Úvod Magazín O rybě a motýlovi

O rybě a motýlovi

Jeho tvář se mihla za okénkem odjíždějícího autobusu.
V posledním okamžiku jste o sebe stačili zavadit koutkem oka a v tom pohledu bylo všechno. Snažili jste se stát příště týden ve stejnou hodinu na stejném místě, ale marně.
Už nikdy jste ho nepotkali, a tak jste na něj zapomněli.

Nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout je – neusilovat o to. A tak se po delším čase stalo, že jste na něj zcela náhodou nečekaně narazili. Pak ať někdo tvrdí, že osud neexistuje.
Svět je tak neskutečně malý, až z toho někdy zamrazí. 

Tentokrát už jste nenechali nic náhodě a vyšli mu v ústrety. Potěšilo vás, že totéž udělal i on. Že by konečně ten pravý? Jenže sny jsou od toho, aby se snily, a realita je zkrátka realita. Domluvili jste si první rande. Přišel v náladě. Pomysleli jste si – dobrá, možná měl trému a posilnil se na kuráž. I to se dá pochopit. Že pak celý večer mlel jedno a to samé, říhal nahlas, o dalších tělesných zvucích ani nemluvě, jste vnímali jako nehoráznou neomalenost. Nicméně to v globále působilo celkem roztomile. Po schůzkách s nedomrlými usrkávači zeleného čaje s upjatými gesty a hysterickým podtextem v hlase naproti vám seděl konečně chlap! Chlap se vším všudy! Jen namísto potu voněl dráždivým parfémem, používal obhroublý slovník, měl tři dny neholenou tvář, za každým druhým slovem říkal „vole“ a do toho všeho mu z očí jiskřila zranitelná něžnost. Po cestě domů vás zatáhl do prvního tmavého kouta, aby vás vášnivě políbil. Už tři hodiny předtím jste byli skálopevně přesvědčeni, že než tohle animální stvoření, které se netají tím, že žije dneškem, přestože váš život je souvislé trauma z minulosti a strach z budoucnosti, tak raději nic. Jenže na druhou stranu vás ta živočišnost, nezodpovědnost, svobodomyslnost a naprostá prvoplánovost jeho počínání něčím dráždila a přitahovala.
Domluvili jste si druhé rande, na které přišel střízlivý. Záhy jste zjistili, že je to stále on, jen s méně agresivními gesty. Tentokrát jste si náladu upravili společně. Pak se rozhodl, že vás doprovodí domů, a bylo zaděláno na malér. Zůstal přes noc, a i když nedošlo skoro k ničemu, rozhodně jste vedle sebe neleželi jako nebožtíci na krchově. Objímat hřejivou chlapskou hruď, položit na ni hlavu a slyšet tep pulzujícího srdce, nechat se hladit ve vlasech a posléze ucítit jemný dotek jeho rtů na svém spánku, to by po tolika měsících „samotování“ (rozumějte – milování se sám se sebou) povalilo Máchu i s podstavcem. Dostal se vám pod kůži i přesto, že jste s ním rezolutně odmítali počítat do budoucna. O to více jste pro něj však byli přitažliví i vy, neboť, jak známo, nezájem budí zájem.
Uvědomovali jste si, že všechno, co vám může dát, je jen jedna nemalá starost do života. Že mu nemůžete věřit ani pozdrav. Že nevíte dne ani hodiny, kdy zneužije vaší dobroty. Jenže pak opětovně vstupoval do vašeho soukromí dveřmi, které jste mu sami otevírali, a působil jako ptáče, které spíš než vylétlo, bylo z hnízda vypuzeno. Chladem třesoucími se rty vám dal tu nejžhavější pusu na uvítanou. Podíval se na vás svýma hlubokýma mandlovýma očima, a když si konečně sundal tu frajerskou koženou bundičku, objal vás svými silnými pažemi a zabořil hlavu do vašeho ramene. V tu chvíli poztrácely všechny vaše destruktivní argumenty na síle.
Sedíte vedle něj a víte, že vaše oči jsou z něj paf. Přes uši k vašim mozkovým závitům pronikají jeho podivně formulované názory na svět, které se nezměnily od chvíle, kdy jste s ním debatovali poprvé. Neustále mu chodí nějaké zprávy na mobil. Mohli byste si je přečíst, až bude ve vaně, ale nechcete. Bojíte se, že byste v nich našli přesně to, co předpokládáte.
Nevidíte s ním dál než do zítřejšího rána a jeho teorie „Teď je nám spolu dobře, tak proč to měnit?“ vám přijde zcestná. Jenže na druhou stranu, nikdo vám nezaručí, že bude ještě nějaké zítra, tak proč nežít právě touto chvílí?
Kdesi jsem četl, že motýl a ryba se mohou milovat. Kde ale spolu budou žít?
Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude u mě doma!

Pel-mel
Zločiny proti kráse Zahradníkův leden