Mistr Lao-c - Jen klidné a čiré může být mírou světa

Mistr Lao-c - Jen klidné a čiré může být mírou světa

Mistr Lao-c - Jen klidné a čiré může být mírou světa

V tajuplném šestém století před Kristem, kdy v Řecku působili předsokratovští filozofové, jako byl Pythagoras, Eleaté a Herakleitos, kdy v Jeruzalémě působil prorok Jeremiáš,
v Babylóně Ezechiel, v Persii Zarathuštra a v Indii posléze Buddha,
žil ve staré Číně jeden z nejvýznamnějších filozofů, Lao-c’.


老子

Narodil se ve státě Čchu (nyní provincie Che-nan). Byl historikem a archivářem státu, a když zestárl,
chtěl opustit Čínu. Strážce na hranicích ho však poznal a odmítl ho pustit, dokud nezapíše své učení.
A tak Lao-c’ napsal Tao te ting, útlou knížku obsahující osmdesát jedna kapitol a přes 5000 znaků.
Poté předal knížku strážci, sedl na buvola a odcestoval směrem na západ od Číny.

Podle jedné lidové tradice nalezl v Indii Siddhartu Gautamu, kterého pak učil – a díky tomu Gautama dosáhl osvícení a stal se Buddhou. Jiná tradice zase uvádí, že Lao-c’ objevil tajemství nesmrtelnosti a žije dodnes. Časem byl Lao-c’ taoisty pokládán za božskou, kosmickou bytost, spjatou s pradávným Žlutým císařem Chuang-ti. Někdy je kniha Tao te ting pokládána za božský spis, přinesený z nebeských sfér.

Tao te ting je nesporně jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších čínských knih.
Je základním spisem taoismu. Patří i ke třem nejvznešenějším světovým knihám.
Dá se interpretovat a vykládat několika způsoby. Podle jednoho je to příručka k taoistickým
cvičením nesmrtelnosti a spiritualizace osobnosti, plná jinotajů o dechových cvičeních,
vizualizaci a praktikách vnitřní alchymie.

Podle jiného výkladu je Tao te ting především metafyzickým traktátem.
Další výklad tvrdí, že Tao te ting obsahuje etické, psychologické, politické, lingvistické
i kosmologické dimenze. Pro jiné je filozoficko-etickou naukou, návodem pro správný život.

Poetické verše této knihy jsou ale stále obestřeny velkým tajemstvím.
V 25. kapitole Lao-c’ píše: „Existuje cosi – mlžné a beztvaré, a přece hotové a dovršené.
Povstalo před nebem a zemí. Je tak tiché! Tak pusté! Stojí samo a nemění se.
Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje. Může se pokládat za matku veškerenstva.
Jeho jméno neznám. Označuji je jako tao. Donucen dát mu jméno, nazývám je ‚svrchované‘…“

V překladu je tao cesta nebo rozum; další dva důležité pojmy jsou te – ctnost a u-wej
– podřízenost přírodě. Jádrem taoistické etiky je učení o míře věcí: vše, co vybočuje z přirozeného běhu
a míry věcí, je proti tao, proti přírodě. Základní pojem tao je zákonem všech zákonů a míra všech měr,
je absolutnem. Je to cesta mudrce. Osvícený člověk je čistý a prostý jako dítě.
Je nezaujatý, k ničemu nepřipoutaný a měkký, poddajný, neboť měkké překonává tvrdé
– „ustupuje do pozadí, neboť taková je cesta nebes“.

Lao-c’ řekl: „Chce-li být někdo nositelem míru a klidu, musí jej mít nejprve sám v sobě.
A toho lze dosáhnout, vyvarujeme-li se jakékoli přehnanosti, nezřízenosti, neboť vše,
co je přes míru, vede ke katastrofě.“

Podle Květoslava Minaříka je Lao-c’mudrc, který ve své knize popisuje svět a upozorňuje na to, co jej dělá špatným nebo dobrým. Byly mu zřejmé vnitřní příčiny zla a věděl, že jen dobro a nesobeckost mohou
zlo ze světa odstranit.



Starý Mistr Lao-c’ a taoismus
Kdo chce v něčem zasahovat, ničí to;  kdo si chce něco přisvojit, ztrácí to.

Kdo přemáhá druhé, je silný; kdo přemáhá sebe, je mocný.

Když se člověk rodí, je slabý a poddajný. Když umírá, je pevný a silný.

Tak to, co je pevné a silné, směřuje k smrti. Co je slabé a poddajné, směřuje k životu.

Není většího zločinu než povolovat vášním. Není většího neštěstí než neznat míru.

Není větší pohromy než bažit po prospěchu. Proto znát míru znamená mít trvalé uspokojení.

Když na úkor milosrdenství roste jen útočnost, když na úkor uměřenosti roste jen rozpínavost,
když na úkor skromnosti roste jen panovačnost, znamená to jistou zkázu!

To je, proč zbraně, jsou-li příliš mocné, nepřinášejí vítězství,
proč stromy, jsou-li příliš mohutné, neujdou sekyře.

Moudrý se upíná na to, co je v jeho nitru, nikoli na to, co postřehuje smysly.

Moudrý poznává svět, aniž vyjde ze svého domu, rozlišuje věci, aniž je vidí, uskutečňuje vše, aniž jedná.

Nevystavuje se na obdiv, a proto září celému světu; nepokládá se za dokonalého, a proto je všemi ctěn; neprosazuje se, a proto je všemi uznáván; nevyvyšuje se, a proto je vůdcem všech.

Snaha napravovat lidi vede jen k pokrytectví; snaha ovládat lidi vede ke katastrofám ve společnosti.

Je-li vláda mírná a nevtíravá, lid je prostý a čestný; je-li vláda ostrá a podezíravá, lid je bezohledný a lstivý.

Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama.

Vědět, že nic nevím, to je nade vše.

Dokonalý člověk si přeje být prost všech přání a nedostupného si necení.

Vytvořme nejzazší prázdnotu a setrvávejme v naprostém klidu.

Těžké je kořen lehkého, klid je pánem činnosti.

Kdo se vzdá, získá.


Balada pro banditu

Žádné komentáře

Přidat komentář