Nejsem zelí, když sním zelí aneb "Nejdřív to musíš mít v hlavě"

Nejsem zelí, když sním zelí aneb "Nejdřív to musíš mít v hlavě"

Nejsem zelí, když sním zelí aneb "Nejdřív to musíš mít v hlavě"

Není lehké být makrobiotikem! Chci-li totiž dosáhnout oněch neuvěřitelných výsledků začínajících pročištěním, pokračujících hloubkovou regenerací a uzdravením s následným viditelným i cítěným omlazením, výsledků velkolepě vrcholících otevřeným vědomím, srovnatelným se stavem po požití některých drog (ovšem bez jejich destruktivních účinků), úžasným stavem vnitřní vyrovnanosti, blaženosti a nebývalé síly tělesné i duševní – musím pro to hodně udělat.

Opravdu hodně. Ale stojí to za to! První tři měsíce bývají nejtěžší. Záleží na stupni znečištění organismu a stavu chronických chorob, takže v podstatě čím později začnu, tím horší jsou začátky. Je-li vám víc než čtyřicet, raději už nezačínejte s ostrou makrobiotikou, prudké pročišťování může být nebezpečné, zažila jsem to na vlastní kůži a popsala v minulém čísle. Jsou ovšem i pomalejší a bohužel už ne tak oslnivé postupy: prostě se makrobiotické potraviny a systémy včleňují do běžné stravy po malých dávkách, velice opatrně. A s tím pod odborným vedením může začít kdokoli v každém věku.

Jde o víc!

Úplně nejdřív je ale třeba pochopit, o co vůbec jde. Jak říká moje americká kamarádka Dana: Nejdřív to musíš mít v hlavě!

Určitě nejde o další z přiblblých diet, které mi pomohou „zaručeně“ zhubnout. Tlustý sice makrobiotickým stylem života zhubne, hubený ale ztloustne, prostě každý se dostane do svého optimálního stavu – za podmínek, že dodrží všechny zásady. Zhubnutí je ale jen průvodní jev celkových hloubkových změn a rozhodně ne nejdůležitější. Jde o víc!

Makrobiotika je životní styl, zasahující do každé oblasti.

Makrobiotika je životní filozofie, vycházející z taoismu a japonských tradic. Taoismus zná tajemství věčného mládí. Zná tajemství nesmrtelnosti! Tajemství vesmírných energií, vesmírných zákonů. Nejen to. Umí s nimi zacházet tak, aby to co nejvíc prospělo člověku, přírodě, planetě, vesmíru, všem.

Zní to nadneseně. Jenže ten, kdo má dlouholeté zkušenosti v téhle oblasti, to může potvrdit vlastními zážitky. Ze zdánlivých frází je všední každodenní realita. Prostě jsem se uzdravila. Omládla jsem a nestárnu už dost dlouho. Mám spousty energie. Skvělou náladu s minimálními výkyvy. Otevřelo se mi skutečně vědomí, naučila jsem se zacházet s energiemi a umocnila svůj duševní potenciál.

Testy inteligence jsem dělala bezchybně a stala jsem se členkou Mensy, světové organizace lidí s nejvyšším IQ na světě. Vystudovala jsem v posledních deseti letech několik vysokých škol. Rozdávám lásku svým nejbližším – a nejen jim – a oni mi ji oplácejí. Jsem šťastná, klidná, vyrovnaná a hledím každému zpříma do očí. Moje aura prý měří 35 mvprůměru a je bílá se zlatými a blankytnými plamínky. Přeje mi štěstí a plní se mi přání.

Mohla bych pokračovat, ale nechci, aby mé suché konstatování znělo jako maniacké výlevy. Přejdu raději k podstatám.

Jin jang

Tak těžké téma pro člověka s evropským myšlením a cítěním! Ale bez jeho pochopení nelze dělat makrobiotiku. Na svých přednáškách jsem obvykle začínala vysvětlovat jin jang jasným faktem: ve všem a v každém je dobro i zlo, pozitivno i negativno, světlo i tma, teplo i zima. I nejhorší člověk má v sobě aspoň kousíček dobra. I ten nejkvalitnější zná svá vnitřní negativa. I v nejhlubší tmě je malinký paprsek světla a v nejjasnějším světle je vždy i temný stín.

Dobro, pozitivno, světlo a teplo jsou jang, mužský element. To druhé je jin, protipól jangu, ženský element. Ve všem, úplně ve všem hmotném i duchovním jsou jin i jang v různých proporcích. Podaří-li se docílit poměru jinu ku jangu 50:50, nastává vyváženost, stav dokonalé harmonie, optimální funkce všeho, projevující se u člověka pocitem blaha, nebývalé energie, zdraví, štěstí...

Jenže na tomhle světě neexistuje nic absolutně dokonalého. Neexistuje ani dokonalá vyváženost mezi jinem a jangem. Makrobiotika o ni ale usiluje, i když jí asi nikdy nedosáhne. Stačí se jí alespoň přiblížit, už to je fantastické! Kdyby se to povedlo, kdyby se všechno dělalo přesně s mírou („všeho s mírou“ je základ taoistické filozofie, ze které makrobiotika vychází – ale je to i známé české přísloví, že?), stárli bychom daleko pomaleji, velice dlouho bychom zůstávali mladí a dožívali bychom se ve zdraví, síle a duševní svěžesti metuzalémského věku. Možná že někde žijí giganti, kterým se to povedlo – třeba je známe? Třeba se ale skrývají před světem? Nebo si třeba vytvořili svoji vlastní enklávu, své Šangrí-la nesmrtelnosti?

Základ filozofie jin jang

Všechny věci ve vesmíru jsou ve stavu neustálé proměny. Z jednoty se zrodila podvojnost a podvojnost dala vznik všem stvořením.

  • Jin se mění v jang.
  • Jang se mění v jin.
  • Jin a jang jsou relativní, nejsou absolutní.

Řád vesmíru se řídí sedmi zákony:

  • všechny věci jsou diferenciací jednoho jediného nekonečna;
  • vše se mění;
  • protiklady se doplňují;
  • nic není totožné s jinou věcí či jevem;
  • co má přední stranu, má i stranu zadní;
  • čím větší je přední strana, tím větší je i strana zadní;
  • co má začátek, má i konec.

Pravidla jednotného principu:

  • jin a jang společně vytvářejí všechnu energii a všechny jevy;
  • jin je odstředivé, jang je dostředivé;
  • jin přitahuje jang, jang přitahuje jin;
  • velké jin přitahuje malé jang, velké jang přitahuje malé jin;
  • jin odpuzuje jin, jang odpuzuje jang;
  • všechny jevy jsou pomíjející, tedy i jang a jin stále mění svůj poměr;
  • nic není bezvýhradně jin nebo jen jang, každá věc i jev obsahuje obojí;
  • v největším extrému velké jin přechází v jang a velké jang přechází v jin.

Archiv, časopis Krásná, 2005

Hubneme s Krásnou
Živí mě básně Čínský kalendář - charakteristika zvířat

Žádné komentáře

Přidat komentář