Monika Drápalová a její ateliér Modrá v Praze a v Lyonu

Monika Drápalová a její ateliér Modrá v Praze a v Lyonu

Monika Drápalová a její ateliér Modrá v Praze a v Lyonu

Když jsem ji viděla poprvé loni na podzim, šťastně zářila po velice úspěšné přehlídce
na Prague Fashion Week v Mánesu. Usměvavá, milá a čistá Panna Monika ve vysokém stupni těhotenství, obklopená nadšenými příznivci, tedy hlavně příznivkyněmi,
deroucími se vehementně o její přízeň. Málem jsem se k ní ani nedostala.
Podařilo se mi až za dost dlouho překřičet méně hlasité obdivovatelky.
Měla jsem štěstí, s rozhovorem pro Krásnou paní souhlasila bez váhání.

Tolik úspěchů, že nestačím žasnout! Řekněte mi, jak se vám to všechno mohlo povést? Jak jste se dostala do tak závratných výšin vlastně ještě jako mladinká studentka?
Je to záležitost talentu, který jste dokázala správně uchopit a rozvinout,
nebo je to díky štěstí a šťastným náhodám?

Je to asi přístupem k životu. Víte, já moc neplánuji, spíše nechávám věci běžet a reaguji na příležitosti,
které potkávám. Mě prostě baví zkoušet stále nové věci. Jsem duší dobrodruh, a tak se pouštím i do zdánlivě nevyšlapaných cest, které jsou pro ostatní možná nepohodlné, ale pro mě jsou výzvou.

Jste dítě Štěstěny už od narození?
Dostala jste do vínku od svých sudiček či dobrých vil něco naprosto mimořádného
– nebo jste si to musela sama vytvořit podle svých nejkrásnějších a nejrůžovějších snů?

Milovala jsem kreslení, oblečení a obrázkové módní časopisy už od základní školy.
Představu jsem o tom ale konkrétní neměla, jen jsem si stále něco kreslila.
Tak mě rodiče přihlásili na výtvarnou přípravku a potom už bylo jednoduché rozhodnout se o střední škole
– zvítězila textilní průmyslovka a tam to všechno začalo.

To vše vypadá na to, že se i tentokrát astrologové strefili!
Jako Panna jste mimořádně pracovitá, máte potřebu dotahovat všechny záležitosti
až do úspěšného konce a jste velice precizní. Kromě jiného jste i hodně skromná.
Je to tak? Poznáváte se v tomto zemském znamení?

Určitě. Mám jeho kladné, ale i zápornější vlastnosti.
Například kritičnost a neustálá touha po dokonalosti nás Panny sice žene kupředu, ale pro okolí je to asi náročné. Dovedete si představit třeba takovou přípravu kolekce před přehlídkou?

Ale výsledky skutečně stojí za to! Vaše kolekce se prezentují na světových molech,
jste jedna z mála českých oděvních tvůrců, kteří mají v zahraničí své stabilní pozice a jsou tam dlouhodobě úspěšní. Je těžké vybudovat si takový status a udržet si ho?

Status, to je snad silné slovo, na to se rozhodně necítím…
Pro mě je důležité pracovat v širším záběru a neztratit kontakt se zahraničím, protože to mi dává pocit svobody. Už na škole jsem se účastnila různých studentských mezinárodních soutěží a brzy jsem zjistila,
že neexistuje žádný rozdíl mezi začínajícím návrhářem u nás a v zahraničí.
Co do vzdělání je naopak naše umprumka mnohem výtvarnější než jiné školy.
Co chybí, je však následné získávání zkušeností a uplatnění.
Ve světě máte možnost začít stáží u módních zavedených značek,
a pokud máte dostatek talentu a štěstí, dostanete se dál.
U nás tyto možnosti nejsou.

Jaké byly začátky vašeho zahraničního působení?

V roce 2001 jsem měla příležitost prezentovat svoji kolekci spolu s Liběnou Rochovou ve francouzském Lyonu. Přehlídka byla úspěšná a dostala jsem nabídku otevřít si ateliér v pasáži Thiaffait,
kde vznikalo v té době jakési centrum mladých návrhářů. Nejdříve mi to přišlo nereálné,
ale nechala jsem se přesvědčit, a i když jsem neznala jazyk, pustila jsem se do toho.
Francouzi mi hodně pomohli, získala jsem podporu jedné módní značky,
v jejímž butiku jsem prodala první kolekci. A potom jsem odjela na veletrh do Paříže,
kde jsem udělala první velkou objednávku do butiků.

Jak se vám spolupracuje s francouzskými tvůrci?

S Francouzi si brzy zvyknete, že na všechno je spousta času,
že stejně důležité jako práce je dát si dobrý oběd, dezert a kávu a že vše je nutné nejdříve pořádně probrat. Jejich životní styl je nakažlivý a velmi dobře se na něj zvyká.

Kde se vám nejvíce líbilo a kde byste případně chtěla žít a tvořit?

Pro mě je důležité cestování. Když se mi někde hodně líbí, představuji si, že bych tam žila,
vybírám si dům na nejkrásnějším místě a propadám snění…
Ale člověk si brzy uvědomí, že důležité je spíše, kde máte domov. A ten já mám stále v Čechách.

Čechy krásné, Čechy mé!
Liší se nějak to, co připravujete do zahraničí, od toho, co chystáte pro české publikum?

Neliší. Navrhuji pouze jednu kolekci, rozdíl je v tom, že na prodej jde pouze do zahraničí.
V Čechách butik nemám a zatím tady nejsou nákupčí, kteří by měli zájem o českou módu.

Škoda. Ale snad se to zlepší. Tvoříte raději modely pro přehlídky,
nebo vám záleží víc na individuálních návrzích pro různé osobnosti?

Individuální návrhy jsou zajímavé tím, že se zabýváte povahou a charakterem zákazníka a snažíte se vše zhmotnit v návrhu, aby výsledek byl harmonický a přirozený. Když se to povede, mám z toho radost.
Nejvíc mě ale baví tvorba přehlídkových kolekcí, kde máte volnost a můžete ukázat vlastní názor a podpořit ho všemi prostředky, hudbou, modelkami, světly. Ale přehlídky jsou taková třešnička na dortu, nezapomínejte, že přehlídky se dělají jako propagace kolekcí, které jdou následně do prodeje.
Myslím, že u nás se stále dobře nerozumí pojmu módní přehlídka a lidé je považují spíše za kulturní záležitost, nechápou, že pro návrháře tím práce zdaleka nekončí. Ve světě je to ale profesní záležitost,
na kterou nemá široká veřejnost vůbec přístup.

Dokážete poznat charakter člověka podle toho, co má na sobě? Dělají šaty člověka?
Nebo spíše člověk šaty?

Já myslím, že podle oblečení toho hodně o člověku poznám.
Rozhodně si ho dokážu zařadit, je to asi profesionální deformace. Možná to bude znít od módní návrhářky divně, ale pro mě platí, že člověk dělá šaty. Osobnímu kouzlu a šarmu se nic nevyrovná.

Ale vhodný oděv to určitě dokáže podtrhnout. Co oblečením vyjadřujete?

Svůj pohled na svět. Vše kolem sebe zpracovávám podle vlastního cítění a snažím se najít styl,
který charakterizuje můj přístup k životu.

Respektujete aktuální módní styly, nebo posloucháte svůj vnitřní hlas
bez ohledu na módu?

Módní trendy vznikají jako aktuální odraz doby, proto je nelze přehlížet.
Nejvíce mě těší, když se shodují s mými nápady. Ale za nejdůležitější samozřejmě považuji
poslouchat svůj vnitřní hlas. Jen tím, že je váš pohled jedinečný a váš, můžete v módě zaujmout.

Tak to zaručeně umíte, zaujala jste i Paříž. Jaké byly vaše největší úspěchy,
čeho si nejvíce vážíte?

To je těžká otázka. V každém období v mém životě přišel okamžik, který pro mě znamenal nejvíc a posunul mě dál. Ale teď za svůj největší úspěch považuji to, že jsem byla schopna zastavit se
a udělat si čas na mateřství. Už jsem myslela, že se k tomu snad nikdy nedopracuju.

To je obrovský úspěch, blahopřeji k nádherné zdravé holčičce Emmě.
Dál se ale věnujete své profesi a zvládáte přitom úspěšně i své rodičovské povinnosti.
Co nového pro nás chystáte?

Vzhledem k velké změně ve svém životě teď budu muset ubrat plyn,
ale na podzim už se chystám na další kolekci.

Monika Drápalová se narodila 8. 9. 1970 ve znamení Panny.
Roku 1995 úspěšně absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér oděvní tvorby,
v letech 1992–1994 zvládla navíc mimořádné studium na DAMU, obor alternativní divadlo, a vytvořila kostýmy pro film režiséra Vladimíra Michálka Amerika. Ještě během studia dostala cenu novinářů a cenu publika na mezinárodní soutěži v Lucembursku a získala národní cenu Jeunes Créateurs de Mode v Paříži.
Po UMPRUM odjela na stáž do Anglie, do Nottinghamského módního ateliéru. V roce 1998 otevřela v Praze autorské studio Ateliér Modrá a začala s tvorbou kolekcí Pret-a-Porter a zakázkových modelů,
navrhuje také kostýmy pro přední zpěvačky a herečky. O rok později získala prestižní titul Výtvarník sezony na mezinárodním veletrhu módy Styl v Brně, další rok obdržela 1. cenu za Kolekci 2000 v soutěži Camif.
Roku 2001 přijala nabídku z francouzské asociace Village des Createurs a předvedla svoji autorskou módní přehlídku v Musée des Tissus v Lyonu, kde následně v Passage Thiaffait otevřela svůj druhý ateliér Modrá.
V letech 2001–2003 se zúčastňovala módního veletrhu Pret-a-Porter v Paříži a své modely distribuovala
do Japonska, USA, Libanonu, Francie, Belgie, Anglie, Itálie a Nizozemska. Od roku 2003 do roku 2005 byla módní ředitelkou značky Korloff Couture Paris a podařilo se jí stát se historicky první českou návrhářkou, která vytvořila svou kolekci haute couture v centru světové módy v Paříži. Roku 2004 jí byla udělena 1. cena
v soutěži obchodního domu Printemps, Lyon a v Praze na Prague Fashion Week se stala podruhé nositelkou titulu Výtvarník sezony. Má za sebou mnoho realizací kostýmů pro film, divadlo, videoklipy a reklamní kampaně, navrhovala i taláry pro brněnskou AVU a jiné tematicky zaměřené oblečení.
Svými pracemi je zastoupena ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Má pětiměsíční dceru Emmu.

Osobnosti a rozhovory Umění a architektura
Zpívejte s Paulem McCartneym Hruška

Žádné komentáře

Přidat komentář