Mládí? No a co!
Dnes bych ráda vzpomněla na úplné začátky předvádění a na tři své milé kolegyně. Psal se rok 1959 a v té době „kralovaly“ na módních prknech hvězdy jako Ida Zázvorková, Nany Pitašová, Míla Šnejdárková – ale ty nás, mladé začátečnice, neměly moc rády. Jen Zdenička Horová k nám byla vstřícná a nebrala nás jako vetřelce. Pamatovala jsem si to, a když po letech přicházely i mezi nás nové, mladší adeptky módy, ráda jsem se jich ujala a poradila jim v jejich začátcích.
První z mých pozdějších kamarádek je Hana Šilhánková, s níž jsme se seznámily na konkursu asi šesti set manekýnek v ÚBOK, který jsme vyhrály. Dlouho jsme ale neměly práci, a tak jsme společně obcházely v Praze místa, kde se filmovalo, a přivydělávaly jsme si jako kompars. Platili hotově, bývalo to obvykle 30 a za epizodní roličku asi 60 korun. Pamatuji si dokonce, že nám jednou chybělo deset haléřů na rohlík a my jsme měly pořádný hlad.
Nakonec jsme ten kýžený desetník našly aorohlík se sestersky rozdělily. Když jsme konečně začaly předvádět, vzpomínaly jsme na tuto epizodu s úsměvem. Nikdy nezapomenu, jak mě na jednom zájezdu do Gruzie u města Tbilisi na břehu jezera, kde jsme byli na výletě, Hanka zachránila před uštknutím jedovaté zmije.
Dnes se vidíme málokdy, ale vím, že už je babičkou, stále je prý krásná paní a věnuje se rodině své dcery a duchovnímu životu.
Druhá, tehdy mladičká dívka, je Eva Mrázová, vynikala neobyčejnou krásou, ale protože nebyla „kádrově“ způsobilá, nesměla vycestovat do ciziny.
Dokonce ji vrátili i z hranic NDR. Vyřešila to sňatkem s Čechofrancouzem a už jako Eva Fiedlerová zvítězila v soutěži o Nejkrásnější oči Evropy a následně ve Španělsku opět stála na stupni vítězů v soutěži Miss Maja International.
Díky tomuto obrovskému úspěchu ji pak přizvali do poroty, kde spolurozhodovala o nejkrásnější dívce světa (Miss World). Nevzpomenout na Evu Fiedlerovou by nebylo fér! Eva je také babičkou a stále jí krásy přebývá!
No a ta třetí je Růženka Urbanová, dnes Vyskočilová. Byla to křehká a nádherná bytost, která se na přehlídkách pohybovala s grácií Audrey Hepburnové, jíž se i podobala. Fotografie vám přiblíží její neobvyklou krásu. Růženka má dva dospělé syny a je ráda babičkou. S ní se vídám nejčastěji a při vzpomínání si někdy říkáme, jestli je to vše, co jsme prožily, pravda. Byly jsme spolu půl roku v Kanadě, v Montrealu na EXPO 1967 – a o jeden zážitek odtamtud se s vámi ráda podělím.
Předváděly jsme také v Torontu a já jsem zjistila, že v tutéž dobu tam koncertuje zpěvák Johnny Mathis (kterého mě naučil znát Karel Gott). Koupila jsem dva lístky do první řady a Růženku jsem přemluvila, aby šla se mnou. Moc se jí nechtělo a po přehlídce se převlékla a odlíčila, zatímco já jsem si vypůjčila (tajně) krásný model a zůstala nalíčená.
Divila jsem se, že Růženka jde na takovou událost jako Popelka, a když jsem docela vážně prohlásila, že nás Johnny Mathis pozve na večeři, jen si poklepala na čelo. V hale pro 20 000 diváků zpíval Mathis většinou před námi a pro nás. Bylo to neuvěřitelné, diváci se vykláněli, pro koho to Johnny zpívá, a my jsme byly jako ve snu.
Růženka mi šeptala, že jsem čarodějnice! Když jsme se protlačily po koncertě k východu, čekal na nás manažer a osobní lékař Johnnyho Mathise s pozváním od Mistra na večeři! Nevěděly jsme, jestli si to můžeme dovolit, byly jsme velmi hlídané a měly jsme přísný zákaz s kýmkoli i hovořit! Snad kdyby tam byl náhodou sám Fidel Castro, by nám bylo odpuštěno! (I ten koncert byl tajný!) Ale odmítnout pozvání od takové hvězdy! Byl to nezapomenutelný zážitek.
Máme gramofonové desky, fotografie s podpisy a příslib, že Johnny Mathis přijede koncertovat do Prahy, ale jak se ukázalo, pletl si nás s Jugoslávií. Tenkrát jsme se nemohly chlubit Václavem Havlem… A pak nemám psát nostalgicky! Dovolte mi, milé čtenářky, ukončit svá vzpomínání básní Víta Janoty, jehož sbírka básniček Fasování košťat mě bere za srdce.
Hodně radosti po celý rok vám přeje Marta Pospíchalová
Archiv, časopis Krásná, 2005
