Osobní věci Bohumila Hrabala
Mou velkou literární láskou je Bohumil Hrabal a možná i díky němu mám tak ráda staré časy první republiky.
Před více než dvaceti lety jsme v malostranském Rubínu nazkoušeli Hrabalovy Postřižiny.
Jeho temperamentní maminku Maryšku skvěle hrála Zdena Hadrbolcová, já jsem hrála strýce Pepina
a byla to má nejmilejší role. Lezly jsme spolu na komín, postavený ze železných barelů, a dívaly se na krajinu, na městečko Nymburk, na pivovar, kde byl jeho tatínek správcem…
To krasosmutné vzpomínání na dětství a na časy, kdy se všechno zkracovalo – sukně, vlasy i vzdálenosti
mezi lidmi – mě tak okouzlilo a poznamenalo, že dodnes umím celé odstavce z knížky i z představení zpaměti. K Hrabalovým textům se ráda vracím i ve svých obrázcích. Když jsem v pořadu Domácí štěstí
v České televizi točila díl o Bohumilu Hrabalovi, setkala jsem se i s jeho švagrovou paní Dagmarou,
která mi věnovala do mé sbírky Bohumilovy dětské botičky a kabinetní portrét jeho matky Marie,
která byla opravdu velmi krásná. A obří klobouk na její hlavě byl uměleckým dílem.
Dostala jsem i modrou vyšívanou zástěrku a glazé rukavičky paní Hrabalové.
Ten dojemný stařeček na fotografii, kterého vede za ruku švihácký Bohumil Hrabal, je skutečný strýc Pepin, pábitel, obdivovatel života a krasavic. Ten Pepin, který tak radostně a hlasitě vyprávěl tragikomické historky
z časů, kdy svět byl přívětivější a poetičtější, než je ten náš. Alespoň s odstupem let to tak vypadá…
