První záchytná protialkoholní stanice na světě

V roce 1948 založil protialkoholní oddělení psychiatrické kliniky nemocnice U Apolináře v Praze a v roce 1951 první záchytnou protialkoholní stanici na světě český psychiatr Jaroslav Skála.

Narodil se 25. května 1916 v Plzni. Po maturitě v roce 1935 pokračoval ve studiu na lékařské fakultě v Praze a zároveň na Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939, avšak studia medicíny již nestihl dokončit kvůli uzavření českých vysokých škol německými okupanty. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku a gymnáziu v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Zajímala jej interna, ale své první místo sehnal na psychiatrické klinice. Ta jej vyslala na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, která předznamenala další životní dráhu Jaroslava Skály. Tři roky po válce již na psychiatrii otevřel první moderní protialkoholní oddělení, které sám vedl až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Je zajímavé, že první
léčebna na našem území vznikla už roku 1909 v Kunčicích na Moravě. Vedl ji páter Konařík. Tentýž člověk posléze vedl v letech 1922–1923 podobnou léčebnu v Tuchlově u Teplic. Jaroslav Skála se pokládal za následovníka pátera Konaříka, ale měl rozdílný vztah k pacientům. U Jaroslava Skály to nebyla jen čistá křesťanská láska, ale láska vyžadující. Heslem bylo: „Dáváme, ale vyžadujeme.“ Jaroslav Skála byl pověstný svým přísným polovojenským režimem pro pacienty. Ti jej však spolu se Skálovými spolupracovníky chovali ve velké úctě, i když jej nazývali nadějí a postrachem českých alkoholiků.



V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – první zařízení svého druhu na světě. Zpočátku zde uplatňoval svérázný režim, kdy se o nově příchozí pacienty záchytky v rámci terapie byli nuceni starat pacienti protialkoholního oddělení, aby měli na očích, jak to vypadá, když opilý přichází do styku se svým okolím. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách.

Sepsal přes 140 odborných publikací. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci. Kromě alkohologie se zabýval i psychoterapií, kterou označoval za svoje hobby. Velkou roli v jeho životě hrál sport. Ve svých dvanácti letech vstoupil do Sokola a od roku 1932 se zúčastnil všech sletů a spartakiád. I ve svých léčebných metodách užíval sportu. Za jeho celoživotní dílo mu prezident Václav Havel udělil v roce 2002 medaili Za zásluhy II. stupně. Zemřel doma přirozenou smrtí ve věku 91 let 26. listopadu 2007 v Praze.