Nejtěžší věcí na světě je znát sebe sama

Nejtěžší věcí na světě je znát sebe sama

Nejtěžší věcí na světě je znát sebe sama

Dodnes se nepodařilo vysvětlit naprosto záhadný fakt: jak je možné, že kolem roku 600 před naším letopočtem se rodily na různých místech této planety nejvýraznější filozofické osobnosti, které změnily myšlení světa? Toto období by se dalo nazvat „osou světových dějin“. U zrodu duchovních převratů v Číně byl Lao-c’ (609–517 př.n. l.), vzápětí tam začal působit i Konfucius – Kchung-c’. V Indii v téže době založil džinismus Mahávíra (asi 599–527). Buddha se narodil asi roku 563 př. n. l. Okolo roku 600 se v Jeruzalémě objevil biblický prorok Jeremiáš a v Babylóně o pár desítek let později zas Ezechiel. I Zarathuštra, zakladatel starého perského náboženství, se zjevil v tomto dějinném zlomu.

Ale časové prvenství nelze upřít starým Řekům. První z tzv. „milétských přírodních filozofů“, který byl ještě donedávna pokládán za praotce antické a moderní filozofie, Thales, se narodil asi roku 640 př. n. l. Stejně jako on, i filozofové Anaximandros (611–549 př. n. l.) a Anaximenés, hledali „pralátku“, jakýsi látkově pojatý praprincip, kterým se snažili vysvětlit vznik všeho jsoucna a rozmanitost všech jevů. Thales se domníval, že pralátkou, ze které všechno vzešlo, je voda, kdežto Anaximenés prohlašoval, že pralátkou je vzduch. Všichni tři pocházeli z významného rušného obchodního přístavu Milétu, který ležel na pobřeží západního okraje Malé Asie, u Egejského moře. Iónové – nejgeniálnější řecký kmen – v této oblasti založili dvanáct tenkrát velice prosperujících měst, z nichž byl právě Milét nejbohatší. Se zbožím se tak dostávaly po moři i po souši k Řekům vědomosti z Východu, střetávali se tu lidé různých národností, jazyků i náboženství.

A zrodila se tady řecká věda a filozofie. Thales byl původně kupec, který sjezdil kus světa a procestoval i celý Egypt. Byl také státníkem a přírodovědcem, dokázal předpovědět zatmění Slunce, vyznal se v magnetismu a matematice (jedna z pouček je po něm pojmenována) a vypočítal výšku egyptských pyramid tím, že změřil jejich stín a porovnal ho se stínem tyče měřeným ve stejné době. Staří Řekové ho pokládali za největšího ze sedmera mudrců světa. Na otázku, co je nejobtížnější ze všech věcí, odpověděl: „Znát sebe sama.“ Co je nejsnadnější? „Poradit druhým.“ Co je bůh? „To, co nemá ani počátek, ani konec.“ A jak lze žít v dokonalém soula du se ctností? „Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme u druhých.“Dalším zakladatelem řecké vědy a filozofie byl Pythagoras (580–500 př. n. l.), přezdívaný „otec čísel“. Když ho žáci nazývali „sofos“ (mudrc), řekl jim, aby mu raději říkali „filosofos“ (milovník moudrosti). Jeho jméno známe už ze školy díky slavné Pythagorově větě. Pro Pythagora ale byla matematika středem jeho filozofie – vidí v číslech stavební prvky a tajemství světa a přikládá jim mystický význam. I v hudbě objevil číselné vztahy: přišel na vztah mezi délkou struny a tóny stupnice. Poloviční struna zní o oktávu výš, třípětinová o kvintu atd. Hudební harmonii nalézá i ve vesmíru – a byl první, kdo vesmír nazval „kosmos“. Po dlouholetém cestování Orientem a Egyptem se stal učitelem a založil uzavřené tajuplné společenství v Krotónu. Pythagorovy náboženské a mystické ideje, které tam učil, byly pravděpodobně východníhopůvodu: jeho víra ve stěhování duší, v procesy očišťování v nových vtěleních, zákaz zabíjení a pojídání zvířat je podobná indické nauce. I zdrženlivý a velice skromný život všech příslušníků tohoto tajného spolku vypovídá o indických inspiracích.

Mezi pythagorejce byly přijímány i ženy, které se pětiletým studiem při zachování nejpřísnější mlčenlivosti vzdělávaly jako muži, ale zároveň byly vedeny i k tradičním ženským dovednostem. Tyto „pythagorejské ženy“ byly prý uctívány a uznávány jako to nejlepší ženského rodu, co se kdy v Řecku zrodilo. Aristokratické tendence pythagorejců časem vyúsťující v pokus zasáhnout i do politiky však vyvolaly nepřátelství, které –podle jedné verze – skončilo vypálením jejich centra v Krotónu. Pravděpodobně při něm zahynul i sám Pythagoras. Vliv jeho učení ale pokračoval dál, přežíval v novoplatónismu a renesanci, inspirovali se jím Giordano Bruno, Johannes Kepler a jiní. Zasahuje až do současnosti, často ve fantazijních podobách. Není divu: legendy připisují Pythagorovi zázraky…

Thales:
Dobrý vládce je nejvíce slavný tehdy, spořádáli své poddané tak, aby se báli ne jeho, ale o něj.

Neber od otce, co je špatné.



Pythagoras:
Filozofové jsou lovci pravdy.

Snažte se ovládat čtyři věci: žaludek, spánek, sex a prchlivost.

Úlohou výchovy je probudit v člověku génia.

Zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou.

Mlč, anebo řekni něco, co je lepší než mlčení.

Bohové dali člověku dvě ruce proto, aby je neobtěžoval s každou maličkostí.

Poznáš, že lidé sami si působí všechny strasti.

Zvíš, že zlo, jež lidi sžírá, ovocem je jejich volby a že hledají, ubožáci, mimo sebe blaho,
jehož pramen nosí v sobě.


Zpěvy staré Číny Kostel sv. Mikuláše

Žádné komentáře

Přidat komentář