Takže nejsem úplně typický Štír. Mám od všeho trochu.
Jsem velmi citlivá. Nechám se spoutat, teprve když chci. Moje oblíbená černobílá kombinace se projevuje i v tendenci vidět vše černobíle – chce to hodně sebepoznání, aby s tím člověk uměl zacházet. Aby mohl ovlivnit, jakým směrem se má ubírat. Záleží na tom, na jakou stranu se přikloní, zda ke světlu nebo ke tmě, k pozitivnímu či negativnímu. Jsem zvyklá jít svojí cestou, jsem velmi cílevědomá a docílím většinou toho, čeho chci dosáhnout – nikdy ale přes mrtvoly, spíše něžně. Myslím si o sobě, že nejsem zlý člověk.Tak to potvrzuji, to určitě nejste, vaši cestu vidím plnou světla a pozitivní energie – možná proto pro své oblečení volíte černou barvu, je to nejspíš touha po harmonii, vyvažování bílých pozitiv černým negativem. Bez čeho byste nedokázala existovat?
Neumím si představit život bez svého čtrnáctiletého syna Maxe a bez své práce. Jsem opravdu fixovaná
na své dítě. Max pro mne znamená strašně hodně. Máme otevřený vztah a můžeme spolu o všem mluvit
– je důležité s dětmi komunikovat, mají pak možnost vytvořit si osobní náhled na věc, na svět.
Ale nejdůležitější je láska – ale o tom radši nemluvím, to je tak silné a tak samozřejmé!

Kde na to všechno čerpáte energii, kde dobíjíte svoje baterky? Jak relaxujete?
Mám několik způsobů. Velmi mi pomáhá cestování a změna prostředí.
Taky chodím ráda do Sabai na thajské relaxační masáže. A když už opravdu nemůžu,
tak mne z toho dostane nedělání a spánek.

 Máte nějaké speciální výživové a pohybové systémy?
Dá se říct, že jsem taková poživačná Táňa. Musím se krotit, i když nejraději bych se v ničem neomezovala,
ale musím. Kdo by potom za mě tahal po světě zátěž přebytečných kil? Tak jsem v létě začala s dělenou stravou a cvičením. Zhubla jsem o šest kilo, která jsem předtím přibrala po rodinné tragédii, a jsem zvědavá, zda to vydržím. Teď to už jde, teď už mám dobré období a zvládám to.
S velkou radostí a pýchou si odřeknu dortíček!

Jak si představujete ideální svět?
Jako procházku překrásnou rozkvetlou zahradou, kde se na mne všichni usmívají a já na ně.

www.tatiana.cz